Gregor Mendel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gregor Mendel
Narození 20. července 1822
Hynčice, Slezsko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. ledna 1884 (ve věku 61 let)
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Občanství Rakousko-Uhersko
Vzdělání Olomoucká univerzita
Vídeňská univerzita
Alma mater Univerzita Palackého v Olomouci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregor Johann Mendel (česky též Řehoř Jan Mendel, 20. července 1822 Hynčice[1]6. ledna 1884 Brno) byl přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti. Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (německy Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku v domě čp. 58 (nyní čp. 69) Antonu Mendelovi a matce Rosině rozené Schwirtlich.[2][3] Dnes jsou Hynčice část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Rodný dům J. G. Mendela je poměrně rozsáhlý rolnický statek, který je od roku 1958 kulturní památkou ČR.[4] Dům byl v roce 2007 s významnou pomocí evropských fondů zcela rekonstruován a dnes může návštěvníkům nabídnout kromě muzejní expozice také konferenční a společenské místnosti.

Malý Mendel byl pokřtěn podle zápisků z matriky tentýž den v sousední moravské vesnici Dolní Vražné (německy Gross-Petersdorf) jménem Johann. Jeho mateřským jazykem byla němčina, nicméně vzhledem k tomu, že působil v dvojjazyčném prostředí, se naučil plynně česky, a sám se cítil být "Moravanem německé řeči".[5]

Po absolvování základní školy v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci. V této době v Olomouci vyučoval přírodní historii a polní hospodářství Johann Karl Nestler, významný výzkumník na poli šlechtění zvířat a rostlin, jehož výzkum šlechtění ovcí podle některých autorů ovlivnil pozdější Mendelovu práci.[6] Dalším olomouckým profesorem, který Mendela významně ovlivnil, byl Friedrich Franz. Během studia se Mendel živil převážně kondicemi. Z finančních důvodů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholník dle pravidel[zdroj?] používá právě toto jméno na prvním místě, tedy správné pořadí ve jménu je Gregor Johann Mendel).

Mendelův pomník v zahradě Starobrněnského kláštera

Ve svých 28 letech se jako suplent (řečtiny, latiny, němčiny a matematiky) gymnázia ve Znojmě, kde také přechodně bydle v domě č. 42 na ulici Horní České, přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni. U zkoušek celkově neuspěl, paradoxně díky neúspěchu v přírodopisu. V letech 1851–1853 studoval Mendel matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii. V roce 1853 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, aniž by se mu z důvodu náhlé těžké nemoci podařilo složit profesorské zkoušky. Krátce pak ještě učil jako suplent přírodopisu a fyziky na 1. německé reálce v Jánské ulici. Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých pokusů s hrachorem. Po smrti opata Cyrila Nappa byl zvolen opatem Augustiniánského kláštera a v této funkci představoval významnou osobnost Brna a Moravy v tehdejším císařství rakousko-uherském. K této vysoké funkci postupně přibíral další a byl nucen svou pokusnou činnost stále více zanedbávat. Posledních deset let života spotřeboval Mendel hodně času a energie ve sporu s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku. V roce 1883 Mendel vážně onemocněl a 6. ledna 1884 v klášteře zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do hrobky augustiniánů. Rekviem v kostele dirigoval klášterem na studiích v Brně podporovaný lašský rodák Leoš Janáček.

Zkoumání dědičnosti[editovat | editovat zdroj]

Sedm charakteristik hrachoru pozorovaných Mendelem a popsaných v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“

Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachoru a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Později byla jeho experimentální data mnohokrát prověřována, protože se mnoha kritikům zdála až příliš přesná. Spíše než falšování dat ale lze Mendelovi vytýkat to, že ze svých mnoha tisícovek pokusů zveřejnil pouze ty, které nejlépe dokládaly jeho teorie. Tomuto závěru také napovídá to, že z mnoha znaků, které Mendel sledoval, nakonec popsal pouze ty, které jsou ovlivněny jediným genem a u kterých je dědičnost nejjednodušší. Dále je zřejmé, že aplikoval dnes nepřípustný postup, kdy pokusy, které nevyšly úplně přesně, nastavoval dalšími minipokusy tak dlouho, dokud nedostal přesně ten poměr, který chtěl. Faktem však je, že v tehdejší době, kdy statistika de facto neexistovala a Mendelova práce byla jedna z prvních, která aplikovala matematické metody na biologický výzkum, lze tento postup považovat za normální. Navíc se tím Mendel ani nijak zvláště netajil.

Své pokusy na rostlinách Gregor Mendel přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“ (1866) (německy Versuche über Pflanzen-Hybriden).

V roce 1869 se mu dostalo jediné pocty za svého života v odborných přírodovědných kruzích: byl zvolen viceprezidentem Přírodovědeckého spolku v Brně. Téhož roku vyložil na půdě tohoto spolku výsledky své druhé práce v oboru křížení rostlin o jestřábnících. Jestřábníky byly ovšem nešťastnou volbou, vzhledem k jejich atypickému rozmnožování, které v té době nebylo známo. Mendel tak nabyl přesvědčení, že jím objasněné zákonitosti vlastně neplatí.

Mendelův přínos pro biologii byl rozpoznán až po jeho smrti, začátkem 20. století Hugo de Vriesem, Carlem Corrensem a Erichem von Tschermakem a především Williamem Batesonem, který nechal přeložit Mendelovu práci do angličtiny. Nešlo jen o to, že položil základy oboru genetiky a definoval principy nyní známé jako Mendelovy zákony dědičnosti, ale jako jeden z prvních použil ve své práci biostatistické metody.

Mendel jako meteorolog[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1862 až do své nemoci prováděl Mendel každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. V seznamu třinácti Mendelových publikací se devět týká meteorologie. Mendelovo jméno čestně nese i první česká vědecká stanice na Antarktidě.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Zemský archiv v Opavě; fond Sbírka matrik Severomoravského kraje; matriční kniha N 1821-1838, inv. č. 1087, sign. Od III 6, Dolní Vražné, Emauzy, Horní Vražné, Hynčice, str. 87
  3. http://mendel-rodnydum.vrazne.cz/tema/tema.phtml?id=5485 - Životopis
  4. http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?hledani=1&KrOk=&HiZe=&VybUzemi=1&sNazSidOb=&Adresa=&Cdom=&Pamatka=&CiRejst=+8-1698&Uz=B&PrirUbytOd=3.5.1958&PrirUbytDo=13.1.2012
  5. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/38264-moravane-a-cesi/
  6. ENGELS, Eve-Marie. Genetic prehistory in selective breeding: a prelude to Mendel. [s.l.] : Continuum International Publishing Group, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ADÁMEK, Hynek. Naše antarktická stanice pokřtěna. National Geographic Česko [online]. 2007-02-28 [cit. 2009-02-05]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mendel, G., 1866, Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn 4: 3–47 (anglicky: 1901, J. R. Hortic. Soc. 26: 1–32)
  • Orel, Vítězslav: Gregor Mendel a počátky genetiky, 2003 (ISBN 80-200-1082-3)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]