Jitrocel kopinatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jitrocel kopinatý

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: jitrocelovité (Plantaginaceae)
Rod: jitrocel (Plantago)
Binomické jméno
Plantago lanceolata
L., 1753

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů.[1] Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách.[1] Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníkůtlustého střeva.[2]

Mimo jitrocel kopinatý roste na území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů,[3] z nichž nejznámější je jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek.[4]

Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně.

Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]

Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel[5] či volský jazyk,[6] beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, čelník a svalník.[4]

Stvoly vyrůstající nad růžice listů jitrocelu kopinatého

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jitrocel kopinatý je přibližně 7–30 cm,[3] řidčeji až 60 cm,[7] vysoká bylina s krátkým a zpravidla větveným oddenkem[8] Listy jsou uspořádány většinou do několika přízemních růžic, jsou vystoupavé až vzpřímené, asi 10–25, zřídka až 40 cm dlouhé[7] a asi 0,5–3 (zřídka až 4,5) cm široké,[8] jednoduché, na bázi se znenáhla zužují v řapík.[8] Čepel je na vrcholu špičatá, celokrajná a nebo oddáleně zubatá. Listem prochází 3–5 (řidčeji až 7) souběžně uspořádaných žil. Žíly jsou více viditelné ze spodní strany listu.[5] Z růžice vyrůstají i podélně pětihranné stvoly,[5] které jsou většinou přímé až obloukovitě prohnuté. Stvoly jsou typicky delší než listy. Zakončené jsou kulovitými až válcovitými klasy o délce 1–3 (řidčeji až 5) cm.[8][9] Za plodu se klas prodlužuje, někdy až na 12 cm.[8] Klasy obsahují tmavé drobné květy s bělavými až hnědými (vzácně až černými) suchomázdřitými listeny.[5] Literatura uvádí, že jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září[6] či října.[10] Jitrocel kvete až do příchodů mrazů a začíná kvést, když začnou delší dny. Rostliny mohou kvést již první rok, ale z výzkumů vyplývá, že jitrocel začíná kvést až po dosažení určité velikosti listové růžice.[11]

Čtyřčetné květy jsou oboupohlavné a jsou srostloplátečné.[6] Kališní cípy jsou 3–3,5 mm dlouhé, přední vysoko srostlé, zadní volné.[8] Z drobné čtyřcípé koruny, která je dole srostlá v korunní trubku a je světle hnědavé barvy, vyčnívají čtyři nápadné tyčinky, které mají dlouhé bělavé nitky a bělavé až žluté prašníky.[8][9] Jitrocel je opylován větrem, ale k rostlině zalétává i hmyz kvůli pylu.[11] Po odkvětu vznikají plody v podobě vejčitých tobolek,[2] které obsahují dvě velká leskle hnědá semena.[6] Ta jsou většinou asi 2,5 mm dlouhá a 1,3 mm široká.[12] Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud ale jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.[11] Počet chromozómů je 2n=12.[8]

Semena mohou začít klíčit již na podzim, což vede ke vzniku rané generace na jaře příštího roku. Obvykle ale klíčení probíhá mezi lednem až dubnem v tmavém prostředí půdy, asi 5 mm pod povrchem.[11] Semena jsou schopna přežít 10–12 let, když jsou uskladněna v suchu, ale v půdě mohou přežít 50–60 let.[11] Rostlinu zásobuje živinami rozsáhlý svazčitý kořenový systém.[5][11]

V některých případech se může jitrocel kopinatý dožít až 12 let, během kterých se může rozmnožovat jak semeny (generativní rozmnožování), tak i vegetativně, kdy nová rostlina vyroste z fragmentů kořenů či oddenku.[11]

Květenství jitrocele

Zastoupené látky[editovat | editovat zdroj]

Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v listech slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou a až 2 %[6] glykosidu aukubinu, dále pak enzymy invertin a emulsin.[5] Vyjma toho jsou v listech taktéž obsaženy třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli,[6] zinek, kumariny a fenylethanoidy.[4]

Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a sekretolytické účinky a současně zmírňují podrážděný krk.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jitrocel kopinatý se vyskytuje především v oblastech, kde se nachází mírně vlhká, hlinito-písčitá až středně těžká půda[1] s neutrální až zásaditou reakcí.[2] Hojně se roste na místech osídlených travními společenstvy jako jsou louky, meze, pastviny, výslunné stráně, v trávnících, úhorech, podél komunikací, v parcích a příležitostně i jako plevel na polích.[2] Protože snáší i suchá místa a fyzické poškození (sešlap), jedná se o poměrně odolnou rostlinu. Jitrocel je ale náchylný k podmáčeným oblastem, které mu nesvědčí.[11] Ve střední Evropě ho najdeme nejčastěji ve společenstvech pastvin sv. Cynosurion, mezofilních luk sv. Arrhenatherion či některých typech suchých trávníků sv. Bromion erecti[8] či ruderálních společenstev, např. sv. Polygonetum arenastri, Saginion procumbentis, Malvion neglectae, Dauco carotae-Melilotion atd.[13]

Jitrocel má široké rozšíření. Původně se jednalo o druh rostoucí na území Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy včetně Islandu, v Asii sahá na východ až po Kazachstán a západní Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a Malé Asie po Pákistán, přesahuje i do nejsevernější Afriky a na ostrovy jako Madeira, Kanárské ostrovy a Azory.[8][14] Postupně se rozšířil různě po celém světě[5] společně s kolonizátory z Evropy. Například rozšíření jitrocele v Severní Americe probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto indiáni nazývali jitrocel „stopa bílého muže“.[5] Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandu[12][14] či na Madagaskaru.[15]

Dříve se jitrocel pouze sbíral jako planá rostlina rostoucí na polích či loukách, v současnosti jeho spotřeba pro farmaceutické účely narostla, takže je pěstován.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Samotný jitrocel kopinatý je požírán ovcemi a dalšími hospodářskými a lesními zvířaty (které ale mají s jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v některých částech světa zařazen do travní směsi pro pěstované trávníky jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď.[11] Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva.[5]

Kořenový systém jitrocelu

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny.[5] Pro své léčebné účinky je znám již od Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli,[6] na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu.[4] V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a další onemocnění dýchacích cest.[6]

Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány,[9] ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce.[6] Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.[16]

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Detail květu, který se doporučuje při přípravě účinné drogy odstranit již během sbírání

Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu.[6] Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C[6] (jiný zdroj uvádí 50 °C[17]). Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování.[6]

Kuchyňské zpracování[editovat | editovat zdroj]

Pro kuchyňskou úpravu se zpracovávají pouze čerstvé listy. Mají slabě nahořklou, svíravou chuť. Přidávají se v menším množství do bylinkových polévek a omáček nebo se obalují ve sladkém či slaném těstíčku a vysmažují.[18]

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu, který dělnice odnášejí do úlu ve světle žlutých rouskách.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jitrocel Kopinatý (Plantago lanceolata) [online]. Celysvet.cz, [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  2. a b c d Květena ČR - jitrocel kopinatý [online]. Květena ČR, [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  3. a b CHRTEK, Jindřich. Plantaginaceae Juss.. In KUBÁT, Karel et. all.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. S. 574-577. (česky)
  4. a b c d e f ARNDT, PharmDr. Tomáš. Celostnimedicina.cz - Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) [online]. Celostnimedicina.cz, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h i j Atlas rostlin - Jitrocel kopinatý [online]. Přírodou.cz o.s., [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  6. a b c d e f g h i j k l botanika.borec.cz - Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) [online]. botanika.borec.cz, [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  7. a b Flora of Pakistan [online]. [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  8. a b c d e f g h i j CHRTEK, Jindřich. Plantaginaceae Juss.. In SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, vol. 6. Praha : Academia, 2000. S. 530-549. (česky)
  9. a b c EISENREICH, Wilhelm. Turistický průvodce přírodou do kapsy. 1. vyd. Bratislava : Příroda a. s., 1996. ISBN 80-07-00784-9. S. 198.  
  10. Rozhlas.cz - Jitrocel kopinatý [online]. [cit. 2010-01-01]. Dostupné online.  
  11. a b c d e f g h i Garden organic - Ribwort plantain [online]. Gardenorganic.org, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Discover Life - Plantago lanceolata L. [online]. Discoverlife.org, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. CHYTRÝ, Milan. Vegetace České republiky, vol. 2., Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [online]. [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b Den virtuella floran [online]. [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Madagascar Catalogue [online]. [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. IBURG, Anne. Lexikon přírodní medicíny. 4. vyd. Praha : Rebo, 2008. ISBN 978-80-255-0105-4. S. 285.  
  17. Fotografický herbář - Plantago lanceolata - jitrocel kopinatý [online]. botanika.wendys.cz, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  18. Lánská, Dagmar – Plané rostliny v kuchyni, Artia 1990
  19. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 39. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRAU, Jürke; JUNG, Reinhard; MÜNKER, Bertram. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha : Ikar, 1996. 287 s. ISBN 80-7202-023-4.  
  • CHRTEK, Jindřich. Plantaginaceae Juss.. In KUBÁT, Karel et. all.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. S. 574–577. (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu