Praxiteles
| Praxiteles | |
|---|---|
 | |
| Narození | 395 př. n. l. Athény |
| Úmrtí | 330 př. n. l. (ve věku 64–65 let) |
| Povolání | sochař |
| Rodiče | Kéfisodotos Starší |
| Děti | Kéfisodotos Mladší Timarchus |
| Významná díla | Afrodita z Knidu Apollo Sauroctonos The Cleveland Apollo: Apollo Sauroktonos (Lizard-Slayer) or Apollo the Python-Slayer Dionysos statue at Elis |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Praxiteles (řecky Πραξιτέλης; asi 370 př. n. l. – 330 př. n. l.) byl starověký řecký sochař, jeden z nejvýznamnějších sochařů 4. století př. n. l.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
O jeho životě je známo minimum informací, s výjimkou toho, že byl synem sochaře Cephisodota staršího (Kéfisodótos), [1] a že i jeho dva synové, Cephisodotus mladší a Timarchus se stali sochaři. Nejasnosti v životopise vedou k tomu, že někteří odborníci soudí, že dílo dnes připisované Praxitelovi vytvořili ve skutečnosti dva různí sochaři. Tuto hypotézu podporuje i seznam Praxitelových děl zkompletovaný podle zpráv antických autorů, který je nejdelší, jaký pro řeckého sochaře vůbec známe [2]
Narodil se v Athénách někdy kolem roku 395 př. n. l. Už od chlapeckého věku pracoval v otcově dílně. Jednou z jeho prvních známých prací je Akantový sloup v Delfách z roku 375 s Praxitelovým podpisem. V rámci otcovy dílny se podílel na dalších pracích oslavujících úspěchy athénské politiky.[2]
Zachovala se jediná socha, kterou prokazatelně vytvořil Praxiteles vlastníma rukama: Hermés nesoucí malého Dionýsa. [3] Byla objevena v roce 1877 při vykopávkách v Olympii. [4] Ostatní Praxitelovy sochy a mramorové reliéfy se dochovaly jen v římských kopiích. Jejich autora lze identifikovat podle údajů ve spisech cestovatele Pausánia. [3] Oblíbenými náměty byly postavy efébů a mladých satyrů nebo mladých a krásných bohů. Patří mezi ně Odpočívající satyr, který existuje ve více než 70 kopiích. Další podobnou významnou sochou je Apollo Sauroctonus, kde je bůh zobrazen při zabíjení ještěrky lezoucí po stromě. [1][3]
Podle Plinia staršího byly všechny Praxitelovy sochy původně polychromované a ve většině z mramoru. Štíhlé mladé postavy se vyznačují intimním, klidným výrazem, smyslnou cudností a půvabem. Představují nové pojetí lidské krásy v typickém postoji s esovitě prohnutým tělem. Často využívá prvek podpěry k přenesení váhy těla, ale také jako součást kompozice. Hlavy soch mají oválnou tvář s podlouhlýma očima, rovným nosem a malými ústy. Zdobí je vlnité vlasy nebo účes z dlouhých spletených kadeří.[2]
Afrodita z Knidu[editovat | editovat zdroj]
Nejslavnějším Praxitelovým dílem je Afrodita z Knidu, o níž římský autor Plinius starší hovořil jako o „nejkrásnější soše světa“. Bohyně Afrodita je ztvárněna nahá, což bylo ve své době novinkou. Praxiteles byl vůbec prvním v historii, kdo sochal nahé ženské postavy v životní velikosti.[1] [2]Dle Athénaia byla Praxitelovi modelem slavná řecká hetéra (prostitutka) Fryné, která byla dlouholetou Praxitelovou přítelkyní.[4] [5]
Sochař údajně vytvořil na objednávku města Kós sochu Afrodité ve dvou variantách, nahou a zahalenou. Kójští si vybrali v duchu tradice sochu oblečenou a druhou zakoupilo město Knidos. Socha město proslavila, jezdili se na ni podívat i ze vzdálených oblastí Řecka. Byla vystavena v chrámu tak, aby mohla být viděna ze všech stran.[2][5] Knidští odmítali nabídky na její odprodej a teprve ve středověku byla odvezena do Cařihradu, kde ji měl ve sbírce milovník antického umění Lausos. [4][3] Socha z parského mramoru shořela při požáru na konci pátého století n.l.[2]
Uvádí se, že existuje 49 antických kopií.[5] Nejznámější jsou ve Vatikánském muzeu a v pařížském muzeu Louvre. Badatelé rozlišují v četných kopiích dva typy Afrodíty Knidské. [2] Podoba originálu je známá z mincí vyráběných na Knidu. [3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c CHATELET, Albert; GROSLIER, Bernard Philipp. Světové dějiny umění. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-936-0. S. 120.
- ↑ a b c d e f g KAFKOVÁ, Martina. Srovnání Práxitela, Skopy a Lýsippa [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Antický svět. www.antickysvet.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Práxitelés, s. 118–122.
- ↑ a b c Modelky slavných umělců: Fryné a sochař Praxitelés - stavitele-katedral.cz. www.stavitele-katedral.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Praxiteles na Wikimedia Commons
