Barbora Celjská
| Barbora Celjská | ||
|---|---|---|
| Římskoněmecká císařovna, česká a uherská královna | ||
 |
||
| Barbora na koncilu v Kostnici: mistr kroniky kostnického koncilu. | ||
| Narození | 1390-95 | |
| Celje | ||
| Úmrtí | 11. července 1451 | |
| Mělník | ||
| Předchůdce | (jako česká královna) Žofie Bavorská |
|
| Následník | Alžběta Lucemburská | |
| Panovník | Zikmund Lucemburský | |
| Potomci | Alžběta Lucemburská | |
| Otec | Heřman II. Celjský | |
| Matka | Anna ze Schaunbergu | |
Barbora/Barbara Celjská (chorvatsky a slovinsky Barbara Celjska; maďarsky Cillei Borbála) (1390-95 – 11. července 1451) byla dcera hraběte Heřmana II. Cellského a Anny ze Schaunbergu, druhá manželka Zikmunda Lucemburského, římská císařovna, uherská a česká královna.
Obsah |
Příbuzenstvo [editovat]
Barbořini předkové byla málo významná celjská hrabata: jméno se odvozuje od slovinského města Celje, které tehdy patřilo uherskému králi.
Barbora a její sestřenice (a adoptovaná sestra) Anna Celjská se obě provdaly za krále, jejichž první manželky byly spřízněny mimo jiné i s rodem celjských hrabat. Anna se stala druhou manželkou Vladislava II. Jagella v roce 1402 poté, co zemřela jeho první manželka Hedvika z Anjou.
Barbora se v roce 1408 provdala za uherského krále Zikmunda, třináct let po smrti jeho první manželky Marie (sestry sv. Hedviky z Anjou). Barbora byla blízkou příbuznou Marie i Hedviky, jelikož jejich matky byly sestry.[1]
Manželství se Zikmundem a potomci [editovat]
Roku 1409 Barbora Zikmundovi porodila dceru Alžbětu. Tehdy ještě se ještě nedalo tušit, že Alžběta bude potomkem jediným. Důvod, proč se nenarodilo další dítě, je ale především v Zikmundových cestách po střední Evropě. Zikmund poté svou jedinou dceru a dědičku provdal za rakouského vévodu Albrechta. Barbora se dožila tří přeživších vnoučat: Anny, Alžběty a Ladislava.
Barbořina krev dnes koluje v žilách většiny evropských šlechtických dynastií. Jedním z jejích potomků byla i Anna Dánská, manželka anglického a skotského krále Jakuba I., mezi jejichž děti patřily král Karel I. Stuart a anglická královna Alžběta Stuartovna.
Stejně jako její předkové byla i Barbora známá svou tvrdostí, vášnivostí a poživačností. „Byla to žena nesmírně smyslná“, píše o ní Eneáš Silvius Piccolomini. Dokonce prý zakazovala služkám modlitby.
Královna a císařovna [editovat]
Barbora Celjská byla údajně energická žena a roku 1419 jí Zikmund, údajně kvůli její nevěře, odebral příjmy a vypověděl ji do Oradey. Po usmíření jí však v roce 1424 daroval odvody ze středoslovenských banských měst, Zvolenský zámek a několik hradních panství (například Trenčanský hrad). Barbora ale stále vystupovala spíše proti Zikmundovým zájmům.
Jako česká královna vedla Barbora od roku 1436 diplomatické styky s českými stavy v jejich mateřštině. Blíže měla ke kališníkům než katolíkům. Jako císařovně vdově se jí o rok později otevřely nové možnosti.
„Žena, již stařena“, říká Eneáš Silvius, „pojala úmysl znovu se vdát, zapudila z mysli dceru, která vyrostla v naději na královský trůn a provdala se za rakouského vévodu Albrechta, a neuvažovala o ničem jiném než o radostech nového manželství.“
Barbora se chystala provdat za polského následníka trůnu, tehdy třináctiletého. Mocenské plány jí překazila hlavně dcera Alžběta a zeť Albrecht. Svou jedinou dceru Barbora dokonce přežila, protože ta zemřela v roce 1442.
Zbytek života strávila v Mělníce, kde se věnovala okultním vědám a alchymii.[2]
Reference [editovat]
- ↑ Hedvika a její sestra Marie byly dcerami Ludvíka I. Velikého a Alžběty Bosenské, jejíž starší sestra Katarina Kotromanic byla manželkou Heřmana I. Celjského a matkou Heřmana II.
- ↑ Čechura, Hlavačka, Maur: Ženy a milenky českých králů, Akropolis Praha 1996
Literatura [editovat]
- BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům. Praha : Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha : Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha : Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5.
- KAVKA, František. Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce. Praha : Mladá fronta, 1998. 290 s. ISBN 80-204-0680-8.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. s. 27–28.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha : Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. s. 214–215.
| Uherská královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Uherská |
1408 – 1437 Barbora Celjská |
Nástupce: Alžběta Lucemburská |
| Císařovna Svaté říše římské | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Eliška Pomořanská |
1433 – 1437 Barbora Celjská |
Nástupce: Eleonora Portugalská |
| Německá královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Anežka Opolská |
1411 – 1437 Barbora Celjská |
Nástupce: Alžběta Lucemburská |
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Žofie Bavorská |
1419 – 1437 Barbora Celjská |
Nástupce: Alžběta Lucemburská |
