Rčení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka, vyjadřující určitou životní zkušenost.

Související pojmy[editovat | editovat zdroj]

Rčení úzce souvisí s úsloví a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1] Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: za – má sílu za koně, komparativ + než - má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa), nad, přes – je chytrý nad lišku. Přirovnáním jsou také přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček.

Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:

  • Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
  • Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
  • Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze časovat.

Sbírka českých rčení[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000. Kapitola Úvodní poznámky, s. VII.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000.  

Související články[editovat | editovat zdroj]