Růže podhorská
 Růže podhorská | |
|---|---|
 Růže podhorská (Rosa dumalis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | růže (Rosa) |
| Binomické jméno | |
| Rosa dumalis Bechst., 1810 | |
| Poddruhy rostoucí v ČR | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
Růže podhorská (Rosa dumalis) je vícekmenná, keřovitá dřevina se vzpřímenými nebo obloukovitě ohnutými ostnatými větvemi, které v případě opory mohou dosahovat až do výše 3 m. V letních měsících vykvétá růžovými květy sestavenými do četných květenství a s nástupem podzimu se opylené květy vyvinou v šípky oranžově červené barvy. Tento v české přírodě původní druh je počítán mezi silně mnohotvárné růže, při botanickém zatříďování jednotlivých rostlin vznikají problémy a bývá občas i nejednotnost v názorech odborníků.[2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Domovem této růže je téměř celá Evropa, vyjma severu Skandinávie a celého Turecka. Pochází dále ze severního Kavkazu a severní Afriky, v obou případech z oblastí přilehajících ke Středozemnímu moři. V české krajině vyrůstá po celém území, znatelnou převahu má ale v pahorkatinách.[2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Základním požadavkem na vyhovující stanoviště je dostatek slunce a nemnoho vlhkosti. Roste po osluněných okrajích houštin a světlých lesů, jako součást křovin, na travnatých stráních, pastvinách, podél mezí a polních cest. Na jakosti půdy není příliš závislá, spíše jí prospívá sucho než nadměrná vlhkost. Kvete podle umístění stanoviště od května až do července. Ploidie druhu je 2n = 35, x = 7.[2][4][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Opadavý, ostnitý keř s větvemi vzpřímenými nebo obloukovitě ohnutými, vysoký 1 až 2 m. Větve jsou porostlé sice stejnotvarými (jehlicovitými, ohnutými či hákovitými), ale různě velkými ostny světlejšími než kůra. Některé větve se v případě opory chovají jako opíravé liány a dosahují do výše 3 m. V případě poškození větví při úrovni půdy (následkem kosení, pasení nebo vypalování) se na kořenech aktivují podzemní adventivní pupeny. Z nich vyrůstají podpovrchové odnože, které dají v okolí mateřského keře vzniknout 1 až 1,5 m vysokým polykormonům.
Střídavě vyrůstající řapíkaté listy jsou lichozpeřené a mívají dva až tři páry lístků s kratičkými řapíčky nebo jsou přisedlé. Lístky, dlouhé 2 až 3,5 a široké 1,5 až 2,5 cm, bývají široce eliptické, vejčité nebo na konci špičaté, bázi mají okrouhlou nebo zašpičatělou a po obvodě jsou jednoduše až dvojitě mělce zubaté. Na lícní straně jsou lysé a někdy voskově obalené, na rubové řídce porostlé žlázkami produkující téměř nevonnou silici. Palisty jsou blanité, různě velké a bývají do dvou třetin srostlé s řapíky.
Květy bývají bílé až světle růžové v mnoha stupních sytosti, jsou široké do 4,5 cm, pětičetné a vyrůstají nejčastěji v květenstvích po třech až pěti. Vnější dva kališní lístky mají přívěsky po obou stranách a třetí pouze z jedné strany. Všechny kališní lístky jsou zelené, chlupaté, po odkvětu se vztyčují, směřují šikmo vzhůru nebo jsou nepravidelně rozprostřené a do zralosti šípků vytrvalé. Korunní lístky jsou v poupěti růžové, po rozkvětu se překrývají a získávají růžovou barvu.
Po opylení květu (hmyzem nebo samosprašně) se vytvoří tzv. nepravý plod, šípek, což je z botanického pohledu složené souplodí nažek (semen) v dužnatém obalu. Šípky vyrůstají na nestejně dlouhých, lysých stopkách a jsou kulovité, kulovitě stlačené nebo vejčité, jen koncový v plodenství bývá hruškovitý. Ve zralosti mají barvu oranžovou až tmavě červenou, jsou velké asi 1,5 cm, téměř celé lysé, měkké a obsahují až 30 běložlutých semen. Mají mnoho vitamínu C, z čerstvých se dělá marmeláda, ovocné víno nebo se suší a vaří se z nich čaje.[2][4][5][6][7]
Záměna[editovat | editovat zdroj]
Růže podhorská je, jak již bylo uvedeno, variabilní druh a navíc je velmi podobná růži šípkové (Rosa canina). Hlavními poznávacími znaky jsou vlnatě přitisklé hlavičky čnělek v květu, po odkvětu vzpřímené nebo nepravidelně rozložené trvalé kališní lístky (nikdy ne sklopené dolů) a na vrcholu zralých šípků plochý disk (zbytek po tyčinkách, kalichu a čnělkách) se širokým ústím (středovým otvorem). Zbarvení květů, zubatost lístků, charakter odění i vzhled keře nejsou pro stanovení druhu příliš podstatné.[2][7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Větev s ostny -
Listy -
Nezralý šípek
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.06.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c d e SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Rosa dumalis, s. 221–222.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Rosa dumalis [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/3: Ruža hajna [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1992 [cit. 2018-06-25]. S. 62–64. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-27. ISBN 80-224-0077-7. (slovensky)
- ↑ a b Wilde planten: Rosa dumalis [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2018-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (nizozemsky)
- ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Růže podhorská [online]. Eva Jelínková [cit. 2018-06-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Finland Nature and Species: Rosa dumalis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu růže podhorská na Wikimedia Commons 
Taxon Rosa dumalis ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření růže podhorské v ČR
