Jakub Arbes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakub Arbes
Narození 12. června 1840
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. dubna 1914 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost česká
Povolání spisovatel a novinář
Některá data se získávají z datové položky.

Jakub Arbes (12. června 1840, Praha-Smíchov8. dubna 1914, tamtéž) byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni.

Životní dráha[editovat | editovat zdroj]

Mládí, školy[editovat | editovat zdroj]

V rodném Smíchově strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem[1]. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859[2]. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku, ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem.

Novinář[editovat | editovat zdroj]

Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Dále zde působil jako redaktor do r. 1877, tedy i v období, kdy se musely přejmenovat na Naše listy, stal se jejich majitelem. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (18731874).[2] Po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil. Krátce byl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn.

Arbesovo vězení v České Lípě

V letech 18761879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.

Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (18801881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata.[2]

Spisovatelem[editovat | editovat zdroj]

V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život.

Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto, tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. Připomíná romantismus.

Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově

Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi[1].

Jeho zásluhy o českou literaturu byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, dopisujícím členem byl zvolen 29. října 1890, řádným 30. listopadu 1901.[3]

Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách.

Arbesovo dílo[editovat | editovat zdroj]

Romaneta[editovat | editovat zdroj]

  • Ďábel na skřipci (1865)
  • Elegie o černých očích (18651867)
  • Svatý Xaverius (1873) – Autor (Arbes) je sám vypravěčem a hlavním hrdinou. Omlylem je zavřen v kostele přes noc. Zde se seznámí s mladíkem, jménem Xaverius, který zde též zůstal. Společně se snaží rozluštit tajemství obrazu sv. Xaveria, až se jim podaří sestavit mapka, podle které se vydají hledat poklad na pražský Smíchov. Xaverius, ale ve zmatku od místa hledání pokladu utíká. Po třech letech se střetávají ve Vídni ve vězení, kde je Xaverius nespravedlivě odsouzen.
  • Sivooký démon (1873)
  • Zázračná madona (1875)
  • Ukřižovaná (1876)
  • Newtonův mozek (1877) – Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit. Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti. Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Protiválečné dílo.
  • Kandidáti existence (1878) – utopie o socialismu. Parta mladých mužů sní o sociálně lepším světě. Když však jeden z nich zdědí fabriku, chová se jako kapitalista a ostatní mu to vyčítají.
  • Akrobati (1878) – Líčí příběh setkání autora s umělci – akrobaty, kteří s vášní propadli svému druhu umění a staví jej výše než cokoli jiného ve svém životě a jsou pro možnost toto umění provozovat ochotni obětovat mnoho ze svého života.
  • Etiopská lilie (1879) - ustupují fantaksní prvky
  • Šílený Job (1879)
  • Můj přitel vrah (1879)
  • Advokát chuďasů (1881)
  • Divotvorná krev (1882)
  • Aspoň se pousměj (1885)
  • Dva barikádníci (1885)
  • Zborcené harfy tón (18851886)
  • Prvni noc u mrvoly (1886)
  • Il divino bohemo (1886)
  • Lotr Gólo (1886) - Zachycuje životní příběh a složitý umělecký vývoj nadaného kočovného herce Sunkovského, kterého ubíjí nezájem a nepochopení publika i malá víra ve vlastní schopnosti a okolní svět.
  • Medea s bezvýrazným okem (1887)
  • Anna a Marie (1888)
  • Duhový bod nad hlavou (1889)
  • Lilie v úpalu slunečním (1891)
  • Duhokřídlá Psýché (1891)
  • V růžovém rozmaru (1893)
  • Poslední dnové lidstva (1895)
  • Vymírající hřbitov (1900)

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Adamité (1882),
  • Moderní upíři (1882) - pohled do života pražských podnikatelů a měšťanstva
  • Štrajchpudlíci (1883), původně roku 1880 pod názvem Epikurejci, nedokončeno - román z prostředí smíchovských tiskařských dělníků, líčí zde jejich existenční problémy a nelidské poměry v továrnách
  • Mesiáš (1883) - román "ztracené existence" (revolucionář z roku 1848 se vrací z mnohaletého vyhnanství domů a zjišťuje, jak se národní společnost vzdálila od jeho ideálů)
  • Anděl míru (1890) - rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov.
  • tzv. Mravokárné románky:
    • Panna Stázička neboli Buď ctnostná i cudná!
    • Pražský domácíček aneb Buď spořivý
    • Maloměstský Salomo čili Buď lidumil (1894)
    • Ivan dobráček čili Buď dobrý a úslužný! (1895)
    • Rek, jakých je málo, aneb Pracuj! (1895)

Publicistika a monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Epizody
  • Okolí Prahy
  • Pláč koruny české neboli Nová persekuce (1869)
  • Český Paganini (1884) - o českém houslistovi Josefu Slavíkovi
  • K. H. Mácha (1886) - Rozluštěn deník K. H. Máchy, který si psal. Deník popisuje milostný vztah s jeho snoubenkou Lory.
  • Siluety divadelní (1904)
  • Arabesky literární (1905)
  • Nesmrtelní pijáci (1906)
  • Záhadné povahy (1909)
  • Z duševní dílny básníků (1915) - zájem o psychologii umělecké tvorby
  • Němci v Čechách-Praha1946-Melantrich (Citát z díla:Na historickém území českých zemí byli Němci vždy jenom hosté).

Své povídky uveřejňoval v mnoha časopisech (Lumír, Světozor, Květy, ...)

Dále se zachovalo velké množství novinových článků, které se týkaly především významných světových osobností v literatuře. Zabýval se mj. K. H. Máchou a K. Sabinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Arbes, Jakub, s. 26-27.  
  2. a b c AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha : Československý spisovatel, 1964. Kapitola Jakub Arbes, s. 8.  
  3. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 28.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 9–12.  
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 341–355.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 73–78.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18–19.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 19–20.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 30.  
  • VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý 2. Praha : Prométheus, 1938.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 114–115.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu