Martin Růžek

Martin Růžek
Martin Růžek
Narození	23. září 1918 ; Červený Kostelec
Úmrtí	18. prosince 1995 (ve věku 77 let) ; Praha
Místo pohřbení	hřbitov Červený Kostelec
Choť	Jarmila Palivcová
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Růžek, vlastním jménem Erhard Martin^[1], (23. září 1918 Červený Kostelec – 18. prosince 1995 Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. V začátku své profesionální kariéry se věnoval rovněž divadelní režii.^[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Otec Antonín Martin byl obchodník se suknem, maminka byla Ida, rozená Růžková. Erhard vyrůstal ve městě Červený Kostelec s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první "divadelní role" byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole. Studium zahájil na gymnáziu v Náchodě. Po smrti otce (1929) se rodina odstěhovala do Hradce Králové, kde pak bydleli v letech 1930 až 1934. Po přestěhování do Prahy matka obsluhovala mandl v Praze–Karlíně a Erhard studoval na karlínském reálném gymnáziu. V roce 1935 se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř^[3].

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 maturoval a pokračoval na pražské technice ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce 1939 uzavřeny. Za heydrichiády se podílel na zajištění přikrývek pro parašutisty ukryté v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě aj.) a věnoval se ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, např. divadélko "Čin" (1941–1943). V roce 1943 spoluzaložil ochotnický soubor "D Tvář". Po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině Václava Laciny "Živé jeviště" (členem skupiny byl např. i Jiří Sovák) a od roku 1944 v satirickém divadle J. Snížka "Rozmarné divadlo". Po uzavření divadel nacisty pracoval v průmyslu^[4].

Pseudonym[editovat | editovat zdroj]

V roce 1944 si zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako zákonné jméno Martin Růžek. Martin po tátově příjmení, Růžek na památku strýce Otmara Růžka, který byl štábním kapitánem generálního štábu prvorepublikové československé armády a který byl (jako významný člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa) Němci popraven 1. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze (v rámci tzv. první heydrichiády) krátce po příchodu R. Heydricha do Prahy.^[5]

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození republiky se věnoval divadlu profesionálně a vystřídal postupně několik scén:

1945 až 1946 – Středočeské divadlo Mladá Boleslav
1946 až 1948 – Jihočeské divadlo České Budějovice
1948 až 1956 – Národní divadlo v Brně
1957 až 1963 – Divadlo československé armády (Divadlo na Vinohradech)
1963 až 1990 – Národní divadlo v Praze (v letech 1969 až 1970 šéf činohry ND)

V Mladé Boleslavi začal Růžek rovněž režírovat a psal hry pro děti^[6]. Jeho herecký talent se šířeji projevil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kam jej přizval tehdejší ředitel prof. Jaroslav Hurt a kde spolupracoval např. s režisérem Karlem Konstantinem, který se stal po Hurtovi ředitelem divadla. I později, v brněnském Státním divadle, spolupracoval se zkušenými herci, jako byli Josef Skřivan, Karel Höger, Vlasta Fabianová, Zdenka Gräfová, a režiséry, např. Janem Škodou, Milanem Páskem a Alešem Podhorským. V roce 1956 se vrátil do Prahy - Nuslí a vystupoval ve vinohradském divadle. Od srpna 1963 až do konce roku 1990 byl členem činohry pražského Národního divadla, kde vytvořil přes padesát postav v hrách českých i světových autorů^[7].

Kromě své divadelní a filmové činnosti působil také v rozhlase a televizi a věnoval se natáčení audiopořadů pro děti.

Martin Růžek byl sportovní nadšenec; fandil fotbalové Slavii a v roce 1966 se stal předsedou Odboru přátel Slavie^[8], kde aktivně pomáhal při záchraně fotbalové Slavie sháněním fotbalových posil, peněz a svým vlivem. Předsedou byl až do roku 1982, kdy jej vystřídal jiný umělec Josef Vinklář. V listopadu 1989 vystoupil za Národní divadlo na shromáždění na Letné.

Na jaře roku 1994 postihla Martina Růžka mozková mrtvice. Pár měsíců poté prodělal také infarkt. Zemřel 18. prosince 1995 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Praze – Motole. Urna s ostatky byla uložena 18. května 1996 v Červeném Kostelci.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

1965 titul zasloužilý umělec
1974 Zasloužilý člen ND
1978 titul národní umělec

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

1957 Tam na konečné – role: Pešta
1960 Konec cesty – role: Josef Lachman
1963 Spanilá jízda – role: Prokop Holý zvaný Veliký
1968 Královský omyl – role: purkrabí Hýta od Tří stromů
1979 Pan Vok odchází – hlavní role: Petr Vok z Rožmerka
Tajemství Ocelového města
Adéla ještě nevečeřela
Pěnička a Paraplíčko
Kladivo na čarodějnice
Hvězda zvaná Pelyněk
Lidé z maringotek
Kdyby tisíc klarinetů
Smrt si říká Engelchen
Princezna se zlatou hvězdou
Poslušně hlásím
1993 Sedmero krkavců
1994 V erbu lvice – poslední role

Televize[editovat | editovat zdroj]

Televizní pořady[editovat | editovat zdroj]

1967 Soud pana Havleny (TV dramatizace povídky Karla Čapka) - hlavní role: JUC. Václav Havlena
1967 Případ paní Luneauové (TV soudnička - 3.díl z cyklu Soudničky) - role: soudce
1970 Za ranních červánků (TV inscenace) - role: hrabě Černín
1970 Kapacita (TV komedie) - role: profesor, MUDr. Bohouš Vydra
1971 Návrat pana Ryšánka (TV zpracování povídky Jana Nerudy z Povídek malostranských) – role: nadporučík Vilém Ryšánek
1974 Hop, děti, do života (TV komedie) – role: mistr Bellinzon
1974 Bellinzonova pyramida (TV komedie) – role: mistr Bellinzon
1975 První pohled (TV cyklus Bakaláři) – role: doktor v porodnici
1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) - role: Mc Connor

Televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

1967 Klapzubova jedenáctka
1971 Rozsudek – role: rada Weingarten
1971 F. L. Věk
1973 Duhový luk – role: Werner
1974 Haldy – role: generální ředitel Perutz
1978 Zákony pohybu - role: generální ředitel Karel Draxler
1982 Doktor z vejminku – role: JUDr. Karel Kostrhún
Krkonošské pohádky
Muž na radnici
Nemocnice na kraji města
1988 Cirkus Humberto - role: principál Carlo Humberto
Území bílých králů
Dnes v jednom domě

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

1945 N. V. Gogol: Ženitba, Kočkarev, Středočeské divadlo Mladá Boleslav, režie Miloš Pilát
1946 G. B. Shaw: Pygmalion, Higgins, Středočeské divadlo Mladá Boleslav, režie Jiří Škobis
1947 Jiří Mahen: Janošík, Ilčík, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Alois Peterka
1947 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Malvolio, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Konstantin
1947 Alois Jirásek: Lucerna, Sejtko, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Konstantin
1948 A. N. Ostrovskij: Les, Bulanov, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
1949 G. B. Shaw: Svatá Jana, Cauchon, Státní divadlo Brno, režie Karel Novák
1950 V+W: Nebe na zemi, Merkur, Státní divadlo Brno, režie Milan Pásek
1951 Alois Jirásek: Jan Roháč, Sigmund, Státní divadlo Brno, režie Zdeněk Míka
1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Sigmund, Státní divadlo Brno, režie Martin Růžek
1953 Molière: Tartuffe, titul. role, Státní divadlo Brno, režie Antonín Kurš
1954 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Malvolio, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
1956 William Shakespeare: Othello, titul. role, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
1957 Pavel Kohout: Sbohem smutku, Dr. Šťastný, Divadlo čs. armády, režie Jan Strejček
1958 Arnošt Dvořák: Král Václav IV., titul. role, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
1959 William Shakespeare: Koriolanus, titul. role, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
1960 Ludvík Aškenazy: Host, Palivec, Divadlo čs. armády, režie Luboš Pistorius
1962 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruccio, Divadlo čs. armády, režie František Štěpánek
1963 L. N. Tolstoj, J. Pleskot: Anna Kareninová, Karenin, Divadlo čs. armády, režie Jaromír Pleskot
1965 Molière: Tartuffe, titul. role, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
1969 Jean Anouilh: Tomáš Becket, Král, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
1970 Václav Štech: Třetí zvonění, Pilz, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
1976 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Josef Roškot, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
1977 David Storey: Farma, Slattery, Tylovo divadlo, režie Jiří Fréhar
1980 bratři Mrštíkové: Maryša, Lízal, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský
1984 A. P. Čechov: Višňový sad, Gajev, Nová scéna, režie Lubomír Vajdička
1988 William Shakespeare: Král Jindřich IV., Nejvyšší soudce, Národní divadlo, režie Alois Hajda
1988 Eugene O'Neill: Miliónový Marco, Tebaldo, Národní divadlo, režie Václav Hudeček

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

1945 R. Rolland: Vlci, Středočeské divadlo v Mladé Boleslavi
1946 V. Sardou: Madame Sans–Gene, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
1947 A. Javorin: Vrabec v hrsti, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
1948 E. Kalmán: Čardášová princezna, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Státní divadlo v Brně
1953 L.N.Tolstoj: Anna Kareninová, Státní divadlo v Brně
1954 N. Hikmet: První den sváteční, Státní divadlo v Brně (spolurežie s Alešem Podhorským)
1955 J. A. Fredro: Pan Jowialski, Státní divadlo v Brně

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

1993 Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná, režie Jan Fuchs, účinkují: Vlasta Žehrová, Zdeněk Svěrák, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Petr Pelzer a Martin Růžek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89
↑ Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 110
↑ Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 5–7
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419
↑ Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89
↑ Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 91
↑ http://archiv.narodni-divadlo.cz/
↑ Růžek Martin. web.nacr.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 256, 300
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 282, 337, 340, 411, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 275, 350, 351, 419.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 618–622.
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 247, 330, ISBN 80-204-0493-7
Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 89–97, 236
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 524
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419–420
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 263
Josef Petrů. Martin Růžek : příběh českého herce. Praha : Petrklíč, 2006. 164 s. ISBN 80-7229-140-8.
Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 349–352.
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 87, 89, 91–2, 99, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 18
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 66.
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 226, 240, 249, ISBN 80-207-0485-X
Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 209, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Růžek na Wikimedia Commons
Osoba Martin Růžek ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Růžek
Martin Růžek v souborném katalogu Akademie věd ČR
Růžek Martin – Národní archiv
Martin Růžek v databázi Archivu Národního divadla
Martin Růžek v archivu Národního divadla Brno
Martin Růžek v Česko-Slovenské filmové databázi
Martin Růžek ve Filmové databázi
Martin Růžek na Kinoboxu
Martin Růžek v Internet Movie Database (anglicky)
Martin Růžek na Dabingforum.cz
Martin Růžek v Síni slávy Národního divadla Brno
Martin Růžek v Encyklopedii dějin města Brna
Martin Růžek na stránkách města Červený Kostelec
Martin Růžek v cyklu České televize Příběhy slavných

[1] Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89

[2] Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 110

[3] Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 5–7

[4] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419

[5] Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 89

[6] Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 91

[7] ttp://archiv.narodni-divadlo.cz/

[8] Růžek Martin. web.nacr.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]