Vačice vydří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vačice vydří

Vačice vydří (Chironectes minimus)
Vačice vydří (Chironectes minimus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Podtřída: živorodí (Theria)
Nadřád: vačnatci (Marsupialia)
Řád: vačice (Didelphimorphia)
Čeleď: vačicovití (Didelphidae)
Podčeleď: vačice pravé (Didelphinae)
Rod: Chironectes
Illiger, 1811
Binomické jméno
Chironectes minimus
Zimmermann, 1780

Vačice vydří (Chironectes minimus) je výhradním druhem monotypického rodu Chironectes. Je jediným žijícím vačnatcem s vyvinutým vakem u obou pohlaví.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento vačnatec obývá biotopy nacházející se poblíž pobřeží sladkovodních jezer a vodních toků od MexikaSeverní Americe přes celou Střední Ameriku až po ArgentinuJižní Americe, včetně ostrovů Trinidad a TobagoKaribiku. Žije v hustě zalesněných tropických nebo subtropických oblastech od nížin až do výšek okolo 1800 m n. m..

Popis[editovat | editovat zdroj]

Noční vodomilný vačnatec je na hřbetě hnědé barvy, která postupně přechází přes hnědě šedou na bocích až po šedou na břiše. Do charakteristického zbarvení patří dále bílý pruh nad očima a pod spodní čelisti. Černé kulaté uši má holé, středně velké načernalé oči v noci žlutě světélkují. Má velmi dobrý sluch a čich. Zvíře bývá dlouhé 30 až 40 cm a váží 0,6 až 0,8 kg. Dlouhý, válcovitý, štíhlý ocas, pouze u kořene osrstěný a zužující se ke konci, bývá delší než celé tělo. Je pohlavně dimorfní, samec je o poznání mohutnější. Na rozdíl od jiných vačic nepoužívá ocasu k uchopení při lezení, ale slouží ke kormidlování při plavání. Hmatové vousy na konci čenichu i nad očima jsou důležité orgány pro hledání kořisti i informování o blízkosti dravce. V malé tlamě má velký počet ostrých zubů.

Tato vačice je ze všech vačnatců nejlépe přizpůsobena životu v blízkosti i v samotném vodním prostředí. Má hustou, krátkou, vodu odpuzující srst která klade při plavání malý odpor a proto dokáže plavat rychle a vytrvale. Její větší zadní končetiny používané k veslování mají mezi prsty široké plovací blány, naopak přední mají dlouhé bezsrsté prstydrápky k zachycení kořisti. Pětiprsté končetiny jsou uzpůsobeny chůzi po měkkém terénu, na nášlápních plochách nemají tlumícími polštářky.

Dalším speciálním přizpůsobením vodnímu prostředí je u samice vodotěsně uzavíratelný břišní vak s otvorem vzadu, nosí v něm mláďata i během plavání a potápění. Obdobný vak má také samec, ten slouží jen jako ochrana pro jeho vnější pohlavní orgány a není nepropustně těsný.

Chvíle denního odpočinku tráví v malých norách blízko vodní hladiny se vstupním otvorem širokým do 10 cm nebo jen v pozemních hnízdech ukrytých mezi kořeny stromů. Je, vyjma doby páření a péče o potomstvo, vyloženě samotářským živočichem. Aby se neprozradila predátorum v blízkosti hnízda se nevyprazdňuje.

Strava[editovat | editovat zdroj]

Potrava vačice vydří je převážně masitá, základ tvoří pomalu se pohybující ryby, korýši a žáby. Mimo to se živí také vodním hmyzem a červy, včetně suchozemských měkkýšů. Úlovek zachycený zuby nebo drápy je vynesen na břeh kde je pozřen. Zvíře přitom sedí na zadních a předními tlapkami kořist drží a zuby z ní trhá kusy. Spořádá najednou poměrně velké množství potravy. Loví výhradně v noci, nejaktivnější je v prvých hodinách po setmění. Při lovu se dobře potápí a při plavání ji z vody vyčnívají jen oči a temeno hlavy, dokáže přitom plavat rychlostí až 0,7 m/sec.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o zvířata polygamní a promiskuitní, přitom samci někdy žijí v blízkosti samic s mláďaty. Samice přichází do říje jednou za rok a je zvláštní, že k tomu může dojít kdykoliv během roku, zřejmě zde hraje roli dostatek potravy a počasí. Protože žije samotářsky, jsou partneři upozorňování asi feromony.

Své relativně velké hnízdící doupě si hloubí poblíž vodního toků. Vyhrabe si ho nad úrovni hladiny vody, vede k němu asi 0,6 m dlouhá chodba směřující dolů pod úhlem 45°. Vchod vedený často mezi kořeny stromů bývá dobře zamaskován bujným porostem. Doupě bývá vyloženo suchou trávou a listy které přináší s pomoci částečně chápavého ocasu.

Samice vrhne v průměru 2 až 3 holá mláďata jen částečně vyvinutá. Přesune je do vaku na břiše ve kterém má čtyři až pět mléčných bradavek. Mláďata se musí vyrovnávat s nedostatkem vzduchu v uzavřeném vaku při pobytu matky ve vodě. Srst jim začíná narůstat až 22. dne, oči se otevírají okolo 40. dne. Zhruba v této době se již většinou do vaku nevejdou a proto je samice odloží do doupěte a loví bez nich. Vrací se však je kojit, mláďata ještě nemají zuby, a tráví spolu veškerý čas mimo lovu. Mláďata se osamostatňují pravděpodobně v 60 dnech, pářit se jsou schopná v 10 měsících. Průměrná doba dožití se předpokládá asi 3 roky.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh vačice vydří vyskytující se na rozlehlém území, od Mexika po Argentinu, je tvořen čtyřmi poddruhy oddělenými od sebe zeměpisně.

  • Chironectes minimus argyrodytes Dickey, 1928 – žije v S. Amrerice
  • Chironectes minimus panamensis Goldman, 1914 – žije ve Stř. Americe
  • Chironectes minimus minimus Zimmermann, 1780 – žije na severu J. Ameriky
  • Chironectes minimus langsdorffi Boitard, 1845 – žije ve středu a na jihu J. Ameriky

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přirozených nepřátel příliš nemá, snad jen kočkovité šelmy žijící v blízkosti vody. Těm se ale úspěšně vyhýbá svým nočním způsobem života, dobrým sluchem a plachostí, v případě ohrožení uniká do vody. Není ani domorodci lovena pro jídlo nebo kožešinu. Protože žije v rozsáhlém areálu a na poměrně těžce dostupných místech nepředpokládá se její brzké ohrožení. Podle Červeného seznamu IUCN je řazena do skupiny málo dotčených živočichů (LC).

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Živočich je to málo prozkoumaný, znalosti o jeho sociálním životě, rozmnožování i délce života jsou uváděny jen podle několika mála jednotlivců žijících v zajetí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Santoski, Teresa. Daily TWiP - “Benjamin,” the last thylacine, dies today in 1936. Nashua Telegraph [online]. 2010-09-07 [cit. 2012-04-10]. Dostupné online.  (anglicky) 
  • MCHUGH, Taylor; SMALL, Christine. Chironectes minimus [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2011, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Chironectes minimus [online]. Fauna Paraguay, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Mammal species of the World: Chironectes minimus [online]. Bucknell University, Lewisburg, PA, USA, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KALAFUT, Molly. Chironectes minimus [online]. Molly Kalafut, Know Your STO, rev. 05.05.2007, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IUCN Red List of Threatened Species: Chironectes minimus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011, [cit. 2012-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]