Seno

Seno je sušená zelená píce využívaná jako krmivo pro hospodářská zvířata a pro zimní přikrmování volně žijící lesní zvěře. Senem se krmí v období, kdy je nedostatek zelené píce (zima, období sucha), nebo je potřeba ho z nějakého důvodu zařadit do krmné dávky. Rostliny jsou vysušením a částečnou fermentací konzervovány a pokud jsou dobře uskladněny, tak mohou vydržet jako zásoba krmiva i po několik let. Pro zajištění kvality sena je důležité posečenou trávu rychle a důkladně vysušit a pokud možno svézt pod střechu. Pokud by bylo slisováno či svezeno vlhké seno, tak je velké riziko plesnivění a fermentace ve vlhkém seně může zapříčinit i samovznícení sena.

Příprava sena

Sklizeň sena se nazývá senoseč. Druhá sklizeň sena resp. druhá fáze senoseče se nazývá otava. Příprava sena začíná posečením porostu (louky) ve správnou dobu. V mírném pásu se seče na sena dvakrát ročně, v tropech a subtropech jednou. K sečení se dříve používala klasická kosa, v současné době je nejčastěji sečeno v malém hospodářství jednoosou frézou s prstovou, nebo bezprstovou kosou, případně bubnovou sekačkou. Ve velkovýrobě se používají strojní zařízení na podobném principu, nejčastěji bubnové sekačky připojitelné k traktorům. Pokosená tráva zůstane v závislosti na počasí několik dní ležet na louce, aby se usušila. Během této doby jsou řádky několikrát obráceny. V malém objemu se používají dřevěné hrábě nebo obracečka připojitelná k jednoosé fréze, ve velkovýrobě se používají strojní obracečky připojitelné k traktorům. Následně je seno buď sbaleno do balíků, nebo shrnuto (do kupek) a odvezeno do seníku, při skladování sena pod širým nebem je ze sena (nebo i ze slámy) vytvořen stoh nejčastěji z hranatých balíků.

Druhy sena

Seno z první, druhé či třetí seče má odlišné vlastnosti. Seno z druhé seče je označováno jako otava (německy Grummet); ta má díky menším stonkům jemnou strukturu.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Skladování sena

Správně usušené seno by se mělo skladovat v zakrytých budovách k tomu určených, do kterých nezatéká. Tradiční budova, ve které se seno skladuje, se jmenuje stodola. Seno se zde nejčastěji skladuje volně. Přiváží se ve sběrných vozech a fukarem (velkovýroba) nebo ručně (malovýroba) se uskladňuje na pernách. Často je i v případě využití fukaru nutná manuální práce s vidlemi. Proces uskladňování sena je velmi náročný, protože osoby pracující na seníku jsou vystaveny extrémní prašnosti. Tento proces se nazývá metání.

V moderním zemědělství je seno většinou stlačeno do balíků. Obvykle jsou používány malé hranaté balíky s rozměry kolem 50 × 60 × 60 cm nebo standardní kulaté balíky s průměrem 150 cm a výškou 150 cm (váha cca 350 kg) nebo menší kulaté balíky s průměrem 120 cm a výškou 120 cm (hmotnost cca 200 kg). Přibližně od roku 2005 se z důvodu lepšího využití místa při skladování začínají používat i velké hranaté balíky s rozměry 200 × 120 × 100 cm a hmotností cca 200 kg i více.

Fermentace (zrání) sena

Někteří autoři doporučují seno po usušení a uskladnění nechat 3 týdny, nebo i 6-8 týdnů „odležet“ či "vydechnout" (tzv. dozrávání sena) předtím, než je možné ho zkrmovat. To však není potřeba. Samotné sušení je proces konzervace, jehož cílem je zastavit jakékoliv biochemické procesy a umožnit tak dlouhodobé skladování pro období nedostatku potravy (zima). Správná míra usušení se snadno pozná – seno při pomačkání v rukách šustí a i silnější stvoly se lámou. Zejména usušení stonků jetele a vojtěšky může být problematické (vyžaduje delší dobu sušení nebo vyšší teplotu), neboť obsahují velké množství vody.

Seno jako krmivo

Seno obsahuje významné množství karotenu, vitamínů skupiny B, vitamín D a vitamín E. Při zkrmování sena je nutné, aby bylo suché a nebylo plesnivé, jinak způsobuje zažívací poruchy. Běžné dávky klasického travního nebo jetelotravního sena jsou:

pro dojnice 5–15 kg
pro telata 0,5–3 kg
pro mladý skot 3–6 kg
pro koně 7–12 kg
pro ovce 0,5–1,5 kg

Nejcennější je luční seno s vysokým obsahem jetelovin, naopak nejhorší je seno z pastevních porostů a zamokřených půd. Hodnota sena nezávisí nejen na jeho druhu a kvalitě zpracování, ale také na schopnosti konkrétního zvířete jej strávit. Tato schopnost se liší plemeno od plemena, přičemž nejvýraznější rozdíl je mezi plemeny kulturními a primitivními.

Senné moučky

Často se využívají i senné moučky. Ty se přidávají do krmných směsí. Seno na senné moučky se někdy suší v umělých podmínkách.

Literatura

BLÁHA, Jan. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha : Vysoká škola zemědělská v Praze, 1986. str. 70–71.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu seno na Wikimedia Commons
Téma Seno ve Wikicitátech
Slovníkové heslo seno ve Wikislovníku

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.