Theofano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Theofanu a její manžel Ota II. jsou korunováni a žehnáni Kristem (slonovinový reliéf, cca 982/983 Milán(?), Museum Cluny, Paříž)

Theofano (v latinské formě Theophano Θεοφανώ nebo Theophania Θεοφάνια) (955/960 - 15. červen 991) patří k jedné z nejznámějších středověkých královen a císařoven. Byla manželkou římsko-německého císaře Oty II. a matkou Oty III., za něhož vedla v době jeho nezletilosti regentskou vládu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a manželství s Otou II.[editovat | editovat zdroj]

Theofano byla neteří byzantského císaře Jana I. Cimiskese (není přesně známo, kdo byli její rodiče). S Otou II. uzavřela manželství v Římě 14. dubna 972, téhož dne byla také korunována císařovnou. Až do smrti Oty II. se v jeho listinách objevovala jako consors regni nebo coimperatrix, počet jejích intervencí postupně rostl, snad paralelně s tím, jak ubýval vliv její tchyně Adély.

Vdovství a regentská vláda za Otu III.[editovat | editovat zdroj]

Když 7. prosince roku 983 zemřel její manžel Ota II. (náhle na malárii), byly jejich synovi Otovi teprve tři roky, byl však již korunovaným římským králem, a to od května 983. Adéla Burgundská a Theofano se po smrti Oty II. okamžitě vrátily z Itálie zpět za Alpy. Jako regentka se ovšem Theofano musela nejprve prosadit a to jednak proti manželovu bratranci Jindřichu Svárlivému, který usiloval o poručnictví jako nejbližší mužský příbuzný jejího osiřelého syna, jednak proti své tchyni Adéle, kterou by část říšských knížat přivítala jako regentku raději.[1] Na říšském sněmu v durynském Rohru29. června 984 – předal Jindřich Svárlivý regentství a vládu za nezletilého krále Otu III. do rukou jeho matky Theofano, v květnu 985 jí byla na sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem přiřknuta vláda s konečnou platností.

I ve složitých politických okolnostech té doby se tato vysoce vzdělaná císařovna stala významnou vládkyní. Vykonávala všechna vladařská práva, včetně investování biskupů, a v jedné své listině (z 1. dubna 990) se dokonce titulovala jako „Theophanius gratia divina imperator augustus“ – tedy v mužském rodě jako „Theofanius z Boží milosti císař“. V dataci zde bylo dokonce užito počítání let nikoli vlády Oty III., ale vlády „císaře Theofania“, která byla počítána od římské korunovace 972.[2] Jako poručnice ochránila Theofano Otův nárok na vládu v Říši před nároky bavorského vévody Jindřicha Svárlivého a chytrou politikou synovu vládu v Říši upevnila. Založila též pozdější východní politiku Oty III. a pomocí rychlého uznání Huga Kapeta jako francouzského krále upevnila stále nejisté podřízení Lotrinska (region v dnešní severovýchodní Francii) Říši, říšskou vládu zde a v Itálii upevnila také s pomocí své tchyně Adély.

Úmrtí a pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Theofanu zemřela mladá, po krátké nemoci 15. června 991 v Nijmegenu, v době, kdy Ota III. ještě nedosáhl zletilosti. Regentskou vládu pak převzala její tchyně Adéla, ač jí v té době bylo již okolo 60 let.

Theofanu byla pohřbena v kostele sv. Pantalenoa v Kolíně nad Rýnem, který náležel k jejímu vdovskému zajištění.

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

  • Sofie (asi 975-1039) - abatyše v Gandersheimu a Essenu
  • Adelaida (977-1044) - abatyše v Quedlinburgu
  • Matylda (979-1025) - manželka falckrabího Ezza Lotrinského
  • Ota III. (980-1002)
  • pravděpodobně ještě jedna dcera, dvojče Oty III., která zemřela krátce po narození a za kterou nechal Ota II. sloužit zádušní mši (jméno je neznámé)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kölzer, T.: Das Königtum, s. 312. Fössel, A.: Die Königin, s. 320-322.
  2. RI II 3 n. 1019k. Monumenta Germaniae Historica, DD. O. III. (Theophanu) 876 f., Nr. 2.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001.
  • Prokopová, I.: Ženy a politická moc (zejména) ve vrcholném středověku, Muzejní a vlastivědná práce, Časopis společnosti přátel starožitností 3/2003, s. 129-147.
  • Lexikon des Mittelalters Bd. 8, s. 664.
  • Fössel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6.
  • Harksen, S.: Die Frau im Mittelalter, Leipzig 1974.
  • Kölzer, T.: Das Königtum Minderjähriger im Fränkisch deutschen Mittelalter, Historische Zeitschrift 251 /1990/, s. 291-323.
  • KELLER, Hagen. Otoni. Jindřich I. Ptáčník, Ota I., II., III., Jindřich II.. Praha : Vyšehrad, 2004. 119 s. ISBN 80-7021-733-2.  
  • Rösner, W.: Die höfische Frau im Hochmittelalter, in: Curialitas. Studien zu Grundfragen der höffisch-ritterlichen Kultur, hgg. von Josef Fleckenstein, Göttingen 1990, ISBN 3-525-35637-4, s. 171-230.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Německá královna
Předchůdce:
Adéla Burgundská
972991
Theofano
Nástupce:
sv. Kunhuta Lucemburská
Římská císařovna
Předchůdce:
Adéla Burgundská
972991
Theofano
Nástupce:
sv. Kunhuta Lucemburská