Laissez faire

„Laissez-faire“, někdy též „laissez-passer“ ([lɛse fɛːr], [lɛse pase], fran. „nechte nás konat“) – heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval nebo se maximálně omezil na arbitra a tvůrce pravidel, jejichž dodržování by od ekonomických subjektů vymáhal. Občas se vyskytují fráze jako „trh vše vyřeší“ a „dejte trhu volnou ruku“.

„Laissez faire“ se objevuje od konce 18. a začátkem 19. století tam, kde se rozmáhal liberalismus. Pomocí „laissez faire“ mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců.

Zastánci „laissez faire“ jsou přesvědčeni, že trh nakonec vždy nachází pro jakoukoli oblast nejvhodnější řešení.

Obhajoba

Laissez faire lze obhajovat různými způsoby, které se však dají zhruba rozdělit do dvou kategorií, na morální a utilitaristickou.

Morální obhajoba

Podle prvního přístupu je eticky správné, aby člověk disponoval se svým majetkem podle svého vlastního přesvědčení, tedy svobodně. Jakýkoliv zásah do těchto jeho práv je násilím a nelze jej obhájit. Takový názor zastával například Murray Newton Rothbard.

Utilitaristická obhajoba

Utilitaristické hledisko je přístupem těch zastánců laissez faire, kteří se nechtějí pouštět do diskusí o etice, kteří namísto toho vidí nejpádnější argument pro liberální řád v tom, že funguje mnohem lépe než jiné.

Samospráva majetku

Jedině lidé, kteří svobodně mohou rozhodovat o svém majetku, aniž by museli strpět státní intervenci, jsou motivováni jej využívat co nejlépe, protože plody vlastní práce jim náležejí.

Socialismus a jiné formy vlády, kde stát různými způsoby konfiskoval majetek občanů, je méně efektivní, protože lidé nemají důvod usilovně pracovat. Dalším důvodem je nemožnost správné kalkulace v socialistickém zřízení.

Autonomní cenotvorba

Jedině cenový systém a svobodný trh umožňuje správnou koordinaci individuálního jednání, jak upozornil ve dvacátých letech rakouský ekonom Ludwig von Mises. Bez cen nelze vytušit, zda konkrétní činnost je či není žádoucí. Spotřebitel bez cen neví, zda neplýtvá například vodou. Podnikatel netuší, nemá-li k dispozici ceny a není-li veden ziskovým motivem, zda zvolil nejlepší výrobní postup a zda vyrábí příliš mnoho, nebo málo.

Proto v socialistických ekonomikách docházelo k opakovaným přebytkům a nedostatkům různého zboží, tržní mechanismus nefungoval a byrokratické řízení nebylo schopno jej nahradit.

Laissez faire z tohoto úhlu pohledu přináší řešení, svobodní lidé a autonomní trh by totiž dotyčné problémy vyřešili. To se ostatně ukázalo, když komunismus padl.

Přirozená decentralizovanost vědomostí

Ještě jiným způsobem obhajoby laissez faire je poukaz na to, že vědomosti jsou roztroušeny v celé společnosti: Žádná plánovací komise oprávněná státem k řízení nějakého odvětví nemůže nikdy shromáždit všechny relevantní informace, které jsou k rozhodování potřebné. Proto její rozhodnutí budou různou měrou chybná. Na této skutečnosti postavil svou argumentaci držitel Nobelovy ceny za ekonomii Friedrich August von Hayek.

Kritika

• Slavný ekonom John Maynard Keynes napsal knihu Konec laissez-faire (The End of Laissez-Faire), v níž přišel s názorem, že

„	…existují oblasti, ve kterých si stát počíná lépe než soukromí podnikatelé.	“
— John Maynard Keynes

• Specialistka na ekonomiku Ruska Noreena Hertzová ve své knize Plíživý převrat styl „laissez faire“ zpochybňuje.
• Komentátor v oblastech geopolitiky a emergentních systémech Jeff Vail ve své studii prohlásil:

„	Volný trh bude ignorovat řešení, která nejsou schopna generovat zisk.	“
— Jeff Vail

• Profesor London School of Economics John Gray vydal o kritice laissez faire cca 250stránkovou knihu Marné iluze.
• Ekonom Karl Polanyi ve své knize The Great Transformation: The Political and Economic Origins of our Time o volném trhu prohlásil:

„	Cesta k volnému trhu byla otevřena a udržována ohromným růstem nepřetržitého, centrálně organizovaného a kontrolovaného státního intervencionizmu.	“
— Karl Polanyi

Zastánci

Mezi klasické autory literatury Laissez-faire patří francouzský ekonom devatenáctého století Frédéric Bastiat, který velmi názorně a čtivě popisuje to, co považuje za neduhy v různých státech.

V České republice se k Laissez-faire hlásí politická Strana svobodných občanů.

Mimo ekonomiku

Termín „laissez faire“ se také objevuje u výchovného stylu, který je označován za liberální (vizte styly výchovy).

Odkazy

Literatura

• Gray, John: Marné iluze : Falešné představy globálního kapitalismu. Košice: Paradigma.sk, c2002. ISBN 80-968603-1-3

Související články

• Trh (ekonomie)
• Liberalismus
• Monetarismus
• Kapitalismus
• Ekonomický liberalismus
• Volný trh
• Libertarianismus
• Minarchismus
• Anarchokapitalismus

Externí odkazy

• (česky) Laissez faire, nechtenasbyt.cz, časopis
• (česky) Od velké transformace ke globálnímu volnému trhu, zvedavec.org, seriál Johna Graye