Matylda Saská (1025)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matylda Saská
Narození979
Úmrtí4. listopadu 1025 (ve věku 45–46 let)
Echtz
Místo pohřbeníBrauweiler Abbey
Povoláníaristokratka a královská choť
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťEzzo Lotrinský[1][2][3]
DětiOta II. Švábský
Richenza Lotrinská[1][4]
Heřman II. Kolínský
Liudolf Lotrinský[1][5]
Theofanu z Essenu
Ida z Essenu
RodičeOta II.[2][4] a Theofano[2][4]
RodOtoni
PříbuzníOta III.[1], Žofie Saská a Adéla Saská (sourozenci)
Richenza of Swabia a Hildegard Hildegard (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matylda Saská (německy Mathilde, léto 979 – listopad 1025 Echtz) byla lotrinská falckraběnka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla třetí dcerou císaře Oty II. a byzantské princezny Theofano a již v dětství byla svěřena do péče své tety Matyldy, abatyše v Essenu. Zdá se, že původně byla zaslíbena církevní kariéře a měla se stát Matyldinou nástupkyní v úřadu abatyše. Pravděpodobně v rozmezí let 991 – 993 se z iniciativy své matky provdala za Ezza, syna lotrinského falckraběte Heřmana. Sňatek, který měl posílit moc Matyldina bratra Oty III., současníci považovali za nerovný.

Mnoho lidí to neschvalovalo, protože však věc nemohla být podle práva změněna, ujal se dívky trpělivě její jediný bratr. Dal jí co nejvíce majetku, aby si zachovala postavení, které zdědila po svých vynikajících předcích.
— Dětmar z Merseburku[6]

Když roku 1002 zemřel Matyldin bratr, císař Ota III., jeho nástupce Jindřich II. vedl s Ezzou dlouhodobý spor o majetky, které Matylda obdržela od bratra a považovala je za své vlastnictví, kdežto Jindřich byl přesvědčen, že jde královské zboží.[7]

Manželství bylo zřejmě šťastné a bylo požehnáno deseti dětmi (třemi syny a sedmi dcerami), z nichž většina svůj život zasvětila církevní kariéře:

Roku 1024 Matylda společně s manželem založila klášter Brauweiler, kde byla také po svém skonu o rok později pohřbena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d WikiTree. Dostupné online. [cit. 2019-07-19]
  2. a b c Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2019-07-19]
  3. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  4. a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  5. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  6. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 124. 
  7. KELLER, Hagen. Otoni. Jindřich I. Ptáčník, Ota I., II., III., Jindřich II. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-733-2. S. 69. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klaus Gereon Beuckers: Die Ezzonen und ihre Stiftungen. LIT Verlag, Münster 1993, ISBN 3-89473-953-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]