Solný důl Wieliczka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Solný důl Wieliczka
Světové dědictví
Wieliczka, Solné doly, kaple svaté Kingy.JPG
Smluvní stát Polsko Polsko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium iv
Odkaz 32 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1978 (2. zasedání)
V ohrožení 1989–1998

Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka v blízkém okolí Krakova. Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je v nedaleké Bochni) a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny buď velkými komorami, speciálními tunely, či šachtami a výtahy.

Turisté si zde mohou prohlédnout 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými.

Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také „polskou solnou katedrálou“.[zdroj?]

Vlys inspirovaný obrazem Leonarda da Vinciho Poslední večeře

Během uplynulých staletí důl navštívila řada slavných osobností, mezi něž se řadí např. Mikuláš Koperník, Johann Wolfgang von Goethe, Alexander von Humboldt, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, Bolesław Prus, Ignacy Jan Paderewski, Robert Baden-Powell, Jacob Bronowski (který natočil části filmu Vzestup člověka), Karol Wojtyła (pozdější papež Jan Pavel II.), bývalý prezident USA Bill Clinton, významní panovníci a mnozí další.

Během druhé světové války byl důl využíván německými okupanty pro válečnou výrobu.

Respekt vzbuzující, starobylý, labyrintu podobný solný důl se stal Bolesławu Prusovi inspirací k Labyrintovým scénám jeho románu Faraón.[1]

V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako jedna z vůbec prvních památek v zemi. Dnes je významnou turistickou atrakcí; navštěvují jej výpravy z mnoha zemí (v současné době si důl prohlédne více než milion návštěvníků ročně [2]), takže se prohlídky konají v mnohých jazycích. Kromě známé turistické trasy, která se nachází 64 - 135 m pod povrchem se konají také i výpravy geologické pro odborníky z oblasti mineralogie a těžby, ani ty však nezacházejí do nejhlubších pater dolu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KASPAREK, Christopher. Prus' Pharaoh and the Wieliczka Salt Mine. The Polish Review. 1997, čís. 3, s. 349–55.  
  2. Viz oficiální stránky dolu: [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu