Blanka Kastilská
| Blanka Kastilská | ||
|---|---|---|
| Francouzská královna | ||
 |
||
| Blanka Kastilská jako vdova (Bible svatého Ludvíka) | ||
| Korunovace | 6. srpna 1223 | |
| Úmrtí | 26. listopadu 1252 | |
| Pochována | klášter Maubuisson a klášter Lys | |
| Manžel(é) | Ludvík VIII. Francouzský | |
| Potomci | Filip Ludvík IX. Robert z Artois Filip Jan Alfons z Poitiers Filip Dagobert Isabela Cecílie Karel z Anjou |
|
| Dynastie | Burgundsko-Ivrejská dynastie | |
| Otec | Alfons VIII. Kastilský | |
| Matka | Eleonora Anglická | |
Blanka Kastilská zvaná Bílá královna (šp. Blanca de Castilla, fr. Blanche de Castille, 4. března 1188 Palencia – 26. listopadu 1252 Paříž) byla francouzská královna a regentka. Po manželově smrti energicky spravovala Francii za nezletilého syna Ludvíka IX. a dokázala pro něj uhájit království před vzpurnou šlechtou.
Obsah |
Život [editovat]
Blanka byla třetí dcerou Alfonse VIII., kastilského krále, a Eleonory, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské. Na základě smlouvy mezi krály Filipem Augustem a Janem byla Blanka, za pomoci své osmdesátileté babičky Eleonory Akvitánské, s velkou slávou a za účasti obou králů provdána dne 22. května 1200 za prince Ludvíka.
Poprvé prokázala své vladařské schopnosti v roce 1216, když si Ludvík chtěl po Janově smrti přisvojit anglickou korunu a při invazi do Anglie narazil na jednotný odpor. Filip II. August odmítl syna podporovat, a tak Blanka sama organizovala podpůrné flotily do Anglie, i když bez konečného úspěchu.
Ludvík zemřel po tříletém panování[1] na úplavici již v listopadu 1226 při návratu z jižní Francie, kde byl na papežovo naléhání potírat přívržence katarského hnutí a prosazoval tam přísné severofrancouzské lenní právo. Blanka se stala díky manželově závěti regentkou a opatrovnicí svých dětí, Ludvíkovi IX. bylo teprve 12 let. Své finance svěřovala do opatrovnictví templářům, kteří jí pravidelně předkládali vyúčtování[2] a roku 1236 je také pověřila financováním výstavby klášterní fundace v Maubuissonu.[3]
Království se po králově skonu ocitlo v kritické situaci, všechna Kapetovci pracně získaná území se zdála být ztracena. Blanka však dokázala potlačit jak povstání baronů (1226), tak anglický útok (1230). Šlechta byla buď zastrašena, nebo získána na stranu Bílé královny a království zůstalo pro Ludvíka zachováno. Královnini nepřátelé mluvili o jejím milostném poměru s papežským vyslancem.[4] Faktem je, že za podpory papežského legáta Romana Frangipana se Blance podařilo udržet stabilitu státu a dokonce odrazit útoky anglického krále Jindřicha III. Obdivovatelem královny byl také Theobald I. Navarrský, který jí skládal milostné verše.[5]
I po převzetí vlády Ludvíkem byl Blančin vliv patrný, právě matka vyhledala Ludvíkovi vhodnou nevěstu - roku 1234 se po získání papežského dispenzu oženil s dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské Markétou. Blanka Kastilská byla prohlášena královnou matkou. Celý nevěstin doprovod - savojští strýčci, chůva, dvorní dámy, byli ihned po sňatku posláni zpět domů.
| „ | Královna Blanka zacházela s královnou Markétou tak nevlídně, že, pokud to bylo jen trochu možné, znemožňovala svému synovi pobývat ve společnosti jeho ženy... | “ |
| — Jean de Joinville[6] | ||
Po Ludvíkově odchodu na křížovou výpravu, od níž jej vášnivě odrazovala, se opět stala regentkou a zoufale jej podporovala všemi dosažitelnými penězi a vojskem. V roce 1252 však došla na konec svých sil a po nehodě v listopadu zemřela.
Tělo královny vdovy bylo pohřbeno v klášteře Maubuisson[7] u Pontoise a srdce v klášteře Notre-Dame v Dammarie-les-Lys u Melunu, které sama založila.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. Dále jen Noví rytíři. ISBN 80-7203-764-1. s. 295.
- ↑ Noví rytíři, str. 300
- ↑ http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu
- ↑ http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu
- ↑ BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0819-5. s. 198.
- ↑ www.fmg.ac
Literatura [editovat]
- Jean de Joinville: La vie de Saint Louis
- Elie Berger: Histoire de Blanche de Castille, reine de France, in Bibliothèque des écoles françaises d’Athènes et de Rome, Band LXX, Paris 1895
- Louis-Sébastien Le Nain de Tillemont: Vie de Saint Louis, hg. von J. de Gaulle für die Société de l’histoire de France (6 Bände, 1847–1851);
- Paulin Paris: Nouvelles recherches sur les mteurs de la reine Blanche et de Thibaud, in: Cabinet historique, 1858.
- Régine Pernoud: Herrscherin in bewegter Zeit. Blanca von Kastilien, Königin von Frankreich, Neuausgabe 1995
- Philippe Delorme: Blanche de Castille, Histoire des Reines de France, Ed. Pygmalion, 2002.
- LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha : Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Životopis a korespondence
- (anglicky) (francouzsky) Verše Theobalda Navarrského věnované Blance Kastilské
- Socha Blanky Kastilské v Lucemburských zahradách
| Francouzská královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ingeborg Dánská |
1223-1226 Blanka Kastilská |
Nástupce: Markéta Provensálská |
