Vakovlk tasmánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Vakovlk tasmánský

Vakovlk tasmánský

Stupeň ohrožení

vyhynulý druh

Vědecká klasifikace

Říše:	živočichové (Animalia)
Kmen:	strunatci (Chordata)
Podkmen:	obratlovci (Vertebrata)
Třída:	savci (Mammalia)
Podtřída:	živorodí (Theria)
Nadřád:	vačnatci (Marsupialia)
Řád:	kunovci (Dasyuromorphia)
Čeleď:	vakovlkovití (Thylacinidae)
Rod:	vakovlk (Thylacinus)

Binomické jméno

Thylacinus cynocephalus
(Harris, 1808)

Vakovlk (také vakovlk tasmánský nebo lidově tasmánský tygr, Thylacinus cynocephalus) je jediný druh čeledi vakovlkovitých a je považovaný za vyhynulého. Vakovlci byli chovaní i v zoo, jejich vyhynutí se však zabránit nepodařilo.

[editovat] Vyhynutí

Vakovlk byl kvůli pověrám považován za nebezpečného a krvelačného živočicha. Byl masově vybíjen, také proto, že měl někdy za kořist domácí zvířata. Po jeho vyhynutí se však zjistilo, že zabil jen 2 lidi, navíc v sebeobraně. Poslední známý jedinec vakovlka uhynul 7. září 1936 v hobartské zoo. Od té doby bylo shromážděno více než 4000 zpráv o údajném pozorování vakovlků ve volné přírodě.^[1] Žádné z těchto pozorování však nebylo dostatečně věrohodné a nepřineslo žádný hmatatelný důkaz o dalším přežívání vakovlků. Za vyhynulý druh byl vakovlk prohlášen v roce 1986.

[editovat] Popis

Hlava vakovlka může připomínat hlavu psa (odtud název ,,cynocephalus´´ – psohlavý). Avšak při podrobném porovnání jeho lebky s lebkou vlka (psovití) se jeví závažné rozdíly, například ve velikosti mozku a ve stavbě zubů. Takovému druhu vývoje, kdy zcela odlišné živočišné skupiny vytvářejí pod vlivem stejných životních podmínek podobné typy, se říká konvergence. V kohoutku měřil až 90 cm. Byl to plachý noční živočich. Zřídka kdy se z ulovené kořisti nažral víc než jednou, zbytek zanechával mrchožroutům. Přírodovědci ho popsali poměrně pozdě, teprve v roce 1808.

Svou kořist získával vakovlk ani ne tak rychlostí, jako vytrvalostí. Sledoval ji čichem tak dlouho, až ji dostihl. V tlamě měl 46 zubů a dokázal ji rozevřít do 170°, takže jeho rozevřené čelisti tvořily téměř přímku. V jednom vrhu samice rodila nejvýše čtyři mláďata (měla jen čtyři struky), vak měla obrácený vstupním otvorem směrem dozadu. Byl v podstatě jen kožním záhybem, takže aby mláďata nevypadla, musela být prakticky pořád přisáta ke strukům. Tento vačnatec s černými příčnými pruhy na zádech, kdysi žil i na Nové Guineji a po celé Austrálii, zde byl ale člověkem vytlačen ještě před objevením Austrálie Evropany.