Bukač velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bukač velký

Botaurus stellaris (Marek Szczepanek).jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: brodiví (Ciconiiformes)
Čeleď: volavkovití (Ardeidae)
Rod: bukač (Botaurus)
Binomické jméno
Botaurus stellaris
(Linnaeus, 1758)

Bukač velký (Botaurus stellaris) je středně velkým druhem brodivého ptáka z čeledi volavkovitých (Ardeidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikosti bažanta; dorůstá délky 69–81 cm a v rozpětí křídel měří 100–130 cm. Hmotnost u samic se pohybuje mezi 817-1150 g, u samců mezi 966-1940 g.[1] Oproti volavkám má zavalitější tělo, krátký krk a nenápadné hnědé zbarvení s tmavším skvrněním a vlnkováním. Zobák a končetiny má zelenožluté. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Žije velmi skrytě, při ohrožení zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, při kterém natáhne krk se zobákem vzhůru a díky svému maskovacímu zbarvení tak dokonale splyne s okolním rákosím. Toto chování lze pozorovat již u mláďat starších 8 dnů.[2] Jeho přítomnost tak většinou nejlépe prozradí hluboké, daleko slyšitelné a několikrát opakované „vhumb“, kterým se ozývají samci během toku.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se ve dvou poddruzích; B. s. stellaris hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od Španělska východně až po Japonsko a dále také v severní Africe, B. s. capensis pak v jižní Africe. Částečně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě a tropické Africe.[4]

K razantnímu poklesu početnosti bukače velkého začalo na celoevropské úrovni docházet na začátku 20. století a pokračoval až do let 1970-90, kdy byl v mnohých oblastech rozšíření ještě razantnějším a zasáhl i řadu silných východoevropských populací. Hlavním důvodem tak výrazného úbytku je likvidace a vysoušení rákosin a eutrofizace vod.[2]

V České republice hnízdí odhadem 30-40 párů, a to v údolních nivách Labe, Ohře, Dyje a Moravy, rybničních pánvích v jižních Čechách a na rybnících na Českomoravské vrchovině[5] do 500 m n. m.; tažný, častěji však na našem území i pravidelně jednotlivě zimuje.[3] Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.[6]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jen ve větších porostech rákosu s volnou vodou.[3][7]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Požírá především ryby a obojživelníky, dále také různé bezobratlé (hlavně hmyz) a malé savce; občas i plení hnízda jiných druhů ptáků. Po potravě pátrá hlavně za svítání a soumraku v mělké vodě na okraji rákosin.[8]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí 1x ročně od dubna do června. Samci mohou být monogamní i polygamní - ve vhodných podmínkách mohou hnízdit až s 5 samicemi.[8] Hnízdo je plošina ze starých rákosových stébel a vodních rostlin o průměru zhruba 30 cm,[8] dobře skrytá v hustých rákosinách nízko nad mělčinou. V jedné snůšce je 4–6 olivově hnědých vajec o velikosti 52,8 x 38,5 mm.[3] Inkubační doba trvá 25–26 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata jsou porostlá rudohnědým peřím a krmená pouze samicí, která jim vyvrhuje potravu do hnízda. Při přímém ohrožení mohou hnízdo opustit již po 2-3 týdnech, obvykle tak však činí až ve věku 4-5 týdnů. Po opuštění hnízda se až do vzletnosti, které dosahují ve věku 8 týdnů, skrývají v okolní vegetaci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUSHLAN, James; HANCOCK, James. Herons. [s.l.] : Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-854981-4.  
  2. a b Bittern [online]. RSPB, [cit. 2011-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  
  4. BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-647-2.  
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  6. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-08-27]. Dostupné online.  
  7. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  8. a b c Bittern (Botaurus stellaris) [online]. ARKive, [cit. 2011-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu