Lucius Apuleius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lucius Apuleius

Lucius Apuleius Platonicus (asi 125-180), známý obvykle jen jako Apuleius, byl latinsky hovořícím a píšícím řečníkem a platónským filosofem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se přibližně roku 125 po Kr. v africké Madauře, čtvrtém největším africkém městě své doby. Svůj původ sám definoval jako „polonumiďan a pologaetul“. Na svůj africký původ byl hrdý. V Madauře a v Kartágu vystudoval řečnictví a gramatiku, odešel pokračovat ve svých studiích do Atén, kde se věnoval především platónské filosofii. Poté cestoval po Malé Asii a navštívil i Řím, nakonec se vrátil do Afriky, kde bydlel v Oeji. Věnoval se filosofii, řečnictví, vědě a různým oborům, neboť široké vzdělání a rozhled byly pro řečnickou praxi nutné. Z jeho výzkumů a prací se např. dodnes dochovala terminologie vejcorodí a živorodí.

Přibližně ve svých 33 letech byl Apuleius obviněn svým nevlastním synem z magie a čarodějnictví. Tento zločin se v antickém Římě trestal smrtí, obvinění tedy pro Apuleia znamenalo vážnou hrozbu. Před soudem se však uhájil a jeho tehdy pronesená řeč se nám dochovala.

V Kartágu a snad i v Oeji (jak tvrdí svatý Augustin) města postavila Apuleiovi ještě za jeho života sochu, jako uznání jeho zásluh a významu. Posléze byl v Kartágu jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. O jeho smrti nám není nic bližího známo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Apologie, Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z období císařství. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely.
  • „Proměny“ (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou typickým latinským antickým románem. Hlavním hrdinou je Lucius, který se nachází v Thesálii. Pro svou zvědavost a všetečnost vyzkouší magické prostředky a nechtěně se promění v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, kteří ho kradou/kupují apod. Tento rámcový příběh je proložen mnoha menšími příběhy, které Apuleius čerpá odjinud a kterými své vyprávění obohacuje. Nakonec díky zasvěcení bohyni Isidě získává Lucius svou původní podobu.
Z Apuleiova Zlatého osla čerpalo mnoho pozdějších autorů. Za všechny je možné jmenovat Boccaccia a jeho Dekameron, který mnohé z Apuleiových příběhů zpracovává.
Velmi významný - po literární stránce struktury díla i pro svůj obsah samotný - je velmi dlouhý příběh vložený do středu knihy, vyprávějící mýtus o Amorovi a Psyché. Tento příběh se stal klasickou formou tohoto starého mýtu.
  • Florida, pozdější výtah z Apuleiových řečí
  • Platón a jeho názory, seznámení s Platónovou filosofií
  • Sókratův bůh, podobné jako předchozí
  • latinský překlad Platónova dialogu Faidón.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Bahník. heslo Apuleius. In kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. S. 60.
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu