Podpovrchová tramvaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Souprava tramvají Tatra T3 v podzemní stanici ve Volgogradu

Podpovrchová tramvaj je koncepce tramvajové sítě, která je vedená v podzemí. Na rozdíl od metra nejde o izolovaný dopravní systém, ale tratě jsou propojeny s normální pozemní tramvajovou sítí a jezdí na nich běžné tramvaje. Druhým typem podpovrchové tramvaje může být rychlodráha, která má segregovanou trať, která může vést i pod zemí.

Výhodou podpovrchové tramvaje oproti metru je rychlejší a levnější výstavba, neboť není třeba budovat zcela novou podpůrnou infrastrukturu (depa, manipulační tratě) ani pořizovat nový vozový park. Do podzemí stačí přemístit pouze některé úseky tratí a výstavba může postupovat v menších etapách. Metro naproti tomu vyžaduje vybudování celé trati se smysluplnou délkou. Další výhodou je dosah sítě i do okrajových částí města a možnost cestování bez přestupů z metra na pozemní dopravní prostředky.

Hlavní nevýhodou podpovrchové tramvaje je přenášení nepravidelnosti z povrchového provozu i do tunelových úseků. Metro je na povrchové dopravě naprosto nezávislé a i v dopravních špičkách je zaručena pravidelnost provozu.

Plány na podpovrchovou tramvaj v Česku[editovat | editovat zdroj]

Podpovrchová tramvajová stanice v Brně-Líšni.

První návrh o zavedení podpovrchové tramvaje na území dnešního Česka, konkrétně v Praze, pochází z roku 1912, předpokládal výstavbu několika tratí ukončených výjezdy na uliční úroveň. S tímto návrhem se počítalo, stejně jako s metrem, pro modernizaci dopravy v Praze (velmi reálně už koncem 30. let 20. století). V lednu 1966 dokonce začala výstavba podpovrchové tramvaje (úsek budoucí trasy C metra Bolzanova ulice – Hlavní nádražíMuzeum). Síť podpovrchové tramvaje měla být postupně přestavována na metro. Poté, co další studie ukázaly, že výstavba podpovrchové tramvaje by tehdejší dopravní problémy v Praze nevyřešila a budoucí přestavba na metro by byla velmi obtížná,[1] rozhodla vláda v srpnu 1967 o výstavbě metra.

Pozůstatkem koncepce podpovrchové tramvaje je mj. podoba stanice Hlavní nádraží, která na rozdíl od většiny ostatních stanic nemá ostrovní, ale boční nástupiště.

V jedné době se o této variantě uvažovalo i v Plzni, trať měla vést od hlavního nádraží zhruba k zastávce U Hlavní pošty. V současné době se o takové koncepci uvažuje v Brně – tzv. Brněnský tramvajový diametr, který by měl odlehčit hlavně centru města. V Brně existuje i podzemní tramvajová stanice (Líšeň, Jírova), která se nachází na rychlodrážním úseku v městské části Líšeň a která ale nemá se zamýšleným diametrem nic společného. Důvodem výstavby této zastávky byl hluboký zářez uprostřed zástavby, který byl proto překryt, čímž bylo vytvořeno centrální náměstí s knihovnou a radnicí.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOJTÍK, Pavel. 30 let pražského metra. Praha : Dopravní podnik hl. m. Prahy, 2004. ISBN 80-239-2704-3. S. 46–47.  

Související články[editovat | editovat zdroj]