Václav Morávek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Morávek
Pobožný pistolník
detail pamětní desky na gymnáziu v Kolíně
detail pamětní desky na gymnáziu v Kolíně
Narození: 8. srpna 1904
Kolín, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí: 21. března 1942
Praha Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost: štábní kapitán i.m. brigádní generál
Doba služby: 1923–1942
Sloužil: pěší pluk 42 v Terezíně
dělostřelecký pluk 107 v Olomouci
Tři králové
Složka: Československá armáda
Velel: 7. polní dělostřelecká brigáda
Války: Druhá světová válka

Václav Morávek (krycí jména León, Mladý, Vojta, Ota a Procházka, známý také jako Pobožný pistolník) (8. srpna 1904, Kolín21. března 1942, Praha) byl nejmladší člen legendární odbojové trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané gestapem Tři králové, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942. Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa. Roku 2005 povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 8. srpna 1904 v Kolíně, otec Josef byl středoškolský profesor. Od roku 1915 studoval na kolínském gymnáziu, kde v roce 1923 odmaturoval.

Po dobrovolném odvodu v březnu 1923 nastoupil k pěšímu pluku v Terezíně. Důvodem byly pravděpodobně dluhy, které otec po své smrti zanechal rodině. Od 5. října nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v srpnu 1925. Poté byl odvelen do Olomouce, kde absolvoval dělostřelecký kurz. Znovu nastoupil k dělostřeleckému pluku v Olomouci. Zde sloužil v různých funkcích až do roku 1931. 15. září 1931 byl, v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a následně jezdecké školy v Pardubicích. Z Pardubic se 30. července 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde sloužil v různých funkcích až do okupace Čech a Moravy. Vojenskou službu ukončil v hodnosti štábního kapitána.

Po okupaci[editovat | editovat zdroj]

Krátce po německé okupaci byl demobilizován. Nedaleko Moravské Ostravy se neúspěšně pokusil o přechod hranic do Polska. Poté se vrátil zpět do Kolína, kde byl přidělen jako úředník k pracovnímu úřadu.

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se podílel na budování krajské organizace Obrany národa. Byl zařazen do štábu divize při Zemském velitelství - Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1938 se v Praze seznámil s pplk. Balabánem a pplk. Mašínem, s nimiž vytvořil zpravodajsko-diverzní skupinu, později známou jako Tři králové. Skupina shromažďovala řadu informací ze všech sfér života protektorátu, které vyhodnocovala a odesílala do zahraničí. Na jaře 1940 byl nucen přejít do ilegality, neboť se mu na stopu dostalo gestapo.

Od konce jara 1940 se na žádost plk. gšt. Františka Moravce, přednosty II. odboru MNO v Londýně stal kontaktní spojkou exilu na Paula Thümmela, známého jako agent A-54. Koncem roku společně s Mašínem vytvořily další spojení s exilem prostřednictvím vysílačky Sparta II. Byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl též hluboce věřícím křesťanem - neodmyslitelnou družkou jeho pistolí byla kapesní Bible kralická, v níž si každý večer (bylo-li to možné) četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“[1]

Morávek vynikal mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj!, neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání - přes jeho šéfa. (Rozzuřený Fleischer prý po seznámení se s touto neblahou zprávou vyrazil vzteky bez sebe na ulici a pozatýkal několik kolemjdoucích chodců. Posléze musel všechny propustit).[1]

Pamětní deska na gymnáziu v Kolíně. Vytvořil ji v roce 2004 akademický architekt Michal Vitanovský.

Na jaře 1941 se gestapu podařilo skupiny Tří králů skoro celou zlikvidovat; v dubnu byl zatčen Balabán, v květnu byl potom zatčen Mašín, když kryl ústup svých spolubojovníků z obklíčeného bytu v Nuslích (při riskantním útěku oknem přišel Morávek o levý ukazováček). Přes zatčení spolupracovníků se mu dařilo udržet v chodu ilegální vysílačku a udržoval i spojení s Thümmelem. Na podzim 1941 navázal kontakt s dalšími odbojovými skupinami (Kapitán Nemo a Jindra), neboť na zbývající sítě ON již bylo napojeno gestapo.

V říjnu 1941 gestapo poprvé zatklo Thümmela pro podezření ze spolupráce s odbojem. Od něj se dostalo Morávkovi na stopu; 19. prosince 1941 se ještě dokázal z obklíčení prostřílet, 21. března 1942 již tolik štěstí neměl. Po dalším zatčení na jeho stopu přivedl gestapo opět Thümmel, který agentům prozradil termín schůzky.

Dopadení[editovat | editovat zdroj]

Skromný pomníček uprostřed rušné křižovatky připomínal místo, kde skončil boj Václava Morávka. V roce 2008 byl odstěhován kvůli stavbě městského okruhu.
Pomníček krátce po 21. březnu

21. března se měl s Thümmelem setkat poblíž Ořechovky. Vydal se tam společně s rotmistrem Václavem Řehákem. Průběh zatčení a Morávkovy smrti nebyl dosud úplně objasněn. Podle jedné z verzí Řehák, který šel napřed, byl dopaden agenty gestapa. Část agentů gestapa zůstala v úkrytu a Morávek tedy nabyl dojmu, že na gestapáky stačí a s pistolemi v rukou se vydal svému spolupracovníkovi na pomoc. Vzápětí se však z úkrytů vyhrnul zbytek gestapáků. Morávek se dal na útěk. Během útěku od místa setkání k topolům u Prašného mostu, kde padl mrtev, vypálil asi 50 ran a poranil blíže neurčený počet pronásledovatelů. Sám potom poblíž Prašného mostu zahynul.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka dělostřelectva.

Na místě jeho smrti, poblíž Prašného mostu se nachází pomníček, v Kolíně se nachází pamětní deska. 8. května 2005 mu český prezident Václav Klaus udělil „in memoriam“ (stejně jako Balabánovi a Mašínovi) hodnost brigádního generála. Jeho jméno nese Medaile udělovaná za spolupráci s Aktivními zálohami AČR.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KETTNER, JEDLIČKA, Petr, Ivan M.. Tři kontra gestapo. 1.. vyd. Praha : Vydavatelství časopisu MNO, 1967. ISBN A-23*71599. S. 203.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]