Adéla Burgundská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha Adély Burgundské v katedrále v Míšni
Příbuzenstvo
otec Rudolf II. Burgundský
matka Berta Švábská
I. manžel Lothar II. Italský
dcera Emma
II. manžel Ota I. Veliký
syn Jindřich
syn Bruno
dcera Matylda
syn Ota II.

Adéla Burgundská (německy Adelheid, v čes. formě uváděná též jako Adelaida; 931 v Burgundsku16. prosince 999 v klášteře Selz v Alsasku), byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († 22. listopadu 950) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku 951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961965 a 966972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá zena, ovládala čtyři jazyky.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali "mater regnorum" ("matka království"). Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem Urbanem II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Adelheid von Burgund ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145–146
  • Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35
  • Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6
  • Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7
Italská královna
Předchůdce:
-
948950
Adéla Burgundská
Nástupce:
Willa Toskánská
Německá královna
Předchůdce:
Edita Anglická
951961
Adéla Burgundská
Nástupce:
Theofano
Římská císařovna
Předchůdce:
Oda Hesenská
962973
Adéla Burgundská
Nástupce:
Theofano