Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
Velehrad - Basilica.jpg
Místo
stát Česko
zeměpisné souřadnice 49°6′12,54″ s. š., 17°23′45,16″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
provincie moravská
diecéze olomoucká
děkanát Uherské Hradiště
farnost Velehrad
datum posvěcení 27. listopadu 1228
světitel Biskup Robert
status farní kostel
menší bazilika
Architektonický popis
architekti asi Giovanni Pietro Tencalla
stavební sloh románsko-gotický, baroko
výstavba 12281735
Specifikace
umístění oltáře východ
stavební materiál zděný
Odkazy
adresa Stojanovo nádvoří 206
687 06 Velehrad
oficiální web www.farnostvelehrad.cz

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě je součástí Velehradského kláštera a je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Součástí velehradského kláštera, který založil z podnětu olomouckého biskupa Roberta (1201-1240) moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), byl i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes je plné jméno „Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“), který byl posvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby 27. listopadu 1228. Tehdy byla vysvěcena východní část chrámu (zřejmě presbytář s křížovou lodí), a snad byla v té době hotova i část přilehlých klášterních budov.

Projekt barokní přestavby velehradského kláštera

Současnou podobu získal klášter na přelomu 17. a 18. století, po požáru v roce 1681. Po opravách konventu provedl opat Petr Silavecký (1669-1691) obnovu klášterního kostela, v níž pokračovali jeho nástupci opati Bernard Kašpárek (1691-1699), Florián Nezorin a Josef Malý. Generálním projektantem radikální přestavby kláštera (1681-1769) a kostela (1686-1735) byl Giovanni Pietro Tencalla. I po přestavbách si kostel uchovává charakter románsko-gotické stavby. Dvě řady pilířů západního trojlodí nahradily mohutné zděné příčky s pilastry, které rozdělily někdejší boční lodě na 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Krypty byly vybudovány současně se zvýšením podlahy kostela na úroveň okolního terénu, který se za poslední staletí zvýšil asi o 2 metry. Střední loď a křížení byly rovněž zasypány stavební sutí. Kostel byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí asi o 14 metrů. Odstranění západního průčelí s románským ústupkovým portálem a snížení jeho délky ze 100 na 86 metrů patří k nejcitelnějším zásahům do jeho podoby. Nové průčelí opatřil stavitel dvěma věžemi, nad křížem lodi byla po zrušení vysoké renesanční věže vystavěna kupole krytá nízkou lucernou.

I když není znám projektant barokní přestavby, předpokládá se vliv předního architekta Giovanniho Pietra Tencally. Pracovali zde kameník a mramorář Ondřej Ollio, sochař Michael Mandík, malíři Paulo Pagant a Michael Leopold Willmann. Po požáru v roce 1719 připadl opatu Malému nelehký úkol dokončení díla. Vnitřní výzdobu provedl v roce 1724 hlavní představitel sochařů a štukatérů přicházejících z Itálie na Moravu, Baldassare Fontana (1661-1733). Dále zde působil mramorář Jan Hagmüller, malíři Jan Jiří Etgens a František Řehoř Ignác Eckstein (1689-1741), který zhotovil fresky v hlavní lodi kostela. Poslední opat Filip Zuri přivedl do velehradského kláštera malíře Ignáce Raaba, od něhož pochází většina velkých oltářních pláten.

Druhým svěcením velehradského kostela 2. října 1735 byla přestavba dokončena. V roce 1927 byl na základě rozhodnutí papeže Pia XI. kostelu udělen titul papežské baziliky menší, aby tak zdůraznil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu. Ze stejných důvodů věnoval v roce 1985 papež Jan Pavel II. Velehradu zvláštní vyznamenání - Zlatou růži.

Stavba a její části[editovat | editovat zdroj]

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Sloupová architektura podle návrhu B. Fontana je doplněna plastikou sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Oltářní plátno představující zasvěcení kostela - Nanebevzetí P. Marie, pochází ze 70. let a jeho autorem je I. Raab. Původní barokní oltář byl v roce 1864 odstraněn a nahrazen oltářem, který věnoval olomoucký arcibiskup, kardinál Bedřich Fürstenberk. Oltář je zhotoven z bílého kararského mramoru, doplňují jej porfyritové desky s benátskou mozaikou, dva adorující andělé a pod mensou se nachází skupina reliéfů s cyrilometodějskou tématikou: smrt sv. Metoděje uprostřed, loučení bratří v Římě před smrtí Konstantina (Cyrila) vlevo, sv. Metoděj přijímající od papeže Hadriana II. arcibiskupské pallium vpravo, po stranách pak postavy sv. Václava a sv. Ludmily. Tyto reliéfy jsou dílem sochaře Carla Johanna Steinhaüsera. Za oltářem se nachází sarkofág s tělem kardinála Tomáše Špidlíka. Obětní stůl pořízený v roce 1985 je dílem architekta Tomáše Černouška a velehradského sochaře Otmara Olivy. Po stranách obětního stolu u pilířů kupole jsou dvě sousoší: sv. Petra a Pavla vlevo a sv. Cyrila a Metoděje vpravo. Ty pocházejí z počátku 20. století a zhotovil je sochař Ferdinand Neumann. V příčné lodi byly při barokní přestavbě zřízeny dvě kaple - sv. Benedikta (vlevo) a sv. Bernarda (vpravo). Barokní architektura oltářů je rovněž dílem B. Fontana. Oltářní plátna zachycují výjevy ze života světců. Obraz v kapli sv. Benedikta je dílem M. Willmanna, volné plastiky zobrazují sv. Benedikta a jeho sestru sv. Scholastiku. Na oltář byl v 19. století umístěn relikviář ve tvaru prosklené rakve s ostatky sv. Illuminata. Stejný relikviář je s ostatky sv. Viktora je na oltáři sv. Bernarda. Plastiky představují sv. Bernarda a jeho sestru sv. Humbelinu, jejich autorství však doposud není určeno. V bývalých chórových kaplích románského presbytáře byly za barokní přestavby zřízeny dvě sakristie. Sakristie po pravé straně hlavního oltáře (tzv. letní) slouží tomuto účelu i dnes. V chodbách mezi sakristiemi a hlavním oltářem vznikly v letech 1935-1938 nové kaple podle návrhu architekta Klaudia Madlmayra. Dřevěné sochy sv. Ignáce (vpravo) a Božského Srdce (vlevo) byly zhotoveny dílnou Viktora Kotrby.

Kaple Matky křesťanské jednoty[editovat | editovat zdroj]

Kaple byly v době cisterciáckého kláštera tzv. zimní sakristií, později upravena na kapli sv. Josefa. Ve 30. letech 20. století upravena do současné podoby. Mramorový oltář, navržený architektem K. Madlmayrem, vychází ze starokřesťanského vzoru. Nad tabernákulem, zhotoveným z pozlacené tepané mosazi je umístěn obraz P. Marie s Ježíškem od Emanuela Dítěte z roku 1919, podle vzoru byzantské ikony z římské baziliky Panny Marie Větší. Rám ze zlaceného bronzu nese v horní lunetě reliéf dvou adorujících andělů kolem svatováclavské koruny. V ní je vložena relikvie trnové koruny Kristovy. V postranních pásech a dole jsou miniatury českých patronů s relikviemi, ve spodních rozích zobrazen příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, a přijetí pallia od papeže Hadriana II. Uprostřed pod ikonou se nachází relikvie sv. Josafata. Rám je osazen 46 polodrahokamy. Obraz smrti sv. Metoděje od Františka Ženíška je uhlovou studií pro jednu z lunet Pantheonu Národního muzea. Mramorovou křtitelnici od sochaře Giovanni Ciani věnovali roku 1885 olomoučtí bohoslovci. Dřevěnou kupoli zdobí obrazy světců, symboly čtyř evangelistů a soška sv. Jana Křtitele. Obraz sv. Cyrila a Metoděje nad křtitelnicí pochází od polského malíře W. Hofmanna, který roku 1949 byl věnován na Velehrad. Mozaiková okna byla vyrobena v roce 1939 podle návrhu K. Madlmayra brněnské firmou Kunisch.

Královská kaple[editovat | editovat zdroj]

Přistavěna v roce 1965 k severnímu rameni příčné lodi. Původně byla výzdoba motivována vzpomínkou na zemřelé dobrodince a zakladatele kláštera, což vyjadřují i tři vitráže z roku 1939. Zobrazené erby připomínají první zakladatele velehradského kláštera, významné opaty, cisterciácký řád a velehradský konvent. Návrh zpracoval Klaudius Madlmayr. Dominantou kaple je náhrobek arcibiskupa Stojana. Tumba s bronzovým reliéfem byla vytvořena architektem Madlmayrem a sochařem Juliem Pelikánem z Olomouce. Spodní mramorovou část zhotovila Axmanova kamenická dílna v Olomouci. Mezi tumbou a parapetem středního okna je mramorový reliéf Panny Marie Svatohostýnské a po stranách postavy sv. Cyrila a Metoděje. Reliéf zobrazuje Svatý Hostýn a Velehrad, dvě nejvýznamnější moravská poutní místa.

Kupole[editovat | editovat zdroj]

Kostel původně neměl věže, pouze nad křížem příčné a podélné lodě byla malá zvonice. V 16. století zde nechal opat Ekard ze Schwoben vybudovat mohutnou věž se třemi renesančními báněmi. V průběhu barokní přestavby renesanční věž nahrazena barokní kupolí s nízkou lucernou nad střechou. Nástěnným malbám na celé ploše kupole dominují postavy zakladatelů kláštera, moravského markraběte Vladislava Jindřicha a jeho bratra Přemysla Otakara I. V pendativech jsou zobrazeny učitelé církve sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a Řehoř Veliký.

Chórové lavice[editovat | editovat zdroj]

Ty dnešní jsou jen částí většího celku z přelomu 17. a 18. století. Lavice pro opata a převora, stojící původně u hlavního oltáře byla po zrušení kláštera 1784 odstraněna a zničena. Dochované lavice jsou řešeny jako dva symetrické protilehlé celky, kryjící dvě arkády barokních postranních kaplí, které z tohoto důvodu nemají oltáře. Jde o dílo neznámého umělce, nepochybuje se ale o jeho domácím původu, o čemž svědčí zejména ornamentální výzdoba, čerpající náměty z domácího prostředí polí, vinic, zahrad, luk a lesů. Barokní architektura lavic nese v nikách 60 soch světců a andělů.

Kazatelna[editovat | editovat zdroj]

Dílo italských mistrů, připisované B. Fontanovi. Pořízena krátce před rokem 1935. Na stříšce je alegorická postava Církve s atributy božských ctností - křížem, kotvou a kalichem. Skupina devíti andělů demonstruje křesťanskou věrouku a morálku nesenými deskami Desatera a čtyřmi knihami evangelií. Vnitřní plochu stříšky zdobí věnec zlatých paprsků kolem holubice Ducha Svatého. Střední reliéfní deska znázorňuje Kristovo zjevení apoštolu Tomášovi. Koš kazatelny nese tři ploché zlacené reliéfy - ustanovení apoštola Petra hlavou církve, Kristus u studnice Jákobovy a Kristus na cestě do Emauz.

Klenba[editovat | editovat zdroj]

Pohled na vnitřní výzdobu baziliky

Barokní valená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby. Letopočet 1722 u vítězného oblouku udává rok dokončení. V této části je znázorněno zničení velehradského kláštera husity roku 1421 a upálení opata Jana s několika mnichy na stupních oltáře. Směrem k hlavnímu vchodu následuje obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanabevzetím Panny Marie. Třetí část fresky představuje křest moravského krále Svatopluka, podle tradice uskutečněný Cyrilem i Metodějem. Nad hudební kruchtou se nachází freska, která zobrazuje sv. Cecilii, patronku církevní hudby, dirigující nebeský chór.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Současnou podobu získaly až v letech 1963-1964, kdy nové elektropneumatické varhany vyrobené v továrně Rieger-Kloss v Krnově (5521 píšťal, 60 rejstříků a 3 manuály s pedálem) byly vsazeny do dvou samostatných barokních varhanních skříní, pocházející z poloviny 18. století, v nichž byly umístěny původní varhany brněnského varhanáře Antonína Richtra. Skříně jsou zdobeny plastickou dekorací a četnými plastikami zpívajících a hrajících andělů.

Postranní kaple[editovat | editovat zdroj]

Deset ze 14 barokních kaplí je vybaveno oltáři světců: Václava a Floriána, Marie Magdaleny a Marie Egyptské, Cyrila a Metoděje, Kateřiny a Barbory, světců cisterciáckého řádu a andělských kůrů. Architektura všech oltářů nese znaky dílny B. Fontany. Nástěnné malby jsou z velké většiny dílem brněnských malířů F. Ecksteina a J. J. Etgense. Pod jejich přemalbou lze někde i tušit původní malby P. Paganiho. Velká oltářní plátna jsou od M. Willmana (oltář sv. Floriána, sv. Václava), nebo od I. Raaba, který v 70. letech 18. století některá Willmanova díla přemaloval. V prostoru kaple sv. Václava je obraz sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matejko, věnovaný Velehradu roku 1885 polským národem. V protější kapli sv. Floriána je dřevěná socha sv. Josefa od Štěpána Zálešáka. Do kaple sv. Kateřiny byly umístěna korouhev věnovaná roku 1927 slovenskými poutníky. Korouhev vyšily ženy v Cíferu u Trnavy. Mimo výšivku Panny Marie Šaštínské a znaku Slovenska je na ní množství prvků lidových výšivek ze všech sedmi stolic slovenských. V protější kapli sv. Barbory jsou dvě korouhve z roku 1885, které věnovali polští poutníci a Čechoslováci z USA. Pod hudební kruchtou se nachází velký kříž, který je dílem samouka Augustina Sedláčka z Vyškova, darovaný kostelu v roce 1860. Dva obrazy na plátně od I. Raaba ze 2 poloviny 18. století představují cisterciáckého světce sv. Bernarda. Výklad těchto obrazů býval dříve spojován se známou legendou o mnichu Fortunatovi. Obraz sv. Cyrila a Metoděje v pojetí východního ritu, visící nad vchodem do levé věže, pochází z počátku 20. století od pražské malířky A. Tchořové. Na protější straně nad vchodem na pravou věž a na kůr je obraz papeže Pia XI. od Jana Pojsla z roku 1949.

Krypty[editovat | editovat zdroj]

Krypty se nacházejí pod bazilikou. Byly vybudovány za poslední přestavby koncem 17. století jako základy pro barokní pilíře mezi jednotlivými kaplemi v bazilice. Tzv. malé krypty byly původně samostatné prostory, spojené s chrámem zvláštními schodišti. Krypty pod presbytářem a kaplemi v křížové lodi byly vzájemně propojeny už při jejich budování. Krypty byly využívány k pohřbívání řeholníků a dobrodinců kláštera. V polovině 18. století byly z důvodu výskytu spodní vody zazděny, a časem se na ně zcela zapomnělo. Ve 20. století došlo k propojení malých krypt, což umožnilo zpřístupnění kdysi samostatných prostor a také přístup k pozůstatkům románské průčelní stěny s portálem. Délka prostor dnes činí asi 400 metrů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc : Akademie velehradská, 1934. 439 s.  
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784. Olomouc : Akademie velehradská, 1938. 438 s.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Basilica of Assumption and Saints Cyril and Methodius (Velehrad) ve Wikimedia Commons