Růže mnohokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Růže mnohokvětá

Kvetoucí růže mnohokvětá
Kvetoucí růže mnohokvětá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: růže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa multiflora
Thunb., 1784
Synonyma

Rosa polyantha Sieb. & Zucc., Rosa wichurae Koch., Rosa intermedia Cerr.

Růže mnohokvětá (Rosa multiflora Thunberg) byla popsána švédským botanikem Thunbergem v roce 1784, do Evropy byl tento druh růže přivezen patrně až v roce 1862. Jedna z nejvýznamnějších introdukovaných růží vůbec, původce vlastností užitých ke šlechtění kulturních růží. Jejími potomky je velká část tzv. pnoucích růží ze skupiny tzv. polyantek, tedy růží „mnohokvětých“.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Opíravé liány nebo mohutné, gejzírovitě větvené keře s obloukovitě sehnutými, ostnitými větvemi

Ostny jsou jednotlivé, hákovité. Vytváří šlahounovité výhony, dorůstající za rok až 4 m, na nichž hákovitě zahnuté ostny slouží jako příchytky k podložce (stromu, skále). Dominantním znakem růže mnohokvěté jsou hřebínkovitě zpeřené palisty, vlastnost, která se zachovala po mnoho generací i u velkého počtu zahradních růží. Složené listy jsou sedmičetné.

Květy jsou bílé, 2 cm široké, jednoduché, ve velkých nápadných kuželovitých chocholících, slabě voní pryskyřicí. Kvete v červnu a červenci. Šípky jsou malé, asi velikosti velkozrnného hrachu, kulovité, červené, využitelné ve floristice a ve vazbě.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází z oblasti východní Asie, Japonska Číny a Koreje. V Evropě začala být pěstována až mezi lety 1865-1870. V České republice je pěstována přibližně od přelomu 19. a 20. století.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Růže mnohokvětá je velmi pohledná a snese rozmanité podmínky (mráz, výsluní, sucho, dobře roste i v polostínu a vlhku). Je vhodná jako solitéra, a to i pro větší plochy a do skupin pro plošné ozelenění. Dobře se množí semenem a dřevitými řízky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Velmi často se využívá jako solitérní keř pro větší zahrady, veřejná prostranství a do živých plotů; jedna z linií, téměř bezostný klon, se využívá jako podnožová růže, oblíbená zvláště mezi švédskými školkaři.

Ve Skandinávii se R. multiflora užívá jako podnož kulturních růží pro značnou odolnost vůči nízkým teplotám

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, 4. díl. Praha : Academia, 1995.  
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. Praha : Aventinum, 2000.  
  • VĚTVIČKA, Václav. Růže. Praha : Aventinum, 2002.  
  • JAŠA, Bohumil; ZAVADIL, Bohumil.. Encyklopedie růží. Brno : Computer Press, 2008.