Adéla Burgundská

Socha Adély Burgundské v katedrále v Míšni

Příbuzenstvo

otec	Rudolf II. Burgundský
matka	Berta Švábská
I. manžel	Lothar II. Italský
dcera	Emma
II. manžel	Ota I. Veliký
syn	Jindřich
syn	Bruno
dcera	Matylda
syn	Ota II.

Adéla Burgundská /německy Adelheid, v čes. formě uváděná též jako Adelaida/ (931 v Burgundsku - 16. prosince 999 v klášteře Selz v Alsasku), byla druhou manželkou císaře Oty I. Velikého a jednou z nejvýznamnějších středověkých římských císařoven.

Život

Byla dcerou burgundského krále Rudolfa II. a jeho manželky Berty Švábské. Jejím bratrem byl burgundský král Konrád a prvním manželem italský král Lothar II., kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku 947 – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († 22. listopadu 950) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí Berengar z Ivrey (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě Garda, neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad Canossa a požádala o pomoc německého krále Otu I., který Berengara porazil a sám se roku 951 v Pavii s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

2. února 962 byla Adéla spolu s manželem v Římě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech 961-965 a 966-972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna Oty II. a i v jeho dospělém věku na něj mela velký vliv a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky Theofano a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech 975-980 pak pobývala převážně v Itálii a v Burgundsku. Po synově smrti roku 983 jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše Otou III. Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku 991 však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku 994 plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v benediktinském klášteře Selz, který okolo roku 991 sama založila.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), ji nazývali "mater regnorum", tedy jako "matku království". Adéla se angažovala také v clunyjském hnutí, roku 1097 byla svatořečena papežem Urbanem II.

Odkazy

Literatura

• Lexikon des Mittelalters, sv. 1, s. 145-146.
• Bautz, F. W.: Adelheid, die heilige Kaiserin, in: Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon, Band I (1990) Spalte 35.
• Fößel, A.: Die Königin im mittelalterlichen Reich. Herrschaftsausübung, Herrschaftsrechte, Handlungsspielräume, Stuttgart 2000, ISBN 3-7995-4256-6.
• Ennenová, E.: Ženy ve středověku, Praha 2001, ISBN 80-7203-369-7.

Italská královna
Předchůdce: -	948 – 950 Adéla Burgundská	Nástupce: Willa Toskánská

Německá královna
Předchůdce: Edita Anglická	951 – 961 Adéla Burgundská	Nástupce: Theofano

Římská císařovna
Předchůdce: Oda Hesenská	962–973 Adéla Burgundská	Nástupce: Theofano