Joséphine de Beauharnais

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josefína
Francouzská císařovna
Josephine de Beauharnais, Keizerin der Fransen.jpg
Doba vlády 1804 - 1810
Úplné jméno Marie-Josèphe-Rose de Tascher de La Pagerie, provdaná de Beauharnais a Bonaparte
Narození 23. června 1763
Martinik
Úmrtí 29. května 1814
Rueil-Malmaison, Francie
Předchůdce Marie Savojská
Následník Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská
Manžel(é) Alexandr de Beauharnais
Napoleon Bonaparte
Potomci Evžen de Beauharnais, Hortensie de Beauharnais Bonaparte
Otec Josef de Tascher
Matka Rose des Vergers de Sannois
Joséphine de Beauharnais

Marie-Joseph-Rose de Tascher (23. června 176329. května 1814) byla francouzská císařovna, manželka Napoleona Bonaparta.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Josefína se narodila na francouzském ostrově Martinik ve zchudlé, ale urozené rodině Tascherů. Vyrůstala na třtinových plantážích, daleko od Paříže a od škol pro dívky z dobrých rodin. I když byla velmi příjemná a hodná, její zvyky a postoje vzbuzovaly spíše než vznešené pařížské chování dojem koloniální plantáže. Dalším dědictvím jejího rodiště byly navíc černé a zkažené zuby, které byly zapříčiněny konzumací martinické, cukrem přesycené stravy v jejím dětství.

První manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1779 se vdala za důstojníka vikomta Alexandra de Beauharnais. Původně si měl vzít její sestru, ale po její smrti v roce 1777 souhlasil, že si vezme Josefínu. Toto manželství nebylo příliš šťastné, o což se nemalou měrou zasloužil i Alexandrův odpor vůči Josefíniným provinciálním mravům.

Život v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu manželství zůstala sama se dvěma dětmi a nějakou dobu žila v klášteře pro opuštěné bohaté ženy. V tomto přátelském prostředí vstřebala šarm a jemná pravidla chování. Takto poučená dámami z kláštera byla nyní schopna vést úspěšný život. Vstoupila do delikátního světa politických a finančních kontaktů. V podstatě se nechávala vydržovat vlivnými a bohatými muži a proto byla mnoha lidmi považována za nemorální a zkaženou ženu. Na druhou stranu jí její šarm, dobrota a ochota pomoci lidem v nouzi přinesl mnoho přátel a kontaktů; vešla ve známost jako žena, která pomáhá řešit složité rodinné problémy.

Revoluce[editovat | editovat zdroj]

Mezitím vypukla revoluce a Josefína se spolu se svým manželem dostala roku 1794 do vězení (tak jako spousta dalších šlechticů). On byl na Robespierrův příkaz sťat gilotinou, ona přežila zřejmě jen díky svým kontaktům z minulosti. Byla to pro ni hrůzná zkušenost, během které prošla nepředstavitelnými hrůzami a strachem z každodenně hrozící popravy. Po propuštění zůstala bez finančních příjmů a pokračovala ve svém dřívějším životě. Toto období bylo však rozhodně o něco šťastnější, protože dosáhla (alespoň rámcově) finanční stability, nezávislosti, uzdravila se z věznění a opět žila se svými dětmi.

Seznámení s Napoleonem[editovat | editovat zdroj]

Právě v této době se seznámila s Napoleonem, který hledal vlivnou a bohatou ženu. Napoleon Bonaparte, který byl o 6 let mladší než ona, se do ní vášnivě zamiloval a zanedlouho se vzali (1796). Jako svatební dar dostal Napoleon od Josefínina bývalého milence velení francouzských vojsk v Itálii. Na Napoleonovo přání začala používat výhradně jméno Josefína (ženská obdoba jejího druhého jména Joseph).

Zanedlouho po svatbě pokračovala Josefína v upevňování sociálních vazeb a také ve svých mimomanželských vztazích, naproti tomu Napoleon pocházel z dosti starosvětské korsické rodiny a ta byla Josefínou šokována. Jeho bratr Josef ho přemlouval k rozchodu s Josefínou od okamžiku, kdy jí prvně spatřil. Napoleon se časem rozhodl, že musí Josefínu izolovat od okolního světa, aby si mohl být jist její věrností.

Manželská krize a rozchod[editovat | editovat zdroj]

V období císařské korunovace (1804) bylo jejich manželství v troskách. Hádky a výhrůžky rozvodem zatlačily Josefínu, nyní už císařovnu, do poslušnosti. Její čas byl nyní vyplněn četnými ceremoniály a státními funkcemi, které zvládala s velkým umem a v Paříži byla velmi oblíbena. Procestovala celou Evropu a byla velmi ceněna pro svůj společenský šarm.

Josefína nedala Napoleonovi dědice a ten jí dal na vědomí, že je pouze otázkou času, než bude nucena (hlavně z politických důvodů) ustoupit stranou. Josefína, která už ztratila mnoho ze svých kontaktů, se bála o svoji budoucnost a byla ponechána Napoleonovi na milost. Jejich manželství se navzdory tomu ještě dlouho protahovalo, protože Napoleon byl do Josefíny stále zamilován.

Rozešli se roku 1809. Napoleon chtěl nástupce trůnu, a proto se v roce 1810 oženil s arcivévodkyní Marií Luisou Rakouskou a roku 1811 se jim narodil syn Napoleon II. zvaný Orlík, pozdější vévoda zákupský. Josefína byla nyní na odpočinku a odstěhovala se do zámečku Malmaison nedaleko Paříže, ale v podstatě byla závislá na ročním důchodu od Napoleona (asi 3 miliony franků). Jejím velikým koníčkem bylo pěstování růží. Na Malmaisonu se podařilo soustředit na 250 odrůd. Zámek se stal centrem umělců, botaniků i šlechtitelů.

Josefína zemřela v roce 1814 v Malmaisonu na perakutně probíhající infekci horních cest dýchacích - pravděpodobně laryngitis stenosans či záškrt.

Paradoxem je, že pokračovatelem dynastie se nestal potomek Napoleona, ale právě Josefíny. Její dcera Hortense de Beauharnais si vzala za muže Napoleonova bratra Ludvíka a jejich syn se později stal císařem pod jménem Napoleon III. Další blízká příbuzná Josefiny - její vnučka Amélie de Beauharnais, se provdala za brazilského císaře Pedra I. Sestra Amélie Josefína se provdala za Oskara I. Bernadotte, korunního prince a pozdějšího krále švédského a norského. Ve vyhnanství na sv. Heleně Napoleon napsal: „Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní.“

Francouzská císařovna
Předchůdce:
Královna Marie Savojská
1804 - 1810
Joséphine de Beauharnais
Nástupce:
Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská