Elektrifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,[1] resp. elektrické sítě.[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.

Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.

K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především koncem 19. století a v první polovině 20. století.

Poslední elektrifikovanou obcí na území České republiky byla Hrčava (okres Frýdek-Místek)[4] v roce 1955.

Elektrifikace železničních tratí[editovat | editovat zdroj]

Elektrifikovaná železniční trať
Související informace naleznete také v článku Železniční napájecí soustava.

Elektrifikace železničních tratí[5] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.

Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v ČR[editovat | editovat zdroj]

V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace (používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List[6], je přítomen v názvu národního podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954, užívá se v některých dokumentech SŽDC[7]).

Na železnici v České republice se používají následující proudové soustavy:[8]

  • stejnosměrná 3 kV
  • střídavá 25 kV, 50 Hz,

okrajově se zde používá též

Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3078 km (tj. necelá třetina), z toho 1774 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1305 km soustavou 25 kV 50 Hz.[7]

Mezi pevná trakční zařízení patří:

  • napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
    • u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
    • u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
  • spínací stanice
  • trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://elektrika.cz/data/clanky/stejnosmerny-nebo-stridavy-proud-pocatky-elektrifikace
  2. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/elektrifikace
  3. Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962
  4. http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo
  5. http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=44573 (časopis Elektro 10/2011)
  6. LIST, Vladimír. Elektrická vozba I. Navrhování. Praha : Česká matice technická, 1949. 341 s. ISBN není. Kapitola Předmluva, s. 5. (česky) 
  7. a b Prohlášení o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2013 a pro jízdní řád 2013 ve znění změny č. 1/2012 účinné od 1.7.2012 a změny č.2/2012 účinné od 1.7.2013
  8. Mapa SŽDC: Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu
  9. http://www.zelpage.cz/zpravy/7908
  10. http://www.zlate-mince.cz/CRS_2003_Bechyne.htm
  11. http://www.zelpage.cz/zpravy/5299 Elektrifikace traťového úseku Šatov - Znojmo
  12. Elektrizace traťového úseku vč. PEÚ Šatov – Znojmo, údaje o stavbě na stránkách SŽDC