Seno
Seno je sušená zelená píce využívaná jako krmivo pro hospodářská zvířata a pro zimní přikrmování volně žijící lesní zvěře. Seno s krmí v období, kdy je nedostatek zelené píce (zima, období sucha), nebo je potřeba ho z nějakého důvodu zařadit do krmné dávky. Rostliny jsou vysušením a částečnou fermentací konzervovány a pokud jsou dobře uskladněny, tak mohou vydržet jako zásoba krmiva i po několik let. Pro zajištění kvality sena je důležité posečenou trávu rychle a důkladně vysušit a pokud možno bezprašně slisovat či svézt. Pokud by bylo slisováno či svezeno příliš vlhké seno, tak je velké riziko plesnivění a příliš rychlá fermentace může zapříčinit i samovznícení sena.
Obsah |
Příprava sena [editovat]
Sklizeň sena se nazývá senoseč. Druhá sklizeň sena resp. druhá fáze senoseče se nazývá otava. Příprava sena začíná posečením porostu (louky) ve správnou dobu. V mírném pásu se seče na sena dvakrát ročně, v tropech a subtropech jednou. K sečení se používá kosa nebo sekačka. Pokosená tráva zůstane v závislosti na počasí několik dní ležet na louce, aby se usušila. Během této doby jsou řádky několikrát obráceny. Používají se hrábě nebo obracečka. Následně je seno shrnuto (do kupek) a odvezeno do seníku, při skladování sena pod širým nebem je ze sena (nebo i ze slámy) vytvořen stoh.
Druhy sena [editovat]
Seno z první, druhé či třetí seče má odlišné vlastnosti. Seno z druhé seče je označováno jako otava; ta má díky menším stonkům jemnou strukturu.
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Skladování sena [editovat]
Správně usušené seno, by se mělo skladovat v zakrytých budovách k tomu určených, do kterých nezatéká. Tradiční budova ve které se seno skladuje se jmenuje stodola. Seno se zde nejčastěji skladuje volně. Přiváží se ve sběrných vozech a fukarem (velkovýroba) nebo ručně (malovýroba) se uskladňuje na pernách. Často i v případě využití fukaru je nutná manuální práce s vidlemi. Proces uskladňování sena je velmi náročný, protože osoby pracující na seníku jsou vystaveny extrémní prašnosti. Tento proces se nazývá metání.
V moderním zemědělství je seno většinou stlačeno do balíků. Obvykle jsou používány malé hranaté balíky s rozměry kolem 50 × 60 × 60cm nebo větší přes 100 kg těžké kulaté či hranaté balíky.
Zrání sena [editovat]
Někteří autoři doporučují seno po usušení a uskladnění nechat 2-3 týdny "odležet" (tzv. zrání sena) předtím, než je možné ho zkrmovat. To však není potřeba. Samotné sušení je proces konzervace, jehož cílem je zastavit jakékoliv biochemické procesy a umožnit tak dlouhodobé skladování pro období nedostatku potravy (zima). Správná míra usušení se snadno pozná - seno při pomačkání v rukách šustí a i silnější stvoly se lámou. Zejména usušení stonků jetele a vojtěšky může být problematické (vyžaduje delší dobu sušení nebo vyšší teplotu), neboť obsahují velké množství vody.
Seno jako krmivo [editovat]
Seno obsahuje významné množství karotenu, vitamínů skupiny B, vitamín D a vitamín E. Při zkrmování sena je nutné, aby bylo suché a nebylo plesnivé. Jinak způsobuje zažívací poruchy. Běžné dávky klasického travního nebo jetelotravního sena jsou:
- dojnice (5-15 kg)
- telata (0,5–3 kg)
- mladý skot (3–6 kg)
- koně (7–12 kg)
- ovce (0,5–1,5 kg)
Nejcennější je luční seno s vysokým obsahem jetelovin, nejhorší pastevních porostů a zamokřených půd. Kvalita sena nezávisí jen na jeho druhu a kvalitě zpracování, ale také na schopnosti jeho strávení daným zvířetem. Tato schopnost se liší plemeno od plemena, ale nejvýraznější rozdíl je mezi plemeny kulturními a primitivními.
Senné moučky [editovat]
Často se využívají i senné moučky. Ty se přidávají do krmných směsí. Seno se na senné moučky někdy suší v umělých podmínkách.
Literatura [editovat]
- BLÁHA, Jan. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha : Vysoká škola zemědělská v Praze, 1986. str. 70-71.
|
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
