Karel I. z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o prvním knížeti z Lichtenštejna a českém zemském místodržícím. O olomouckém biskupovi pojednává článek Karel II. z Lichtenštejna.
Karel I. z Lichtenštejna

Karel I. (30. července 1569, Lednice12. února 1627, Praha) byl první z rodu Lichtenštejnů, který se stal knížetem, a byl tedy zakladatelem knížecího rodu Lichtenštejnů. Sňatkem roku 1595 s Annou Marií černohorskou z Boskovic získal polovinu rozsáhlého majetku jejího otce (Černá Hora, Úsov). Druhou polovinu získal jeho bratr Maxmilián, který se roku 1597 oženil s Anninou sestrou Kateřinou a vyženil panství Bučovice a Pozořice. Liechtensteinové se získáním tak rozsáhlého majetku zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtické rody ještě před rokem 1600.[1] Roku 1599 konvertoval ke katolictví, po něm konvertovali i oba jeho bratři. V roce 1599 koupil od Pernštejnů zadlužené plumlovské panství s Prostějovem. Prostějovští měšťané mu na koupi rádi půjčili, protože bohatý šlechtic a schopný hospodář byl pro ně požehnáním, na rozdíl od bankrotujících Pernštejnů, za jejichž dluhy ručili.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel byl nejstarším synem Hartmanna II. z Lichtenštejna (1544–1585) a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Jeho bratry byla knížata Maxmilián a Gundaker. Karel z Liechtensteina byl schopný politik, diplomat a hospodář, proto císařský dvůr uvažoval o jeho vyslání do Anglie nebo Francie jako vyslance císaře. Císař Rudolf II. (1552–1612) ho nakonec jmenoval nejvyšším hofmistrem, což byl nejdůležitější úřad na císařském dvoře. Toto místo si držel až do roku 1607, s jednou přestávkou.

Díky milostné aféře s Marií Manrique z Pernštejna, musel dočasně z úřadu odejít. Jako moravský zemský hejtman pak bránil Moravské markrabství proti vojsku sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje. Prokázal tehdy svoji dobrou orientaci v zahraniční i vnitrostátní politice, když odmítl vyhrotit konflikt s Uhrami.

V roce 1606 byl znovu povolán do Prahy do úřadu nejvyššího hofmistra císaře (do roku 1607). Schopnosti Karla I. sehnat peníze pro císaře Rudolfa II. byly nenahraditelné, stejně jako jeho politický rozhled. V této době se Karel spojil s hlavou moravské nekatolické opozice a osobním nepřítelem císaře Rudolfa II., Karlem starším ze Žerotína (1564–1636). Oba nesouhlasili se svévolnou politikou císařského dvora, překonali proto odlišnou náboženskou a politickou orientaci, spojili síly a podpořili v rodinném sporu Habsburků o následnictví Rudolfova bratra arciknížete Matyáše.

Karel z Liechtensteinu začátkem roku 1608 poskytl Matyášovi velkou finanční půjčkou (poskytl ji i Petr Vok z Rožmberka) na verbování vojska proti Rudolfovi II., kterému již nebylo rady ani pomoci. Císař pak 25. června 1608 tzv. smlouvou z Hradčan musel před Matyášem kapitulovat (předal mu Uhry, rakouské země a Moravu, byl přijat za budoucího českého krále). Za pomoc, už jako český král, se Matyáš Karlovi z Liechtensteina odměnil povýšením do knížecího stavu (20. 12. 1608). Na náhradu válečných škod mu pak 28. prosince 1613 udělil v léno opavské knížectví (současně převzal vysoké dluhy). Dědičný titul knížete (Karel I. ho obdržel jako první šlechtic v zemích Koruny české). V roce 1623 od císaře získal slezské knížectví krnovské. - Jejich zemské znaky nalezneme dodnes v erbu Liechtensteinů a státním znaku Knížectví lichtenštejnského.

V době českého stavovského povstání stál na straně císaře Ferdinanda II. (15781637), jeho rozsáhlé majetky na Moravě zkonfiskovali stavové. Po bitvě na Bílé hoře se stal císařským komisařem a začátkem roku 1621 královským místodržícím v Čechách. Císař ho jmenoval předsedou mimořádného soudu, který měl potrestat stavovské povstalce.[2] Sám několikrát na tuto funkci rezigoval, ale rezignace nebyla císařem přijata. Snažil se spolupracovat s místními úřady obsazenými nekatolíky a dokonce se zastal i loyální utrakvistické církve, ale ve Vídni tím budil jen podezření. Obviněným stavům dal dost času na útěk tím, že je začal střežit až se značným zpožděním. Marně žádal o milost pro odsouzené.

Jako odměnu za věrnost po bitvě na Bílé hoře získal v roce 1621 od císaře a krále Ferdinanda II. Řád zlatého rouna. Jako odměnu nebo na úhradu peněz které poskytl císaři, získal výhodně řadu statků, které byly zkonfiskovány povstalé šlechtě (např. Kostelec nad černými lesy, Moravská Třebová, Zábřeh, Šumperk). Historici dnes korigují dřívější negativní pohled na knížete Karla I. (o to se pokoušel již prof. Pekař za první republiky). Mimo jiné oceňují jeho politický rozhled, ekonomické schopnosti a zásluhy na zabránění nejhorších excesů císařské armády v Čechách. Kníže položil základy lichtenštejnských uměleckých sbírek, s uměním obchodoval již s císařem Rudolfem II.

Karel I. z Lichtenštejna byl také členem finančního konsorcia (společně s Albrechtem z Valdštejna, Pavlem Michnou z Vacínova, Janem de Witte a Jakubem Bassewim), které znehodnotilo českou minci ražbou znehodnocené, tzv. „dlouhé mince“, za níž pak levně nakupovali statky, konfiskované v českých zemích. Důsledkem ražby byl státní bankrot v roce 1623. Je otázkou, v jakém rozsahu se obohatili jednotliví členové konsorcia, věrohodné informace k tomu chybí. Jisté ale je, že Karel z Lichtenštejna získal od Albrechta z Valdštejna výhodně panství Kostelec nad černými lesy (zaplatil jen část kupní ceny). Jeho syn Karel Eusebius pak musel v roce 1665 císaři Leopoldovi I. kupní cenu doplatit a přidat navíc peněžní dar.

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1592 si Karel vzal Annu Marii, dceru Jana Šembery z Boskovic a Černé Hory. Z manželství vzešly čtyři děti:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice : Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.  
  • HAUPT, Herbert. Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen : Edition der Quellen aus dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Svazek Textband. Wien - Graz : Böhlau, 1983. (114 s.) (Quellen und Studien zur Geschichte des Fürstenhauses Liechtenstein; sv. 1,1) ISBN 93-205-06271-X.  
  • HAUPT, Herbert. Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen : Edition der Quellen aus dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Svazek Quellenband. Wien - Graz : Böhlau, 1983. (125-400 s.) (Quellen und Studien zur Geschichte des Fürstenhauses Liechtenstein; sv. 1,2) ISBN 93-205-06271-X.  
  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  
  • STLOUKAL, Karel. Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. (1596–1607). Praha : [s.n.], 1912.  
  • VONDRA, Roman. Karel z Lichtenštejna (1569-1627). Historický obzor, 2007, 18 (11/12), s. 273-277. ISSN 1210-6097.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl I of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

  1. GEIGER P., KNOZ T., FUČÍKOVÁ E., HORÁK O., HOREL C., KRÄFTNER J., WINKELBAUER T., ŽUPANIČ J.. Česko-lichtenštejnské vztahy v dějinách a současnosti, Souhrnná zpráva česko-lichtenštejnské komise historiků. [s.l.] : Matice moravská, 2014. 244 s. ISBN 978-80-87709-05-4. Kapitola Brno, s. 33. (český) 
  2. PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 3. vyd. Praha : Brána, 1996. 349 s. ISBN 80-85946-26-2. S. 102.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
titul vznikl
Znak z doby nástupu Lichtenštejnský kníže
16081627
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel Eusebius
Předchůdce:
Matyáš Habsburský
Znak z doby nástupu Opavský kníže
16141627
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel Eusebius
Předchůdce:
Jan Jiří Krnovský
Krnovský kníže
16221627
Nástupce:
Karel Eusebius
Moravský zemský hejtman
Předchůdce:
Ladislav Berka z Dubé
16041607
Karel I. z Lichtenštejna
Nástupce:
Ladislav Berka z Dubé