Přísloví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o útvaru lidové slovesnosti. Možná hledáte: Kniha přísloví - starozákonní biblická kniha.
Obraz „Nizozemská příslovíPietera Bruegela staršího. Jejich hromadné zobrazení zde není samoúčelné, je vyjádřením rozmanitosti světa a života.
Vysvětlivky některých přísloví na obraze v němčině (kliknout na obrázek)

Přísloví je ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Tyto jsou vyjádřeny buď přímo, nebo obrazně. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti.

Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.)

Zajímavé je, a lze to snadno ověřit například v citátech, že i když jsou přísloví v různých jazycích často úplně odlišná, přesto v rámci dané kultury, jejího sociálního a historického kontextu, vystihují naprosto stejný význam. Představují tak pravdu skrytou za symbolickou formou, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu. Přísloví na rozdíl od výroků nikdy nemají autora a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Tvoří tak součást národní tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot.

Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví se nazývá paremiologie.[1]

Přísloví a rčení[editovat | editovat zdroj]

Rčení je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech:

  • Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
  • Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
  • Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.

Příklady českých přísloví[editovat | editovat zdroj]

  • Bez práce nejsou koláče.
  • Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
  • Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.
  • Komu se nelení, tomu se zelení.
  • Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
  • Tichá voda břehy mele.
  • Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
  • Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
  • Když se dva perou, třetí se směje.
  • Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
  • Co je šeptem, to je s čertem.
  • Kdo lže, ten krade.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-020-3. S. 231.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]