Georg von Schönerer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georg von Schönerer
Georg von Schönerer
Georg von Schönerer

Ve funkci:
1878 – 1883

Ve funkci:
1873 – 1888
Ve funkci:
1897 – 1907

Narození 17. července 1842

Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství

Úmrtí 14. prosince 1921
Rosenau u Zwettlu
RakouskoRakousko Rakousko
Politický subjekt Něm. pokroková str.
Všeněmecké sjednocení
Rodiče Mathias Schönerer
Vzdělání

zeměd. akad. Hohenheim
vyšší zeměd. škola Mosonmagyaróvár

Commons Georg Ritter von Schönerer
Příbuzenstvo
otec Mathias Schönerer
matka Marie Anna Antonia Rehmann
sestra Alexandrine von Schönerer
manželka Philippine von Gschmeidler

Georg rytíř von Schönerer (17. července 1842 Vídeň14. prosince 1921 zámek Rosenau u Zwettlu) byl rakouský statkář a předlitavský německo-nacionální, protikatolický a antisemitský politik. V letech 18731888 a 18971907 byl poslancem v rakouské Říšské radě a v roce 1897 založil Všeněmecké sjednocení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina, mládí, studium[editovat | editovat zdroj]

Byl synem železničního podnikatele Mathiase Schönerera a Marie Anny Antonie Rehmannové. Jeho sestrou byla herečka Alexandrine von Schönerer. Se svou manželkou Philippinou von Gschmeidlerovou měl syna Georga a tři dcery.[1]

Studoval na reálné škole ve Vídni, pak od roku 1856 v Drážďanech. Původně měl být obchodníkem, roku 1861 započal studia agronomie v Tübingenu a v letech 1861–1863 absolvoval zemědělskou akademii v Hohenheimu a v letech 1863–1865 i vyšší zemědělskou školu v uherském Mosonmagyaróváru.[1]

Následně nastoupil na praxi do správy Schwarzenberského panství v Čechách, kde působil v letech 1865–1867. V letech 1867–1868 podnikl studijní cestu. Pak se roku 1869 vrátil na rodinný velkostatek Rosenau u Zwettlu, který zdědil po otci a o který se vzorně staral, takže byl u sedláků velmi oblíben. Angažoval se v zemědělských organizacích a pomáhal zakládal hasičské sbory v okolních obcích.[1]

Vstup do politiky[editovat | editovat zdroj]

Schönerer byl uvězněn kvůli jeho útoku na kancelář novin. Byl přitom údajně opilý, a proto vznikla tato karikatura

Lokální popularita se brzy přetavila i v aktivní politickou dráhu. Už po porážce Rakouska roku 1866 a následného vzniku Německého císařství roku 1871 se stal velkým obdivovatelem kancléře Otto von Bismarcka a velkoněmeckým nacionalistou. Naopak ostře odmítal habsburské Rakousko-Uhersko i katolickou církev a byl rozhodný antisemita.

Jeho vstup do aktivní politiky probíhal v době krátce po finanční krizi roku 1873. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí v Dolních Rakousích, obvod Zwettl, Waidhofen a.d. Thaya, Dobersberg atd.[2] Ve sněmovně byl součástí Německé pokrokové strany. Členem jejího klubu byl do roku 1876. V Říšské radě se profiloval na agrárních tématech. V roce 1877 demonstrativně složil mandát.[1] Rezignace byla oznámena dopisem 20. ledna 1877. Již 9. března 1877 po opětovném zvolení zase složil poslanecký slib.[2] V této době na sebe upozornil jak řečnickými schopnostmi, tak mimořádnou hrubostí a nenávistí vůči Židům, Čechům a Polákům.[1] Historik Otto Urban upozorňuje, že když v roce 1878 Schönerer v Říšské radě označil své kolegy za politické eunuchy, šlo o zcela nový prvek v politické kultuře Předlitavska, která až dosud lpěla i při rétorických soubojích na formálním slovním bontonu.[3]

Mezitím byl v letech 1878–1883 poslancem i v Dolnorakouském zemském sněmu a stal se hlavní postavou německorakouského nacionalismu. Předsedal Německé čtenářské společnosti, zasedal ve vedení německého Schulvereinu (organizace podporující německojazyčné školství v etnicky smíšených regionech). Roku 1881 založil list Deutsche Worte (od roku 1883 po rozkolu s Engelbertem Pernerstorferem přejmenované na Unverfälschte Deutsche Worte).[1]

Roku 1882 napsal spolu s Victorem Adlerem, Engelbertem Pernerstorferem a Heinrichem Friedjungem takzvaný Linecký program, programový manifest německo-nacionálního hnutí pod heslem „Ani liberální, ani klerikální, ale nacionální“. Prosazoval příklon německých částí Rakouska (včetně českých zemí), které se mělo vzdát "cizí" Haliče, Bukoviny a Dalmácie, k Bismarckovu Německu. To vyhovovalo chorvatským a polským nacionalistům, nebylo však vůbec přijatelné pro české zástupce, protože by znamenalo germanizaci českých zemí.[4] Dále byl zastáncem celní unie s Německem, prohlášení němčiny za úřední jazyk a podporoval rozšíření volebního práva. V roce 1882 prohlásil: „My, já a moji straníci, my negravitujeme k Vídni, nýbrž všude tam, kde žijí Němci.“[5][1]

Nadále zůstával viditelným členem Říšské rady, kam byl opětovně zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879 i volbách do Říšské rady roku 1885, opět za kurii venkovských obcí v obvodu Zwettl, Waidhofen an der Thaya, Dobersberg atd. V roce 1884 se v parlamentu zasadil o zestánění významné železniční trati, severní dráhy císaře Ferdinanda. Jeho politická kariéra ovšem dočasně skončila roku 1888. 6. července 1888 ztratil mandát v Říšské radě kvůli pravomocnému odsouzení.[2]

Roku 1888 byl zatčen, protože s kumpány přepadl redakci novin Neues Wiener Tagblatt a patrně ztloukl židovské redaktory za to, že předčasně oznámili smrt německého císaře Viléma I. Parlament ho zbavil imunity a byl odsouzen do vězení na čtyři měsíce, ke ztrátě mandátu na pět let i šlechtického titulu. V následném období působil v nacionálních spolcích.[1]

Předákem všeněmeckého hnutí[editovat | editovat zdroj]

Do vysoké politiky se vrátil ve volbách do Říšské rady roku 1897, kdy se stal poslancem Říšské rady, nyní za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Cheb, Aš atd.[2] Významně se přičinil o pád premiéra Badeniho kvůli pokusu o zrovnoprávnění češtiny v českých zemích. Šlo o takzvaná Badeniho jazyková nařízení, která vyvolala ostré protesty německorakouského nacionálního tábora.[1] Za to ho Cheb a další německá města v Čechách zvolila čestným občanem. Jako nezávislý poslanec se profiloval i na tématu z Německa importovaného „kulturního boje“ (Kulturkampf). Založil antikatolické hnutí „Pryč od Říma“ (Los von Rom) a roku 1900 přestoupil k protestantismu. Agitoval pro vystupování z katolické církve a v domovském Zwettlu byl díky jeho iniciativě roku 1904 vysvěcen protestantský kostel.[4][1]

Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1901, nyní jako předák radikální politické formace Všeněmecké sjednocení (zvolen v kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Cheb, Aš, Kraslice atd.).[2] Všeněmecké hnutí se v Předlitavsku utvořilo v polovině 90. let 19. století pod vedením Schönerera a Karla Hermanna Wolfa z původního německého nacionálně radikálního tábora. S 22 poslanci šlo o významnou parlamentní frakci a 21 z těchto poslanců bylo zvoleno v etnicky německých oblastech českých zemí.[6] Strana se ovšem v následujících letech rozpadla, když stoupenci Karla Hermanna Wolfa ustavili samostatnou politickou stranu, později nazvanou Deutschradikale Partei.[1] Schönerer zasedal v Říšské radě do konce funkčního období, tedy do roku 1907.[2]

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 Schönerer neobhájil svůj mandát, když ho porazil sociálnědemokratický kandidát. Šlo o první volby konané podle všeobecného a rovného volebního práva, které Schönerer dříve prosazoval, nyní odmítal. Stáhl se z politického života. V roce 1917 mu díky amnestii byl vrácen šlechtický titul.[1]

Zemřel roku 1921 a byl na vlastní přání pohřben v Sachsenwaldu u Hamburku, poblíž svého obdivovaného kancléře Bismarcka.[1]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Byl vzorem a inspirací pro mladého Adolfa Hitlera a pro ideologii nacismu[1] nejen svým programem a rétorikou, ale dokonce i tím, že se dával titulovat "vůdce" (Führer) a zavedl domněle "pohanský" pozdrav "Heil!".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg von Schönerer ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá částečně informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
  1. a b c d e f g h i j k l m n Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schönerer, Georg von (1842-1921), Politiker, s. 66-68. (německy) 
  2. a b c d e f Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. S. 323. (česky) 
  4. a b Ottův slovník naučný, heslo Schönerer.
  5. Česká společnost 1848–1918. 365
  6. Česká společnost 1848–1918. 457–458, 511

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Schönerer. Sv. 23, str. 36

Související články[editovat | editovat zdroj]