Lužnice (okres Jindřichův Hradec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lužnice
Kaple v obci
Kaple v obci
Znak obce LužniceVlajka obce Lužnice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecTřeboň
Obec s rozšířenou působnostíTřeboň
(správní obvod)
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel437 (2023)[1]
Rozloha12,14 km²[2]
Katastrální územíLužnice
Nadmořská výška426 m n. m.
PSČ379 01
Počet domů187 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduLužnice 139
379 01 Třeboň
ou@obec-luznice.cz
StarostkaIng. Tereza Širhalová
Oficiální web: www.obec-luznice.cz
Lužnice
Lužnice
Další údaje
Kód obce508501
Kód části obce89451
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lužnice (německy Luschnitz) se nachází v okrese Jindřichův HradecJihočeském kraji, šest kilometrů severně od Třeboně. Žije zde 437[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavení vystavěné v typu selského baroka

První písemná zmínka o existenci obce Lužnice pochází z roku 1371. V listině uložené ve Státním ústředním archivu v Praze je uváděna jako Luznicz.[4]

Roku 1392 se připomíná Jeník Michal z Lužnice, roku 1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí v Lomnici, jejž poslal roku 1422 Žižka do Třeboně nejspíše za příčinou vzdání se města, což se neuskutečnilo. Roku 1424 snažil se dobýt Třeboň zmíněný Rybka z Lužnice, ale smrt Žižkova dobývání zastavila. Roku 1433 odkázal panoše Jan, řečený Kbelec z Lužnice, svůj statek, což měl na dvorech a lidech v Lužnici, pro všeobecnou jistotu svému bratru Janovi, opatu kláštera třeboňského. Roku 1435 vzdala se husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní dostala se Lužnice k panství v Třeboni. Roku 1511 osvobozeni byli obyvatelé Lužnice od úmrtí. Asi v polovině 15. století měla vesnice 6 lánů 1 věrtel polí, bylo tu 25 hospodářů se sedmi lány 3 věrtelů. Za třicetileté války byla obec úplně vypálena a pustá, takže roku 1625 tu nebylo živé duše. Pomalu bylo shledáváno rozprchlé obyvatelstvo a domy za pomoci panství zase stavěny a role vzdělávána. V roce 1630 měla Lužnice ještě 6 spálenišť, v roce 1654 bylo zde dosud jen 14 usedlých. V roce 1660 připadla obec Schwarzenbergům. Roku 1840 bylo v Lužnici 49 domů, 98 rodin se 449 obyvateli.[4]

Historický vývoj od 19. století do současnosti[editovat | editovat zdroj]

V 19. století byla velkým počinem v obci stavba první samostatné budovy školní v letech 1830–1833. Velikým zásahem do života obce byla také výstavba železniční tratě v letech 1869–1872 a jak uvedeno v kronice obce, pracovali zde i dělníci z Lužnice, též chalupníci a sedláci, kteří s potahem dováželi ze vsi písek do malty na klenutí kanálů a odváželi vykopanou zem z hlubších průpichů. V té době bylo zde hodně peněz a v hospodách veselo. Hospodu v těch letech míval vždy starosta, a když byl zvolen nový, stěhovala se k němu hospoda.

Velká povodeň přišla roku 1890. V začátku září přišel prudký déšť a pršelo nepřetržitě pět dní a z Rakous se přihnala povodeň, že podobné nebylo pamětníka. Voda zaplavila louky i les v Potěšile, utvořila jedno jezero až ke Kleci, louky v Potěšile zanesla pískem až do jednoho metru a zaplavila i stavení kolem řeky. Škoda způsobená v katastru Lužnice byla ve výši 20 000 zlatých. Celkem povodeň trvala 8 týdnů.[4]

V roce 1900 při sčítání bylo v obci napočítáno 86 domů, 120 rodin, 588 lidí a to 290 mužů a 298 žen. Dále 12 koní, 645 kusů hovězího dobytka, 189 kusů vepřového, 16 koz, 52 úly včel, 1258 slepic, 156 hus a 8 kachen. V roce 1909 vyhovělo Ředitelství drah žádosti obcí Lužnice a Přeseka o povolení zastávky. Její název byl zastávka Lužnice a poprvé zde stavěl vlak 16. května 1909 a byl přivítán obrovským množstvím lidí (na 3 000 domácích i cizích).[4]

První světová válka v letech 1914–1918 zasáhla citelně do života Lužnice. Bída a drahota ovlivnila život v obci, na konci války navíc zasáhla také Lužnici epidemie „španělské chřipky“, na niž zemřeli v obci tři lidé. O život přišlo ve válce 23 mužů.[4]

V roce 1922 byla dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk. Nový železobetonový most byl postaven při regulaci řeky nákladem 443 000 Kč. Byl 36 metrů dlouhý a postaven na místě bývalého mostu dřevěného, kde před tím až do roku 1821 bývala valcha či tkalcovna, jež byla povodní stržena. Nová, na tehdejší dobu moderní, budova školy byla postavena v roce 1931 celkovým nákladem 443 000 Kč.[4]

Druhá světová válka v roce 1939–1945 nepřinesla oběti na životech kromě notáře Františka Bosáka, který zemřel krátce po návratu z koncentračního tábora a Bohuslava Vodvářky, ten byl zastřelen v Praze během revolučních dní v roce 1945. I v Lužnici se ale našli zrádci a udavači a někteří občané byli na základě udání stíháni. Rudá armáda přišla do Lužnice 10. května 1945.[4]

Po roce 1948 bylo i v Lužnici založeno JZD a v následujících letech došlo k sankcím proti některým hospodářům, k zatčení několika občanů a ti byli odsouzeni v politických procesech v roce 1954. Rok 1976 byl pro Lužnici rokem zrušení místního národního výboru. Obec ztratila svou samostatnost a přešla pod působnost střediskové obce Lomnice nad Lužnicí. Po listopadu 1989 bylo přikročeno k jednání o znovuobnovení samostatnosti obce a od  1. července 1990 začal pracovat MNV pod vedením Jiřího Hrocha.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Do jihozápadní části katastrálního území zasahuje národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Severovýchodně od vesnice leží přírodní památka Slepičí vršek.

Škola[editovat | editovat zdroj]

Ve školní kronice je zaznamenáno, že podle ústního podání byla škola v obci již v 18. století. Nejstarší budova se připomíná v čísle 41, pozdější kovárně. Stavba nové školní budovy se v obci uskutečnila v letech 1830–1833, kdy byla vystavěna škola jednotřídní v čísle 48, ta pak rozšířena v roce 1883 na dvoutřídku, když počet dětí přestoupil 111. Do této školy chodily i děti ze sousední obce Přeseka až do roku 1873. Přístavba  druhé třídy stála i s vnitřním zařízením 2 900 zlatých, které byly uhrazeny odprodáním pozemků za mlýnem, ostatní bylo vypůjčeno ze záložny v Třeboni. Prvním známým učitelem byl zde v letech 1805–1843 Josef Píbl, po něm Antonín Blažek až do roku 1855. Roku 1889 byla povolena v Lužnici zimní hospodářská škola pokračovací a v ní se vyučovalo vždy večer až do první světové války.[4]

Nová školní budova byla v zastupitelstvu schválena po dlouhých průtazích v roce 1929. Základní kámen byl položen 5. října 1930. Slavnostně byla nová budova otevřena 28. srpna 1931. V roce 1946 byla při základní škole otevřena jedna třída mateřské školy. Pro nedostatek dětí byla základní škola v červnu 1978 uzavřena a děti začaly dojíždět do Základní školy Lomnice nad Lužnicí. V roce 1991 byl provoz znovu obnoven. Otevření školy předcházelo přípravné období, ve kterém rodiče i ostatní občané připravovali učební prostory. Byla otevřena jedna třída a školní družina, v činnosti pokračovala i mateřská škola. V roce 2003 dostala budova školy novou fasádu.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lužnici (okres Jindřichův Hradec).
  • Kaple sv. Jana Nepomuckého – první nejstarší kaplička v Lužnici byla dřevěná, po jejím zániku byla postavena zcela malá kaplička zděná, zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, jehož socha, v životní velikosti, byla umístěna na oltáři. Stála uprostřed návsi. Roku 1875 byla kaplička zbořena a na jejím místě postavena nynější velká kaple, zasvěcená témuž světci. Socha však byla umístěna  na mostě řeky Lužnice, kde je dosud. Na oltář v kapli koupen byl obraz sv. Jana, originál E. E. Weise z Prahy, malovaný na plátně s datem 1875. Ve věži byly umístěny dva  zvony. Malý umíráček sem byl přenesen ze staré kapličky a velký zvon koupený během stavby této kaple. Za druhé světové války při velké spotřebě barevých kovů byly také v Lužnici zvony sňaty za účelem zrekvírování. Když už měly být odevzdány, zjistil místní kovář, že velký zvon je  z ocele a tak úřady odebraly obci pouze zvon umíráček, velký zůstal a upevněn byl znovu na věži. Při tom se vysvětlilo, že když se stavěla kaple a sedláci kupovali zvon, objednali levnější a tím nepřímo zvon zdejší kapli zachránili. Obrazy „Křížová cesta“ byly prodány do kapličky v Přesece za 4 zlaté. Do nové kaple byla zakoupena nová křížová cesta, která je tu dosud. Kaple je po celou dobu majetkem obce a slouží nejen k církevním obřadům, ale i ke konání koncertů.[4]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – v životní velikosti, byla umístěna na oltáři ve staré, již zbourané kapličce. Socha poté byla umístěna na mostě řeky Lužnice.[4]
  • Zemědělský dvůr Rožmberská bašta
  • Bobrovna
  • Kovárna na sever od návsi

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b c d e f g h i j k l Oficiální web obce Lužnice (okres Jindřichův Hradec). www.obec-luznice.cz [online]. [cit. 2015-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]