Slavonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slavonice
Náměstí Míru

Náměstí Míru

znak obce Slavonicevlajka obce Slavoniceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0313 547166
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Jindřichův Hradec (CZ0313)
obec s rozšířenou působností: Dačice
pověřená obec: Slavonice
historická země: Morava
katastrální výměra: 45,72 km²
počet obyvatel: 2 505 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 512 m
PSČ: 378 81
zákl. sídelní jednotky: 8
části obce: 7
katastrální území: 8
adresa městského úřadu: Městský úřad Slavonice
Horní náměstí 525
378 81 Slavonice
starosta / starostka: Josef Urban
Oficiální web: http://www.slavonice-mesto.cz
E-mail: sekretariat@slavonice-mesto.cz

Slavonice
Red pog.png
Slavonice
Slavonice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Slavonice (německy Zlabings),[2] někdy přezdívané „malá Telč, jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. Leží 11 km jihozápadně od Dačic, na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Na počátku roku 2014 žilo ve Slavonicích 2 477 obyvatel. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice.[3]

Stará pošta, dříve přepřahací stanice poštovní cesty z Vídně do Jihlavy

Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680-1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům č. p.62 byl v této době přepřahací stanicí na této cestě.

7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať mezi Slavonicemi a Telčí a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města v polovině roku 1918 povolána čs. armáda aby podrobila město moci nového československého státu. V té době rozpad monarchie ale znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let minulého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929. Podél státní hranice byla v letech 19361938 vybudována soustava pohraničních pevností, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. Slavonice se však nestaly součástí Župy Sudety na západních hranicích země, ale byly přičleněny do říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska.[4] Hranice mezi Československem a Německou říší byly posunuty o 10 km na sever od Slavonic, se všemi důsledky, které rozpínavost německého nacismu v té době přinesla. České obyvatelstvo, až na malé výjimky, bylo odsunuto do vnitrozemí.

9. května 1945 bylo město osvobozeno vojsky Rudé armády. Na základě rozhodnutí vítězných velmocí bylo ve dvou vlnách (1945 a 1946) odsunuto veškeré německé obyvatelstvo a město bylo osídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapřičinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu.

31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.

Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec.

Vývoj města od roku 1945[editovat | editovat zdroj]

V období let 1945 - 1989 byl ve městě vybudován vodovod, kanalizace, čistička odpadních vod, centrální kotelna, budova nové základní školy pro 650 žáků se školní jídelnou a dvěma tělocvičnami (1978), kulturní dům (1979), mateřská škola pro 120 dětí (1983), nová hasičská zbrojnice, autobusové nádraží, nový fotbalový stadion, kuželna, postaveno panelové sídliště se 126 městskými a družstevními byty a připravena nová obytná zóna pro stavbu nových individuálních a řadových rodinných domů. V této oblasti (ulice generála Svobody a Lebeděvova), převážně místní občané postavili 77 nových rodinných domů. Značnou měrou v této době přispěly ke zvýšení počtu bytových jednotek ve městě místní podniky, které postavily bytové domy s celkovou kapacitou přes 50 bytových jednotek. Na konci 50. let 20. století byly zahájeny také pravidelné a řádné opravy historického středu města, zvláště fasád domů na obou slavonických náměstích, které v té době byly ve valné většině ve vlastnictví státu. Na konci tohoto období byla také zahájena výstavba zdravotního střediska a lékárny.

Po roce 1989 byly postaveny ještě čtyři městské panelové domy s 56 bytovými jednotkami. Individuální bytová výstavba se výrazně nerozvíjela z důvodu nedostatku stavebních parcel, ale i z důvodů ekonomických. Město pokračovalo v budování nových staveb občanské vybavenosti, jako správní budova na fotbalovém stadionu a dům s pečovatelskou službou, byla dostavěna budova zdravotního střediska a lékárny. Na stadionu bylo vybudováno víceúčelové hřiště s umělým povrchem. Místní závod na zpracování dřeva postavil ekologickou spalovnu dřevního odpadu, který se před tím vyvážel téměř bez užitku na skládku. Spalovna nyní vyrábí elektrickou energii a teplo pro vlastní potřebu podniku. Každoročně stát i obec investují značné finanční prostředky na opravu a regeneraci památek. Do města byl v roce 1999 přiveden zemní plyn. Byly provedeny rekonstrukce povrchů obou slavonických náměstí, v posledních letech se také podařilo opravit část místních komunikací. Je postupně opravováno a zpřístupňováno veřejnosti městské podzemí. V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce čističky odpadních vod v hodnotě téměř 90 milionů korun.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Slavonicích.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel města Slavonice na konci uvedeného roku
Rok 1850 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1970 1982 1990 2001 2002 2003 2004 2005
Počet obyvatel 2 418 2 647 2 662 2 553 2 601 2 304 2 288 2 047 2 300 2 412 2 629 2 735 2 709 2 706 2 701 2 699
Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Počet obyvatel 2 674 2 671 2 650 2 625 2 608 2 556 2 514 2 505  ?  ?  ?  ?  ?  ?  ?  ?  ?[5]

Z údajů ve výše uvedené tabulce je zřejmé, že od roku 2001 dochází každoročně k poklesu počtu obyvatel města. Příčinu je třeba vidět v naprostém nedostatku pracovních příležitostí v místě a blízkém okolí. Mladí lidé jsou nuceni odcházet za prací do větších měst, a tak se Slavonice stávají pomalu, ale jistě, městem důchodců, bohémů a nezaměstnaných.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Zaniklá sídla v obci[editovat | editovat zdroj]

  • Léštnice - ves zaniklá po 2. světové válce, 4 km ZJZ od Slavonic
  • Pfaffenschlag - zaniklá středověká vesnice 3 km severozápadně od Slavonic

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří: Poutní místa jihozápadní Moravy. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, Pelhřimov 2005.
  • KOL.:. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha : NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7.  
  • STEHLÍK, Michal: Slavonické dvacáté století. 1900 - 1960, Dačice 2009.
  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 706-717.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Slavonice ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2014-08-14]. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 18.  
  3. http://www.neradova.com/turistika-vylety-dovolena-slavonice/protestante-luterani-slavonice-nabozenska-reformace.htm
  4. http://www.neradova.com/turistika-vylety-dovolena-slavonice/historie-mesta-slavonice-nacismus-komunismus.htm
  5. Český statistický úřad. Databáze demografických údajů za obce ČR [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
Město Slavonice

Kadolec • Maříž • Mutišov • Rubašov • Slavonice • Stálkov • Vlastkovec