Růže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Růže (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Růže

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rodopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: růže (Rosa)

Růže (Rosa) je rod keřovitých rostlin s více než 100 druhy, které se vyskytují v přírodě, všechny z severní polokoule a především z mírného pásu. Jsou to většinou keře nebo popínavé rostliny, někdy též plazivé. Dosahují délky 2-5 metrů, zřídka však až 20 metrů.

Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Plodem růže jsou nažky uzavřené v šípku. Šípky mají významné léčivé účinky.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci. Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období před 40 miliony let.

Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy.

Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky.

Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích. Mohou být jak všechny takřka stejné, tak výrazně různotvaré. Nalezneme i typy jemně jehličnaté až štětinovité, které však také mohou být na hmat velmi nepříjemné.

Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem – tedy lichozpeřené, nejčastěji 5četné; někdy chlupaté až přisedle žlaznaté. Zpravidla vytrvalé palisty jsou přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží je i sytost vybarvení a lesk listů. Zde je ovšem třeba vždy přihlédnout k výživě rostlin.

Květy jsou oboupohlavné; u původních botanických druhů miskovitého tvaru a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 do asi 10 cm; tyčinek mnoho. Pět (velmi zřídka 4) korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného barva divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých.

Také v dužnatých plodenstvíchšípcích (hypanthium), nalezneme u původních druhů růží značnou tvarovou rozmanitost. Tedy šípky kulovité, vejčité, více dlouhé. Velikost se pohybuje od 5 do 50 mm. V zabarvení jednoznačně převládá červená, vzácné je zbarvené černé, oranžové, žluté. Uvnitř šípků jsou drobné ochmýřené plody - nažky.

Významné obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Barviva v květech[editovat | editovat zdroj]

Aromatické látky v květech[editovat | editovat zdroj]

06.2010a white Rosa wp1.jpg

Růže obsahují v květních plátcích směsi aromatických silic. Jejich množství velmi kolísá nejen u různých druhů a odrůd, ale i v závislosti na počasí a denní době. Hlavní vonnou složkou jsou alkoholy geraniol a l-citronellol.

Z botanických druhů a růží jim blízkých nejvíce voní Rosa gallica, R. x centifolia, R. x damascena. Mezi moderními odrůdami nalezneme význačně vonící odrůdy růží ve skupině čajohybridů (ČH).

Duftwolke, Eminence, Christian Dior, Mainzer Fastnecht, Papa Meilland, Silver Star, Sutter ´s Gold Sterling Silver, Whisky

Mezi sadovými (S) voní mnohé tkz. anglické růže.

Geraniol (C10H18O)

Světoznámé je pěstování olejodárných růží (R. x damascena var trigintipetala) v Bulharsku, které kryje 70 až 80 % světové potřeby. Střediskem 120 km dlouhého údolí je město Kazanläk. Na 1 kg oleje (silice) se spotřebuje 3000 kg růžových plátů, což je přibližně celková sklizeň ze období od poloviny května do poloviny června z 1 ha plantáže. Sbírá se od svítání jen do 10 hodin dopoledne. Denní výkon jednoho pracovníka je 15 až 20 kg růžových plátku. Plochy růží jsou v současné době v Bulharsku dostatečné, problém je však soustředit dostatek pracovníků na jen měsíc trvající sklizeň. Čistý růžový olej je nepostradatelnou součástí mnoha světových parfémů.

Vitamíny v plodech[editovat | editovat zdroj]

Růže obsahují v šípcích karoten, vitamíny B1, B2, P a K. Nejvíce se cení ovšem obsah vitamínu C; u některých druhů růží je následující:

Tabulka vitaminu C
Vědecký název Český název C (mg/100g)
Rosa pendulina (R. alpina) růže alpská 1800
R. cinnamomea r. skořicová 1700
R. moyesii r. Moynesova 1700
Rosa villosa (R. pomifera) r. jablíčkonosná 1400
R. gallica r. galská 1300
R. glauca r.sivá 1300
R. rugosa r. svraskalá 900
R. canina r. šípková 800

Nejnižší obsah je u šípků růží kolem 200 mg/100g.

Nejvíce se šípky sbírají na známý a chutný šípkový čaj. Sušením a vařením sice obsah vitamínu může klesat až o 80 %, ale ani v tomto případě není zanedbatelný. Šetrněji se vitamín zachová v šípkovém víně.

Klasifikace rodu[editovat | editovat zdroj]

Rod Rosa se dělí na 4 podrody, z nich tři mají jen malý význam, neboť naprostá většina druhů je zařazována do podrodu Rosa (též Eurosa). Tento největší podrod se dále člení na sekce, u nichž jsou uvedeny nejdůležitější druhy , s nimiž se můžeme setkat v ČR ať ve volné přírodě nebo v zahradách a parcích.

Celkový areál[editovat | editovat zdroj]

Růže rostou divoce takřka po celé severní polokouli. Nerostou pochopitelně v arktických oblastech a na pouštích. V subtropech i v tropech nalezneme některé druhy v horách (Etiopie, Filipíny). K oblastem s největším počtem druhů patří Středomoří a východní Asie; naopak jen málo růží roste ve Skandinávii, na Islandu, v Kanadě, na Sibiři. V těchto oblastech růže překračují polární kruh. Převážná většina růží roste ve „starém světě“, ze Severní Ameriky pochází jen asi 20 druhů, které nezúčastnily vzniku kulturních růží.[zdroj?]

Veřejnosti přístupné sbírky růží[editovat | editovat zdroj]

Největší sbírku planých i kulturních růží u nás je možné navštívit v Botanické zahradě Chotobuz, ve které se pěstuje kolem 850 odrůd kulturních růží a přes 100 taxonů původních botanických druhů. Další významná rozária jsou v Olomouci, soutěžní rozárium v Hradci Králové, růžový sad v Lidicích, v Rajhradě, Praze na Petříně, Růžová zahrada na Konopišti a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rose na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]