Jitrocel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jitrocel

jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: jitrocelovité (Plantaginaceae)
Rod: jitrocel (Plantago)
L.
Druhy vyskytující se v ČR

Jitrocel (Plantago) je rod bylin patřící do čeledi jitrocelovitých. Rod je hodně variabilní, čítá okolo 275 druhů a mnoho poddruhů.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod je kosmopolitní, roste téměř po celé zeměkouli. Jeho semena jsou většinou hodně lepivá a jednotlivé druhy se s lidmi rychle šířily do nově osídlovaných oblastí. Druhy mají rozmanité podmínky svého růstů, vyskytují se od teplých oblastí v blízkosti mořské hladiny až po chladné vysoké hory, od bažinatých míst až po suchá písčitá území. V přírodě České republiky roste 11 druhů a 2 uznávané hybridy.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jitrocele jsou byliny nebo zřídka malé keře které jsou jednoleté, dvouletévytrvalé, někdy jsou lysé a jindy hustě [trichom|chlupaté]], většinou jsou bezlodyžné. Koření oddenkem nebo jen vláknitými kořínky. Jednoduché řapíkaté listy vyrůstající v přízemních růžicích bývají čárkovité, kopinaté, elipsovité až okrouhlé, po obvodě celistvé či oddáleně zubaté, někdy jsou zvlněné nebo mají několik laloků, řídce jsou i dlanitě zpeřené a obvykle mají výraznou podélnou žilnatinu.

Z růžice vyrůstá jeden nebo více bezlistých stvolů na jehož vrcholu se vyvíjí válcovité nebo kulovité květenství klas nebo ojediněle pouze jediný květ. Jeho květy jsou dimorfní, oboupohlavné, čtyřčetné a vyrůstají z paždí šupinatých listenů. Kališní cípy jsou stejné nebo jsou dva větší a dva menší. Holá nebo chlupatá koruna bývá nálevkovitá či trubkovitá s náhle rozšířeným koncem a je čtyřlaločná s nazpět vyhnutým lemem. Trubka je trvalá a stejně tak dlouhá nebo o málo delší než kalich. Z trubky vyčnívají čtyři tyčinky nesoucí vejčité nebo podlouhlé prašníky. Kulovitý semeník s jedním až mnoha vajíčky je obvykle dvoudílný, čnělka je dlouhá a chlupatá, blizna jednoduchá. Placentace bývá axiální nebo řidčeji bazální. Opylovány jsou nejčastěji větrem, jen málo hmyzem. Ploidie rodu jitrocel může být 2n = 8, 2n = 10, 2n = 12, 2n = 16 a 2n = 24.[2][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Plodemje nejčastěji tobolka s víčkem, někdy tobolka nepukavá nebo oříšek. Mívá od jednoho po mnoho semen která za vlhka slizovatí. Semena jsou žlutá, hnědá nebo černá, 1 až 4 mm dlouhá, mají bochníkovitý tvar nebo jsou nepravidelně vícehranná a jejich osemení mívá drobné důlky. Po okolí jsou semena šířena větrem, vodou, zvířaty nebo lidmi a jejich technikou na kterou se za vlhka lepí. Jitrocel se šíří i vegetativně rozrůstáním podzemních oddenků.[2][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Mnohé druhy jitrocele jsou posuzovány jako plevele které nelze snadno vymýtit. Produkují velké množství životaschopných semen a obvykle nejsou příliš náročné na prostředí ve kterém rostou. Mezi světlé výjimky patří např. jitrocel kopinatý který je považován za léčivou bylinu působící proti kašli a navíc má protizánětlivé a antibiotické účinky. Mezi léčivky patří také v ČR nerostoucí druh jitrocel vejčitý z jehož semen se získává kvalitní vláknina používána ve zdravotnictví i v potravinářství.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V České republice rostou tyto druhy z rozsáhlého rodu jitrocel:

Některé druhy jitrocele se občas mezi sebou kříží a v české přírodě se ustálily hybridy:

Ještě v prvé polovině 20. století vzácně rostl na Moravě v okolí Břeclavě

evropské přírodě se dále vyskytují tyto druhy: Plantago albicans L., Plantago amplexicaulis Cav., Plantago argentea Chaix, Plantago aristata Michx., Plantago asperrima (Gand.) Hervier, Plantago bellardii All., Plantago cornuti Gouan, Plantago crassifolia Forssk., Plantago cretica L., Plantago lagopus L., Plantago loeflingii L., Plantago macrorhiza Poir., Plantago maxima Juss. ex Jacq., Plantago minuta Pall., Plantago monosperma Pourr., Plantago nivalis Boiss., Plantago notata Lag., Plantago ovata Forssk., Plantago reniformis Beck, Plantago sempervirens Crantz, Plantago schwarzenbergiana Schur, Plantago squarrosa Murray, Plantago subulata L., Plantago tenuiflora Waldst. & Kit.[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEVENS, P. F.. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 13: Plantaginaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.09.2013, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c LEHMANN, G.. Flora Zambesiaca: Plantago [online]. Kew, Royal Botanic Gardens, Richmond, UK, 1988, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, roč. 84, čís. 3 [cit. 26.11.2014], s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 
  4. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Plantago [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, [cit. 2014-11-26]. S. 556-557. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  5. a b Flora of China: Plantago [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Flora Europaea: Plantago [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Plant List: Plantago [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden, [cit. 2014-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]