Sršeň obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sršeň obecná

Vespa crabro germana
Vespa crabro germana
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád: žahadlovití (Aculeata)
Čeleď: sršňovití (Vespidae)
Rod: sršeň (Vespa)
Binomické jméno
Vespa crabro
L., 1758

Sršeň obecná (Vespa crabro) je největším evropským zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sršeň okusující větev šeříku

Sršeň obecná je oproti jiným vosám větší a mohutnější. Královny dosahují velikosti 23 až 35 milimetrů, samci a dělnice jsou menší. Má dvě velké složené oči ledvinovitého tvaru umístěné po stranách červenavé hlavy. Mezi nimi má tři jednoduchá očka (ocelli). Samčí tykadla mají 13 segmentů, zatímco samičí mají segmentů 12. Samičí zadeček má 6 článků, zatímco samčí má článků 7. Svá blanitá křídla skládá sršeň rovně nad tělem.

Sršeň obecná má několik barevných variant a jim odpovídajících poddruhů[1][2]:

  • Vespa crabro crabro Linnaeus, 1758;
  • Vespa crabro vexator Harris, 1776;
  • Vespa crabro germana Christ, 1791;
  • Vespa crabro crabroniformis Smith, 1852;
  • Vespa crabro borealis Radoszkowski, 1863;
  • Vespa crabro oberthuri du Buysson, 1902;
  • Vespa crabro flavofasciata Cameron, 1903;
  • Vespa crabro altaica Pérez, 1910;
  • Vespa crabro caspica Pérez, 1910;
  • Vespa crabro chinensis Birula, 1925.

Ve střední Evropě se vyskytují dva různě zbarvené poddruhy. Vespa crabro germana má v přední svrchní části středohrudi dva světlé červenavé sbíhavé pruhy, kdežto u poddruhu Vespa crabro crabro pruhy chybějí a svrchní část středohrudi je celá tmavě zbarvena.[3]

Detailní pohled na tělo sršně

Chování[editovat | editovat zdroj]

Po přezimování královna staví první plástev hnízda, to je přilepeno pevnou stopkou k podkladu. Kolem pláství s šestibokými buňkami postupně staví několikavrstvý ochranný obal. Do malých buněk, jejichž otvory směřují dolů, klade královna vajíčka a sama se stará o larvy. Sršní larvy jsou v buňkách poměrně aktivní a škrábáním o papírovinu se domáhají krmení. Vylíhlé dělnice postupně přebírají starost o potomstvo a rozšiřují hnízdo.

Sršní hnízdo

Hnízdo má postupem času několik poschodí (pláství), je stavěno z jemné i hrubší papíroviny, kterou sršně získávají ze starého trouchnivého dřeva.

Dělnice nepřetržitě hlídají vchod do hnízda. Po vylétnutí mladých královen a samců hnízdo postupně zaniká. Dělnice přestávají krmit larvy, které postupně chřadnou a slábnou. Na podzim vynášejí sršně z hnízda nedozrálý plod, který je mnohdy jedinou znatelnou známkou jejich přítomnosti.

V blízkosti hnízda se často vyskytuje drabčík sršní (Velleius dilatatus).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žije převážně v doubravách a lužních lesích, kde vyhledává dutiny stromů. Nevyhýbá se ani lidským obydlím, vyhovují ji zejména opuštěné, tmavé a klidné půdní prostory. Nepohrdne ani zastíněnými, před deštěm chráněnými zákoutími zdí.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Sršeň obecná obývá značnou část Evropy a Asie. Zavlečena byla i do Severní Ameriky. Prvně byla pozorována roku 1840 ve státu New York, odkud se rozšířila do dalších států USA a některých provincií Kanady.[4]

Vajíčko sršně

Význam[editovat | editovat zdroj]

Přestože vyhledává nektar, není díky své nepočetnosti významným opylovačem. Její prospěšnost spočívá ve schopnosti požírat značné množství hmyzu, jehož výskyt v širším okolí hnízda znatelně potlačuje. Zřídka může napadat malá a oslabená včelstva, kde plení včelám zásoby medu, proto ji včelaři neradi vidí v blízkosti úlů a včelínů.

Sršní bodnutí je oproti jiným vosám znatelně bolestivější, protože její jed obsahuje větší množství acetylcholinu. Pro zdravého člověka není nebezpečné ani několikanásobné bodnutí, jsou ovšem zaznamenány případy úmrtí.[zdroj?] Sršní jed je silnější, bolestivější a jeho žihadlo penetruje hloubějí. Na rozdíl od včel může sršeň své žihadlo použít opakovaně, neboť není opatřeno zpětnými háčky.

Nedoporučuje se přibližovat k sršnímu hnízdu na méně než 2 metry, při pomalém pohybu nesměřujícím k otvoru hnízda se může pozorovatel přiblížit i na 0,5 metru, pozorovatel by neměl bránit sršním ve výletu, dýchat směrem ke hnízdu a čímkoliv vibrovat.[4] Přítomnost člověka sršně nedráždí a přímo na něj neútočí, přesto bývá člověkem pronásledována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUBATOLOV, Vladimir; KOJIMA, Junichi; CARPENTER, James M.; LVOVSKY Aleksandr. Subspecies of Vespa crabro in two different papers by Birula in 1925. Entomological Science. 2003, roč. 6, s. 215–216.  
  2. CARPENTER, James M.; KOJIMA, Junichi. Checklist of the species in the subfamily Vespinae (Insecta: Hymenoptera: Vespidae). Natural History Bulletin of Ibaraki University. 1997, roč. 1, s. 51–92.  
  3. ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha : Artia, 1987. S. 118.  
  4. a b KOSMEIER, Dieter. Hornets: Gentle Giants! [online]. [199-?], rev. 2007-10-08, [cit. 2008-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. 1. vyd. Praha : Artia, 1987. 182 s. S. 26, 116, 118–121, 138.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]