Elektrická dráha Tábor - Bechyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Tábor - Bechyně
Číslo trati 202
Rozchod 1435 mm (normální rozchod)
Napájecí soustava 1500 V DC
Průběh trati
trať do Prahy trať do Písku
0.000 Tábor
trať do Českých Budějovic trať do Horní Cerekve
Lužnice
4.302 Horky u Tábora
5.887 Slapy
6.695 Libějice
10.350 Malšice
11.657 Čenkov u Malšic
13.466 Třebelice
14.626 Všechlapy
16.620 Bechyňská Smoleč
vlečka Dolina k býv. vojenskému letišti Bechyně
18.612 Sudoměřice u Bechyně
21.015 Bežerovice
23.267 Bechyně zastávka
nákladiště Bechyně staré nádraží
Lužnice, železobetonový most „Duha“
vlečka
24.092 Bechyně
Vlak s lokomotivou E 426.001 v Táboře
Původní elektrický vůz řady EM 400.0 na výstavě v Ústí nad Labem
Nástupiště (uprostřed snímku sloupek z r. 1903) elektrické dráhy v Táboře (před nádražím ČD)
Nádraží tratě č. 202 v Bechyni (r. 2006)

Elektrická dráha Tábor – Bechyně (též Bechyňská dráha, Bechyňka, Elinka, nyní trať 202) byla první elektrifikovanou tratí v Česku, kterou neřadíme mezi tramvajové, ale mezi železniční dráhy. V provozu je od 20. června 1903. Její délka je 24 km. Je napájena ojedinělým systémem stejnosměrného napětí 1500 V, trať má normální rozchod 1435 mm.

Obsah

[editovat] Historie

[editovat] Původní záměry

Roku 1889 vídeňské ministerstvo železnic zamítlo projekt železnice z Vodňan přes Týn nad Vltavou, Bechyni, Tábor a Vlašim do Kutné Hory. Poté vzniklo družstvo, které neúspěšně prosazovalo alespoň část z Vodňan do Tábora. Přízně zemských úřadů dosáhlo až nové Družstvo bechyňské dráhy, v jehož čele stál bechyňský starosta Hynek Daniel. Z původně zamýšlené trasy však nakonec byl realizován jen úsek z Tábora do Bechyně.

V roce 1896 sněm království českého převzal záruku za stavbu dráhy. Původní projekt parostrojní dráhy s maximálním sklonem 25 ‰ zpracovávala Technická kancelář Köhler a Raynal v Praze.

[editovat] Rozhodnutí o elektrické trakci

Elektrická trakce byla v té době v počínajícím rozmachu. První, krátkou a jednoduchou elektrickou dráhu předvedla firma Siemens & Halske na průmyslové výstavbě v Berlíně roku 1879. V Česku první elektrickou dráhu zřídil František Křižík roku 1891 na Letné v Praze, od roku 1895 byly otevírány první městské sítě v dalších městech a městských aglomeracích v Česku. Roku 1902 Kálmán Kandó elektrifikoval železniční trať údolím Valtellina v italskéLombardii.[1][2] Ještě před stavbou bechyňské dráhy František Křižík testoval elektrický pohon pomocí akumulátorů ve voze na lokální železniční trati Praha – Dobříš (povoleno 16. listopadu 1897). Bechyňská dráha byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická.

Na podnět vládního rady Marka, který přesvědčoval koncesionáře o výhodách elektrických drah, Družstvo bechyňské dráhy o svatodušních svátcích roku 1898 zahájilo jednání s firmou František Křižík. Ta úřady přesvědčila, že vyhrazení dráhy jen pro elektrický provoz zlevní stavbu i vozidla, usnadní práce a umožní větší počet zastávek.

[editovat] Výstavba

29. prosince 1900 bylo povoleno vypracování projektu dráhy pro elektrický pohon. 4. září 1901 bylo vydáno stavební povolení. 19. dubna 1902 byla udělena koncese pro stavbu a provoz dráhy s termínem zahájení provozu do konce roku 1904, Zemský výbor však lhůtu zkrátil do 1. června 1903. Stavbu traťového spodku a svršku prováděla firma J. Kubíček a spol. z Královských Vinohrad, železné konstrukce dodala firma bratří Prášilů z Libně.

První zkušební jízda proběhla 1. června 1903, 10. června 1903 proběhla zátěžová zkouška železničního mostu v Táboře, pravidelný provoz byl slavnostně, za účasti místodržitele království, předsedy zemského výboru i nejvyššího maršálka království, zahájen 21. června 1903.

Nejvyšší sklon trati byl 41 ‰ (koncese stanovila maximální sklon 35 ‰) a nejmenší poloměr oblouku 125 m (bez úlev by musel být poloměr minimálně 180 m). Maximální rychlost byla stanovena na 25 km/hod., v obloucích na 15 km/hod. Původní jízdní doba byla podle druhu vlaku 1.08 nebo 1.15 hod.

Trať v Bechyni původně končila na levém břehu Lužnice. Roku 1928 byla po nově otevřeném bechyňském mostu prodloužena až do města, čímž se délka trati prodloužila z 23 na 24 kilometrů. Původní úsek ke starému nádraží se změnil ve vlečku a staré nádraží slouží jako nákladiště dřeva.

[editovat] Novodobý vývoj

V roce 1953 byla u Sudoměře vybudována vlečka Dolina k vojenskému letišti u Bechyně.

Od jízdního řádu 1953/54 byla na trati zastavena osobní doprava (později byla znovu obnovena), nákladní doprava naopak nabývala na intenzitě.

Po zrušení vojenského letiště byla trať zrekonstruována na traťovou rychlost 50 km/h.

Nostalgické jízdy historickým motorovým vozem pořádá na trati Klub přátel elektrické dráhy Tábor – Bechyně neboli Klub Křižík.

[editovat] Napájecí systém

Napájecí systém navrhovali konstruktéři Křižík, List a Rosa. Původní systém byl třívodičový, 2x 700 V stejnosměrného napětí, přičemž středním vodičem byla kolejnice, zatímco nad kolejemi vedly souběžně dva trolejové vodiče s opačnými póly napájení, vzdálené od sebe 1,2 metru. Trolejové vodiče byly zavěšeny svorkami na amberitových izolátorech na drátových převěsech mezi dřevěnými sloupy, prosté a nenapínané. Podélná vzdálenost závěsných bran byla 16 až 20 metrů. Třívodičové stejnosměrné napájecí systémy, avšak s nižším napětím, byly v té době již v Olomouci a Bratislavě.

Elektrickou energii vyráběla elektrárna v Táboře (umístěná u Lužnice 1,2 km od začátku tratě) pomocí 3 dynam poháněných parními stroji. Zálohově byla dodávka jištěna sadou akumulátorů. Elektrárna dodávala energii i pro souběžně zřizované veřejné osvětlení města Tábora. Bližší polovina tratě byla napájena přímo, k začátku druhého úseku u Malšic bylo z elektrárny vedeno samostatné dvoupólové vedení, to však bylo roku 1914 sejmuto z důvodu válečného nedostatku materiálu.

V roce 1929 byla táborská elektrárna propojena s celostátní rozvodnou sítí.

V roce 1938 bylo při rekonstrukci napájení změněno na dvojvodičové o napětí 1500 V a trolej byla zavěšena na ocelové sloupy.

[editovat] Vozidla

Muzeální lokomotiva E 423.001 na výstavě v Ústí nad Labem
Muzeální lokomotiva E 422.001 v Bechyni

Původně dopravu zajišťovaly dva elektrické motorové vozy od smíchovské firmy Ringhoffer, elektrovýzbroj dodala karlínská firma Křižík (motory navrhoval Fischer-Hinnen). Třetí vůz byl dodán roku 1905, čtvrtý vůz 1908. Od roku 1905 byly tyto vozy označeny M 400 (nové označení 401). Nejnovější vůz roku 1939 vyhořel a proto byl přestavěn na přípojný a 29. dubna 1941 byl nahrazen elektrickým vozem M 410 od firem Škoda Plzeň a Královopolská Brno. Tažné vozy měly původně (do roku 1938) dva sběrače vedle sebe, nejprve obloukové, později speciální úzké pantografové. Vůz s pořadovým číslem 003 se dosud zachoval jako muzejní exponát.

Vozy s pořadovými čísly 002 a 003 byly vyřazeny v roce 1956. Vůz z číslem 001 byl roku 1971 podroben opravě roku 1973 zrušen. Vůz M 410 byl vyřazen a sešrotován v roce 1973.

Motorový vůz měl oddělení 2. třídy pro 10 cestujících a oddělení 3. třídy pro 30 cestujících.

V roce 1931 Škoda Plzeň první dva vozy zrekonstruovala a zmodernizovala, roku 1938 byl zrekonstruován i třetí elektrický vůz.

Později byly na tuto a vyšebrodskou trať dodány 2 elektrické lokomotivy řady E 423.0 (nové označení 102), z nichž první se dochovala jako muzejní exponát, 4 elektrické lokomotivy E 436.0 (nové označení 103, jedna se dochovala jako muzejní exponát), 4 lokomotivy E422.0 (odvozena od „bobin“, nové označení 100) a 6 lokomotiv E 426.0 (nové označení 113).

[editovat] Trasa

Na trati jsou tyto stanice a zastávky:

Z tratě odbočují tři vlečky: Dolina letiště, Staré nádraží a Keramička.

Prodej jízdenek je zajišťován pouze v koncových stanicích, Bechyně a Tábor.

[editovat] Související články

[editovat] Reference

  1. ↑ S. Káldy: Kálmán Kandó, 28. 9. 2004
  2. ↑ Gyula Radnai: Elektrifikace valtellinské dráhy (orig. A Valtellina-vasút villamosítása)

[editovat] Externí zdroje

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Railway line Tábor - Bechyně
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrick%C3%A1_dr%C3%A1ha_T%C3%A1bor_-_Bechyn%C4%9B“
V jiných jazycích