Růže mnohokvětá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Růže mnohokvětá

Kvetoucí růže mnohokvětá
Kvetoucí růže mnohokvětá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: růže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa multiflora
Thunb., 1784
Synonyma

Rosa polyantha Sieb. & Zucc., Rosa wichurae Koch., Rosa intermedia Cerr.

Růže mnohokvětá (Rosa multiflora Thunberg) byla popsána švédským botanikem Thunbergem v roce 1784, do Evropy byl tento druh růže přivezen patrně až v roce 1862. Jedna z nejvýznamnějších introdukovaných růží vůbec, původce vlastností užitých ke šlechtění kulturních růží. Jejími potomky je velká část tzv. pnoucích růží ze skupiny tzv. polyantek, tedy růží „mnohokvětých“.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Opíravé liány nebo mohutné, gejzírovitě větvené keře s obloukovitě sehnutými, ostnitými větvemi

Ostny jsou jednotlivé, hákovité. Vytváří šlahounovité výhony, dorůstající za rok až 4 m, na nichž hákovitě zahnuté ostny slouží jako příchytky k podložce (stromu, skále). Dominantním znakem růže mnohokvěté jsou hřebínkovitě zpeřené palisty, vlastnost, která se zachovala po mnoho generací i u velkého počtu zahradních růží. Složené listy jsou sedmičetné.

Květy jsou bílé, 2 cm široké, jednoduché, ve velkých nápadných kuželovitých chocholících, slabě voní pryskyřicí. Kvete v červnu a červenci. Šípky jsou malé, asi velikosti velkozrnného hrachu, kulovité, červené, využitelné ve floristice a ve vazbě.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází z oblasti východní Asie, Japonska Číny a Koreje. V Evropě začala být pěstována až mezi lety 1865-1870. V České republice je pěstována přibližně od přelomu 19. a 20. století.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Růže mnohokvětá je velmi pohledná a snese rozmanité podmínky (mráz, výsluní, sucho, dobře roste i v polostínu a vlhku). Je vhodná jako solitéra, a to i pro větší plochy a do skupin pro plošné ozelenění. Dobře se množí semenem a dřevitými řízky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Velmi často se využívá jako solitérní keř pro větší zahrady, veřejná prostranství a do živých plotů; jedna z linií, téměř bezostný klon, se využívá jako podnožová růže, oblíbená zvláště mezi švédskými školkaři.

Ve Skandinávii se R. multiflora užívá jako podnož kulturních růží pro značnou odolnost vůči nízkým teplotám

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky, 4. díl. Praha : Academia, 1995.  
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. Praha : Aventinum, 2000.  
  • VĚTVIČKA, Václav. Růže. Praha : Aventinum, 2002.  
  • JAŠA, Bohumil; ZAVADIL, Bohumil.. Encyklopedie růží. Brno : Computer Press, 2008.  

Související články[editovat | editovat zdroj]