Nuselský most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nuselský most
Nuselský most z vyšehradské strany
přes Nuselské údolí
doprava silniční, metro
materiál předpjatý beton
otevřen 1973
délka 485 m
šířka 26,5 m
výška 42,5 m
počet pilířů 4
Nuselský most a hotel Corinthia Towers
Pohled od Karlova
Silniční doprava na mostě
Pohled na pilíře a spodní část mostovky

Nuselský most (v letech 1975–1989 most Klementa Gottwalda) je předpjatý betonový most v Praze. Překonává Nuselské údolí a spojuje Pankrác a vzdálenější jihovýchodní části města s Karlovem a se středem města. Po vrchní části mostu je vedena dvouproudá šestipruhová severojižní magistrála a uvnitř mostu je umístěn tubus pro metro. Most byl dostavěn roku 1973. Na pankrácké straně mostu bezprostředně navazuje stanice metra Vyšehrad.

V roce 2000 získal Nuselský most ocenění Stavba století v kategorii Dopravní stavby.[1]

Uvedený most byl stavěn podle koncepce Ing. Jana Vítka, Ing. Miroslava Sůry a Ing. architekta Roberta Bucháčka, která představuje monolitickou konstrukci z předpjatého betonu o pěti polích. Konečnou dokumentaci k návrhu vypracovali Ing. Svatopluk Kobr, Ing. Vojtěch Michálek a architekt Stanislav Hubička z PÚDISu.

Nuselský most je 485 metrů dlouhý a 26,5 m široký. Má železobetonovou rámovou konstrukci a čtyři pilíře. Dvě pole mostu mají rozpětí 68,5 m a tři 115,5 m. Průměrná výška mostu je 42,5 m nad údolím. Vnitřní tubus pro metro má lichoběžníkový průřez a výšku téměř 6,5 m. Tloušťka jeho stěn je od 30 do 110 cm. Most je jedním z největších v celém Česku. Osvětlují ho lampy umístěné uprostřed mostu.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Větší část mostu patří do obvodu a městské části Praha 2, část jižně od přemostěné železniční trati do obvodu a městské části Praha 4. Most překračuje, mimo jiné, park Folimanku, potok Botič, železniční trať z pražského Hlavního nádraží na Smíchov a dále ulici Jaromírovu (s provozem tramvají), Oldřichovu, část ulice Křesomyslovy u tzv. nuselských reformních škol Ladislava Hanuse z dvacátých let minulého století (dnes mj. tzv. „gymnázium Pod Vyšehradem“) a ulici Sekaninovu (podél Botiče).

Historie[editovat | editovat zdroj]

První úvahy a architektonické soutěže a studie o přemostění Nuselského údolí proběhly několikrát již za dob první československé republiky (akademik Stanislav Bechyně). Stavba nového mostu přes Nuselské údolí ale začala být aktuální až v době, kdy se na pankrácké pláni začaly stavět obytné domy ve velkém množství. K tomu došlo na konci 60. let, když se začala stavět pankrácká sídliště. Proto bylo rozhodnuto, že bude celá oblast spojena s centrem podpovrchovou tramvají, která povede v tubusu mostu. V roce 1967 byla zahájena výstavba demolicí velkého bloku 17 domů na dně Nuselského údolí (záběry z této demolice pak byly použity v celovečerním filmu Ta naše písnička česká režiséra Zdeňka Podskalského). Počátkem roku 1968 s příchodem Pražského jara byl koncept podpovrchové tramvaje změněn na metro a první vozy, odpovídající parametrům Nuselského mostu, byly také vyrobeny a zkoušeny na Kačerově. V roce 1973 byl most dokončen a následně pojmenován po prvním „dělnickém“ prezidentovi jako most Klementa Gottwalda (budovaná stanice metra měla ještě pracovní název Nuselský most). V listopadu 1970 byla provedena statická zatěžovací zkouška 66 tanky, které do Prahy přijely z rakovnického pluku.

Provoz na mostě byl zahájen 22. února 1973, jeho význam byl však omezen na lokální dopravní vztahy, neboť nebyl dokončen navazující úsek severojižní magistrály na pankrácké straně. Pro dálkovou dopravu začal mít význam teprve od 30. dubna 1973. 9. května 1974 začaly jeho tubusem pravidelně projíždět i soupravy pražského metra.[2]

Už před jeho otevřením se však objevily problémy. Nejdříve bylo rozhodnuto o změně koncepce z podpovrchové tramvaje na metro a později o nákupu souprav metra ze Sovětského svazu. Zatímco původně plánované tramvaje T3 nebo lehké české vozy metra R1 měly nápravový tlak 10,5 tun, sovětské soupravy Ečs měly nápravový tlak 16 tun. Na takovéto zatížení však most nebyl konstruován, proto byl do mostu vmontován speciální roznášecí ocelový rošt vážící 822 tun, který roznáší zatížení (nápravové tlaky) na stěny komorového nosníku mostu.[2]

Roznášecí rošt má délku 485 m, což je hodnota blízká vlnové délce, na které vysílá stanice Praha (639 kHz ~ 469 m[3]). Proto byly zatěžovací zkoušky a související měření prováděny především v noci, kdy rozhlasová stanice Praha nevysílala. V opačném případě rošt fungoval jako velmi kvalitní anténa a přijímaný signál rozhlasového vysílání zcela překryl signály pro měřicí přístroje.[4]

Od roku 1990 nese současný název Nuselský most. V roce 1997 byl ocelový rošt opraven z důvodu únavových trhlin na podélnících roštu, zapříčiněných špatně navrženým detailem přípoje. Tyto trhliny byly zaznamenány u více než 50 % těchto detailů na celém roštu. Vyměněny byly všechny podélníky. Do budoucna se však počítá s generální opravou. Ta značně omezí dopravu ve městě, zvlášť nebude-li předtím dokončena trasa metra D.

Začátkem 90. let 20. století bylo na okrajích mostovky, podél chodníků, vybudováno 2,7 m vysoké zábradlí, které má odrazovat sebevrahy od skoků. Celkem si zde skokem do údolí vzalo život 200 až 300 lidí.[5] Od roku 2011 jejich památku připomíná v parku Folimanka pomník „Z vlastního rozhodnutí“, jehož autorem je Krištof Kintera.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nuselský most [online]. Praha: Pražská informační služba, [cit. 2012-12-05]. Dostupné online.  
  2. a b FOJTÍK, Pavel. 30 let pražského metra. 2., rozšířené vyd. Praha : Dopravní podnik hl. m. Prahy, 2004. 136 s. ISBN 80-239-2704-3. S. 57.  
  3. Vysílače Českého rozhlasu 2 – Praha. [cit. 2009-07-28]
  4. FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. 1. vyd. Praha : Academia, 1985. S. 170.  
  5. „Most: konec sebevrahů?“ Metropolitní Expres, 16. srpna 2007
  6. Sebevrazi budou mít pomník, lampu pod Nuselským mostem, Aktuálně.cz, 27. 5. 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu