Edita Anglická
| otec | Eduard I. Starší |
|---|---|
| matka | Ælfflæd |
| manžel | Ota I. Veliký |
| syn | Liudolf Švábský |
| dcera | Liutgarda |
| bratr | Ethelstan |
Edita Anglická (cca 910 /mezi 905-912/ - 29. ledna 946 Magdeburg) byla jednou z mnoha dcer anglického krále Eduarda I. a díky sňatku také saská vévodkyně, východofranská královna a také královna Svaté říše římské.
Obsah |
Z Anglie na kontinent [editovat]
V rámci utužení vztahů mezi saským a anglickým dvorem Jindřich I. Ptáčník někdy v průběhu roku 929 rozhodl o vhodné ženitbě svého syna Oty. Král Ethelstan vyslal do Kolína pod biskupským dohledem hned dvě své sestry, Editu (Eadgifa) a Ecgvinu (Aelgifa), aby měl Ota na výběr. Na podzim 929 byla v Quedlinburgu uzavřena svatba Oty s Editou. Mladší sestra Aelgifa (zv. Adiva) byla provdána pravděpodobně za českého knížete sv. Václava, nebo za saského šlechtice.
| „ | Kdykoli králi hrozilo zjevné nebo skryté nebezpečí, vždy bezpečně vyvázl díky Boží milosti nebo díky trvalé přímluvě své zbožné manželky Edith. | “ |
| — Dětmar z Merseburku[1] | ||
Edita po svatbě získala jako jitřní dar město Magdeburg, kde se mladí manželé také usadili. Manželství bylo pravděpodobně šťastné. Královna věnovala Otovi "nepřetržitou péči" a někdy mu také "troubila do uší" svá přání.[2] Porodila Otovi dvě děti - syna Liudolfa (* 930) a dceru Liutgard (*931).
Po smrti Jindřicha Ptáčníka byl Ota korunován a 7. srpna 936 byla v Cáchách mohučským arcibiskupem korunována i Edita. Dle dobových svědectví mladá královna neměla úplně nejlepší vztahy se svou ambiciózní tchyní Matyldou.[3] Ve sporu, který Matylda měla kvůli financím s oběma syny, se však Edita překvapivě postavila za svou, zřejmě o pouhých deset let starší tchyni. Podle jeptišky Roswithy z Gandersheimu byla Edita "nejlepší ze všech žen".[3]
Zemřela v jednatřiceti letech a byla pochována v kostele kláštera svatého Mořice, který roku 937 sama založila.
| „ | Byla štědře nadána nesčetnými ctnostmi, jak ukázala znamení po její smrti, a prožila svůj vyměřený čas mile Bohu i lidem... | “ |
| — Dětmar z Merseburku[1] | ||
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha : Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. s. 52.
- ↑ Reinhard Lebe: Království jako věno, sňatková politika v dějinách, Brána Praha 1999, ISBN 80-7243-059-9
- ↑ a b Věra Blažková, František Kavka, Hans Altman: Dvanáct římských i českých královen korunovaných v Cáchách, Libri Aquenses Praha 2004, ISBN 80-239-3566-6
Literatura [editovat]
- Věra Blažková, František Kavka, Hans Altman: Dvanáct římských i českých královen korunovaných v Cáchách, Libri Aquenses Praha 2004, ISBN 80-239-3566-6.
- Jäschke, K. U.: From famous empresses to unspectacular Queens: The Roman-German empire to Margaret of Brabant, countess of Luxemburg and queen of the Romans (d. 1311), in: Duggan, Anne J. (ed.): Queens and Queenship in Medieval Europe proceedings of a conference held at King's College London April 1995, Woodbridge 1997, ISBN 0-85115-657-6, s. 75-108.
| Německá královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Matylda z Ringelheimu |
936 - 946 Edita Anglická |
Nástupce: Adéla Burgundská |
