Václav Morávek
| Václav Morávek Pobožný pistolník
|
|
| Narození: | 8. srpna 1904 Kolín,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí: | 21. března 1942 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | štábní kapitán i.m. brigádní generál |
| Doba služby: | 1923 - 1942 |
| Sloužil: | pěší pluk 42 v Terezíně dělostřelecký pluk 107 v Olomouci Tři králové |
| Složka: | Československá armáda |
| Velel: | 7. polní dělostřelecká brigáda |
| Války: | Druhá světová válka |
Štábní kapitán Václav Morávek (známý též jako Pobožný pistolník; 8. srpna 1904, Kolín – 21. března 1942, Praha) byl nejmladší člen legendární odbojářské trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané pro její husarské kousky Tři králové, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942. Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa. Roku 2005 povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.
Obsah |
[editovat] Před válkou
V roce 1923 odmaturoval na kolínském gymnáziu a posléze nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Ve 30. letech byl s hodností štábního kapitána velitelem dělostřelecké baterie v Olomouci. Po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl Morávek demobilizován a přidělen jako úředník k pracovnímu úřadu v Kolíně.
[editovat] Odbojová činnost
V létě 1939 se Morávek zúčastnil založení diverzní a zpravodajské skupiny v rámci tzv. Obrany národa. Jádrem této skupiny byli Morávek, Mašín a Balabán – pozdější Tři králové.
Morávek byl pro skupinu cennou posilou. Byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl též hluboce věřícím křesťanem - neodmyslitelnou družkou jeho pistolí byla kapesní Bible kralická, v níž si každý večer (bylo-li to možné) četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“[1]
Morávek (krycím jménem León, Vojta či Ota) vynikal mezi Třemi králi místy až ztřeštěnou odvahou. Krom toho, že se vysmíval gestapu tím, že na jeho pražské velitelství pravidelně doručoval ilegální časopis V boj!, neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání - přes jeho šéfa. (Rozzuřený Fleischer prý po seznámení se s touto neblahou zprávou vyrazil vzteky bez sebe na ulici a pozatýkal několik kolemjdoucích chodců. Posléze musel všechny propustit).[2]
[editovat] Dopadení
Morávek byl několikráte obklíčen agenty gestapa, vždy však unikl a za ním zůstávali těžce ranění gestapáci, kteří se stali obětmi jeho střeleckého mistrovství. Po zatčení obou svých spolupracovníků Morávek zajišťoval spojení s Paulem Thümmelem. 21. března se s ním měl setkat poblíž Ořechovky. Vydal se tam společně s rotmistrem Václavem Řehákem. Schůzka však byla vyzrazena. Řehák, který šel napřed, byl dopaden agenty gestapa a Morávek tentokrát přecenil své šance. Zdá se, že velká část agentů totiž zůstala v úkrytu a Morávek tedy nabyl dojmu, že na útočníky stačí a s pistolemi v rukou se vrhl svému spolupracovníkovi na pomoc. Vzápětí se však z úkrytů vyhrnul zbytek gestapáků. Morávek pochopil, že je zle a dal se na útěk. Během útěku od místa setkání k topolům u Prašného mostu, kde padl mrtev, vypálil asi 50 ran a poranil blíže neurčený počet pronásledovatelů. Původně se předpokládalo, že spáchal sebevraždu, dnes se má ale za pravděpodobnější, že jej zabila kulka gestapa, jehož agenti pak uvedli do hlášení sebevraždu, aby zakryli nedodržení rozkazu chytit Morávka za každou cenu živého[zdroj?].
8. května 2005 mu český prezident Václav Klaus udělil „in memoriam“ (stejně jako Balabánovi a Mašínovi) hodnost generála.
[editovat] Přezdívky
- León
- Mladý
- Vojta
- Ota
- Procházka
[editovat] Odkazy
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Reference
- ↑ KETTNER, JEDLIČKA, Petr, Ivan M.. Tři kontra gestapo. 1.. vyd. Praha : Vydavatelství časopisu MNO, 1967. ISBN A-23*71599. S. 203.
- ↑ KETTNER, JEDLIČKA, Petr, Ivan M.. Tři kontra gestapo. 1.. vyd. Praha : Vydavatelství časopisu MNO, 1967. ISBN A-23*71599. S. 203.
