Jakub Arbes
| Jakub Arbes | |
 Jakub Arbes |
|
| Narození | 12. června 1840 Praha |
|---|---|
| Úmrtí | 8. dubna 1914 (ve věku 73 let) Praha |
Jakub Arbes (12. června 1840 v Praze na Smíchově – 8. dubna 1914 tamtéž) byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni.
Obsah |
Životní dráha [editovat]
Mládí, školy [editovat]
V rodném Smíchově strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem[1]. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859[2]. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku, ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem.
Žurnalistou [editovat]
Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Dále zde působil jako redaktor do r. 1877, tedy i v období, kdy se musely přejmenovat na Naše listy, stal se jejich majitelem. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (1873 – 1874).[2] Po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil. Krátce byl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn.
V letech 1876 – 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.
Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880 – 1881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata.[2]
Spisovatelem [editovat]
V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život.
Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto, tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. Připomíná romantismus.
Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi[1].
Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách.
Arbesovo dílo [editovat]
Romaneta [editovat]
- Ďábel na skřipci (1865)
- Elegie o černých očích (1865 – 1867)
- Svatý Xaverius (1873) – Vyprávění spisovatelova přítele, který chtěl rozluštit tajemství Balkova obrazu, ve kterém má být zakreslena mapa k pokladu. Nechává se zavřít v kostele přes noc a pak jdou spolu vykopat poklad na Smíchov. Přestože nic nenachází, stále hledá poklad a myslí jen na něj, mezitím je zatčen a uvězněn za věc kterou neprovedl a umírá ve vězení.
- Sivooký démon (1873)
- Zázračná madona (1875)
- Ukřižovaná (1876)
- Newtonův mozek (1877) – Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit. Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti. Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Protiválečné dílo.
- Kandidáti existence (1878) – utopie o socialismu. Parta mladých mužů sní o sociálně lepším světě. Když však jeden z nich zdědí fabriku, chová se jako kapitalista a ostatní mu to vyčítají.
- Akrobati (1878) – Líčí příběh setkání autora s umělci – akrobaty, kteří s vášní propadli svému druhu umění a staví jej výše než cokoli jiného ve svém životě a jsou pro možnost toto umění provozovat ochotni obětovat mnoho ze svého života.
- Etiopská lilie (1879) - ustupují fantaksní prvky
- Šílený Job (1879)
- Můj přitel vrah (1879)
- Advokát chuďasů (1881)
- Divotvorná krev (1882)
- Aspoň se pousměj (1885)
- Dva barikádníci (1885)
- Zborcené harfy tón (1885 – 1886)
- Prvni noc u mrvoly (1886)
- Il divino bohemo (1886)
- Lotr Gólo (1886) - Zachycuje životní příběh a složitý umělecký vývoj nadaného kočovného herce Sunkovského, kterého ubíjí nezájem a nepochopení publika i malá víra ve vlastní schopnosti a okolní svět.
- Medea s bezvýrazným okem (1887)
- Anna a Marie (1888)
- Duhový bod nad hlavou (1889)
- Lilie v úpalu slunečním (1891)
- Duhokřídlá Psýché (1891)
- V růžovém rozmaru (1893)
- Poslední dnové lidstva (1895)
- Vymírající hřbitov (1900)
Romány [editovat]
- Adamité (1882),
- Moderní upíři (1882) - pohled do života pražských podnikatelů a měšťanstva
- Štrajchpudlíci (1883), původně roku 1880 pod názvem Epikurejci, nedokočeno - román z prostředí smíchovských tiskařských dělníků, líčí zde jejich existenční problémy a nelidské poměry v továrnách
- Mesiáš (1883) - román "ztracené existence" (revolucionář z roku 1848 se vrací z mnohaletého vyhnanství domů a zjišťuje, jak se národní společnost vzdálila od jeho ideálů)
- Anděl míru (1890) - rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov.
- tzv. Mravokárné románky:
Publicistika a monografie [editovat]
- Epizody
- Okolí Prahy
- Pláč koruny české neboli Nová persekuce (1869)
- Český Paganini (1884) - o českém houslistovi Josefu Slavíkovi
- K. H. Mácha (1886) - Rozluštěn deník K. H. Máchy, který si psal. Deník popisuje milostný vztah s jeho snoubenkou Lory.
- Siluety divadelní (1904)
- Arabesky literární (1905)
- Nesmrtelní pijáci (1906)
- Záhadné povahy (1909)
- Z duševní dílny básníků (1915) - zájem o psychologii umělecké tvorby
- Němci v Čechách-Praha1946-Melantrich (Citát z díla:Na historickém území českých zemí byli Němci vždy jenom hosté).
Své povídky uveřejňoval v mnoha časopisech (Lumír, Světozor, Květy, ...)
Dále se zachovalo velké množství novinových článků, které se týkaly především významných světových osobností v literatuře. Zabýval se mj. K. H. Máchou a K. Sabinou.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Arbes, Jakub, s. 26-27.
- ↑ a b c AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha : Československý spisovatel, 1964. Kapitola Jakub Arbes, s. 8.
Literatura [editovat]
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 9–12.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 341–355.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 73–78.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18–19.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 19–20.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 30.
- VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý 2. Praha : Prométheus, 1938.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 114–115.
