Léčiva ovlivňující kašel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kašel je obranný reflex sloužící k odstranění cizorodého materiálu nebo nadbytku hlenu z dýchacích cest. Pod každou skupinou léčiv je uvedena

Antitusika[editovat | editovat zdroj]

Používají se při dávivém suchém kašli (neproduktivní – nevylučuje se při něm hlen). Potlačují kašlací reflex, odstraňují však pouze symptomy (příznaky) kašle, ne jeho příčinu.

Centrálně působící[editovat | editovat zdroj]

Snižují dráždivost centra pro kašel, tlumí dechové centrum.

  • kodein (Codein) - může na něj vzniknout návyk, jako jediný je vázán na lékařský předpis

Periferně působící[editovat | editovat zdroj]

Působí přímo v průduškách, mají lokálně anestetický účinek.

Centrálně i periferně působící[editovat | editovat zdroj]

Jsou výhodná v tom, že netlumí dechové centrum a nevzniká na ně tolerance ani závislost.

  • clobutinol (Silomat) - v současné době stažen z lékáren z podezření na závažné nežádoucí účinky

Expectorancia[editovat | editovat zdroj]

Používají při vlhkém kašli (produktivní – vylučuje se při něm hlen) k usnadnění vykašlávaní hlenu a zlepšení jeho odstraňování z dýchacích cest. Při terapii expektorancii je nutné zvýšit příjem tekutin.

Mukolytika[editovat | editovat zdroj]

Používají se ke snížení viskozity hlenu.

Sekretolytika[editovat | editovat zdroj]

Stimulují přímo sekreci řídkého hlenu.

  • rostlinné silice (borovicový a eukalyptový olej), bylinné extrakty (jitrocel, břečťan) - mají mukolytický i sekretolytický účinek

Sekretomotorika[editovat | editovat zdroj]

Zvyšují aktivitu řasinkového epitelu v průduškách, čímž zlepšují pohyblivost hlenu.

Antiastmatika[editovat | editovat zdroj]

Astma je reverzibilní stažení průdušek, jejichž příčinou je chronický zánět. Moderní antiastmatika dokážou trvale mírnit příčinu astmatu - zánět, zejména eozinofilní a nazývají kontrolory nebo preventivní, a patří mezi ně inhalační steroidy a antileukotrieny. Naproti tomu antiastmatika typu beta mimetik salbutamol, clenbuterol mírní pouze jeho projevy - tzn. roztahují průdušky bez mírnění zánětu a jsou naprosto nevhodná a nedostačující pro trvalou léčbu astmatu. Prevalence astmatu v ČR je 8% z celé populace - 800.000 lidí, správně a trvale léčeno je pouze 150-300 tisíc pacientů. Nejčastějším a často jediným projevem astmatu je KAŠEL, který se bohužel u méně edukovaných lékařů léči právě levně a nevhodně. Základem pro diagnózu astmatu je test tzv. spirometrie pro zjištěná plicních funkcí. Ještě lépe je provést tzv. bronchodilatační test: Podezřelý pacient nadýchá do "spirometru" , poté dostane 4 vdechy "Ventolinu", který roztahuje průdušky. Po 30 min se spirometrie opakuje. Pokud dojde k výraznému zlepšení plicních funkcí (nadýcháme víc), je toto jasný a jednoduchý důkaz, že dotyčná má astma. A nezbývá než jej moderně a bezpečně léčit.

Bronchodilatancia[editovat | editovat zdroj]

Některá z nich lze je použít při akutním záchvatu i preventivně. Způsobují relaxaci hladké svaloviny průdušek a tím je roztahují.

β2 – sympatomimetika[editovat | editovat zdroj]

Jejich výhodou je možnost injekční aplikace – jsou vhodná pro bezvědomé nebo nespolupracující postižené.

  • krátkodobě účinná
  • dlouhodobě účinná – dají se užívat i preventivně.

Parasympatolytika[editovat | editovat zdroj]

Pomáhají snižovat bronchiální sekreci. V moderní léčbě astmatu se již nepoužívají.

Deriváty xanthinu[editovat | editovat zdroj]

Používají se při akutních záchvatech v infuzích. Pro trvalou moderní léčbu astmatu se již nepoužívají.

Látky snižující zánět bronchů[editovat | editovat zdroj]

Kortikoidy[editovat | editovat zdroj]

Steroidní látky odvozené od tělu vlastního hormonu hydrokortizonu, mohou být aplikovány inhalačně, perorálně i injekčně. Snižují tvorbu mediátoru zánětu, avšak zejména u těch podávaných perorálně hrozí, že u dětí mohou způsobovat poruchy růstu, imunitního systému nebo osteoporózu, inhalačně aplikované zase mohou způsobit chrapot a kvasinkovou infekci v ústech. Těchto nežádoucích účinků se však můžeme obávat až u denních inhalačních dávek nad 400 mikrogramů. Zásadní je, že účinná léčba astmatu výrazně převažuje nad jeho neléčením.

Nekortikoidní látky[editovat | editovat zdroj]

Používají se při alergickém astmatu a to zejména u dětí, protože nejsou založeny na hormonální bázi a nemají proto nežádoucí vedlejší účinky jako látky kortikoidní. Působí jako stabilizátory žírných buněk, které pak neuvolňují zánětlivé působky. Nicméně v současnosti se již používají málo, neboť jsou málo účinné.

V posledních 7 letech jsou v ČR na předpis takzvané antileukotrieny, které nejsou steroidní, podávají se jako tablety a jsou velmi bezpečné. Mají velmi dobrou účinnost především u dětí a taky dospělých, zejména pokud trpí také alergickou rýmou. Tyto preparáty může předepsat alergolog nebo pneumolog, od 1.8.2006 také pediatr.