Antracen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Antracen | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | antracen |
| Sumární vzorec | C14H10 |
| Vzhled | světle hnědá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 120-12-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 178,23 g/mol |
| Teplota tání | 217,5 °C |
| Teplota varu | 340 °C |
| Hustota | 1,25 g/cm³ (19,85 °C, pevný), 0,969 g/cm³ (220 °C, kapalný) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
0,908g/l (methanol), 1,64g/l (hexan) |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Antracen (podle zásad chemického názvosloví anthracen) je organickou sloučeninou. Jeho molekulu tvoří tři na sebe vázaná benzenová jádra, patří tudíž mezi aromatické uhlovodíky (tzv. areny).
Obsah |
[editovat] Použití
Antracen se používá při výrobě červeného organického barviva, tzv. alizarinu, ale také k výrobě syntetických vláken a plastů nebo k tisku na textil. Vyrábí se z něj fenanthren, karbazol či antrachinon. Užívá se jako rozpouštědlo biocidů a součást pesticidů.
[editovat] Deriváty antracenu
Existují i tzv. hydroxyderiváty antracenu. Tímto pojmem se označují sloučeniny, které obashují hydroxylové skupiny (-OH) vázané na molekulu antracen. Mezi nejznámější patří 1-hydroxyantracen a 2-hydroxyantracen. Jsou podobné fenolu.
Je známa také sloučenina, která je tvořena molekulou antracenu a dvěma atomy kyslíku. tato látka se nazývá 9,10-antrachinon.
[editovat] Historie
Antracen poprvé izolovali z dehtu v roce 1832 Auguste Laurent a Jean Dumas. O 4 roky později Laurent připravil jeho oxidací derivát 9,10-antrachinon a kyselinu ftalovou.
[editovat] Znečištění
Uniká pro prostředí např. ve formě odpadních vod z výrovy barviv a pesticidům je produktem nedokonalého spalování uhlí a ropy, ale vyskytuje se i v cigaretovém kouři.
[editovat] Zdravotní rizika
Je toxický při vdechnutí, polknutí i při kontaktu s kůží. Může vyvolávat podráždění dýchacích cest, očí a kůže, které se může zhoršit vlivem slunečního světla /fotosenzibilizace/. Dlouhodobá expozice může vyvolávat mutace nebo rakovinu (prokázáno zatím u zvířat).

