Aloe pravá
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Aloe pravá (Aloe vera)
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
||||||||||||
|
|
||||||||||||
| Aloe vera (L.) Burm.f. |
||||||||||||
|
|
||||||||||||
|
Aloe barbadensis (P. Mill.) |
Aloe pravá (Aloe vera) je jednoděložná, víceletá, stálezelená sukulentní rostlina.
Obsah |
Název [editovat]
Slovo aloe pochází z arabského slova alloeh, což znamená zářivá hořká látka. Slovo vera pochází z latiny a znamená pravda.
Pro její léčivé schopnosti je v různých kulturách nazývaná mnohými přívlastky jako rostlina nesmrtelnosti, rostlina života, zázrak pouště, pramen věčného mládí, mlčící léčitelka nebo zázračná aloe či doktor v květináči.
Popis [editovat]
Aloe pravá je sukulentní rostlina, která zpravidla tvoří jen růžici listů nebo zkrácený stonek. Tato rostlina může dorůst do výšky až jeden metr. [2]
Podzemní část rostliny tvoří světle hnědé, vláknité a velmi silné kořeny. Kořeny rostliny jsou přizpůsobené pro růst na chudých půdách.
Listy jsou silně dužnaté a na povrchu hladké. Čepele listů jsou nejčastěji 40–50 cm dlouhé a 6–7 cm široké. Na okrajích listů jsou 10–20 mm dlouhé, tvrdé a ostré výběžky. Uvnitř listů je průhledný polotekutý gel. Listy jsou nejčastěji zbarveny do zeleno-šedé barvy a často se na nich vyskytují světlé skvrny. Listy spolu vytváří trsnaté růžice. [3]
Květy aloe jsou trubkovitého tvaru, obvykle žlutě nebo oranžově zbarveny. Květy jsou seskupeny v květenství na vysokém stvolu, který je větvený a může dorůstat až 90 cm. Květenstvím je hrozen. [4]
Doba kvetení rostliny: květen–červen
Obsahové látky [editovat]
Aloe obsahuje:steroidy, vitaminy (A, C, E, B1, B2, B3, B6, B12, niacin, cholin), minerály (hořčík, mangan, zinek, měď, chrom,vápník, sodík a draslík), aminokyseliny (isoleucin, arginin, serin, kyselina glutamová, glycin, prolin, leucin, glutamin a asparagin), glykosidy, lignin, saponiny, antrachinony (aloin a emodin), acemannon, polysacharidy ( nejdůležitější jsou cukry s dlouhým řetězcem, mezi ně patří glukóza, manóza nebo glukomanany), mastné kyseliny (cholesterol, kampersterol a beta-sitosterol) [3]
Léčivé účinky [editovat]
Látky obsažené v listech napomáhají při hojení ran a popálenin, kožních problémech jako jsou ekzémy, lupénka, vysušená pokožka. Aloe vera pomáhá i při problémech s mykózami, překyselením žaludku, paradentóze, tuberkulóze, cukrovce, mírní postup rakoviny střev apod.
Účinky Aloe vera se mohou změnit při nadměrném užívání na negativní, neboť při větším množství mohou být některé látky toxické. [4]
Využití [editovat]
Tato rostlina našla své využití už ve starém Egyptě, kdy ji ženy používaly ke zkrášlení pleti. Hojně byla také využívána k balzamování. Indiáni ze Střední a Severní Amerikypoužívali gel z aloe k léčbě popálenin a jako prevenci proti puchýřům.[5]
Dnes je Aloe vera hojně zpracovávána ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Přidává se do celé řady kosmetických přípravků, jako jsou šampóny, vody po holení, rtěnky, tělová mléka a hydratační krémy, ale je součástí i čistících prostředků, dětských plenek a latexových rukavic.
Aloe vera našla své uplatnění i v různých odvětvích medicíny: např. v oftalmologii(oční kapky), dentální hygieně (zubní pasty), dermatologii, gastroenterologii (léčení zánětu zažívacího ústrojí). V lékařství je používána k posilování imunitního systému, pokud nefunguje ve své optimální kapacitě. [3]
Rozšíření a výskyt [editovat]
Aloe vera pochází pravděpodobně ze severní Afriky, Kanárských ostrovů a Kapverd. Roste však zplaněle také v západních Středomořských krajinách (ve Španělsku, Itálii) a pěstuje se s několika jinými druhy aloí i v jiných teplých zemích, např. v jižní Africe, na ostrovech Západoindických a ve východní Indii.[4]
Pěstování a rozmnožování [editovat]
Aloe pravá se pěstuje v mírném podnebném pásu jako pokojová rostlina. Tento druh je navíc populární v moderním zahradnictví a domácím lékařství.
Vyžaduje propustnou lehkou půdu s příměsí písku. Není náročná na zalévání ani na vlhkost vzduchu, ale vyžaduje dostatek slunečního záření. Tato rostlina je náchylná na chlad, a proto v zimním období nesmí teplota vzduchu klesnout pod 5°C.
Rozmnožuje se odnožemi, které se tvoří v letních měsících okolo mateřské rostliny. Rozmnožování je také možné řízkováním nebo výsadbou semen.[2]
Reference [editovat]
- ↑ NOVÁK, Jiří; POŘÍZ, Jindřich; MAŇAS, Michal, aj. Aloe vera (aloe vera) [online]. BioLib.cz, 2005-04-15 23:38:58 CET, rev. 2007-01-09 19:03:40 CET, [cit. 2009-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b BÜRKI, Moritz. Pokojové a nádobové rostliny pro byt i balkony: Velký obrazový atlas. Stručné charakteristiky a tabulky od A do Z. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1766-6. s. 52. (česky)
- ↑ a b c GAGE, Diane. Aloe vera: Přírodní léčitel. Praha : Pragma, 1998. ISBN 80-7205-493-7. s. 23-77. (česky)
- ↑ a b c FABEROVÁ, Lee. Aloe vera: Rostlina pro zdraví i krásu. Hojivé přírodní léčivo.. Praha : Fortuna Libri, 2008. ISBN 978-80-7321-491-3. s. 9-21, 57-65. (česky)
- ↑ SUN, neznámý. Aloe vera: Zdraví, krása, kuchyně, recepty. Říčany : Sun, 2012. ISBN 978-80-7371-434-5. s. 7-16. (česky)
