Řád trinitářů
Řád trinitářů (OSST), přesněji Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců, latinsky: Ordo Sanctissime Trinitatis pro redemptione captivorum, francouzsky: Ordre de la Très-Sainte-Trinité pour la rédemption des captifs
Obsah |
Historie [editovat]
Řád vznikl na konci 12. století ve Francii coby společenství řeholních kanovníků a jako odpověď na výzvy těžkých válečných časů. V žebravý řád byli trinitáři přetvořeni teprve začátkem 17. století.[1]
Založení řádu [editovat]
Zakladatelé řádu Jan z Mathy a Felix z Valois byli vedeni myšlenkou ustanovit řeholní společenství, jehož hlavní náplní bude almužnou shromažďovat prostředky na vykupování zajatců z muslimských rukou. Trvalý válečný konflikt té doby mezi jižní Evropou a muslimským Maghrebem volal po takovém projektu. V r. 1198 byl nový řád schválen a dne 17. prosince téhož roku potvrzen bulou Operante divine dispositionis papeže Innocence III.[2]
Král Filip II. August rovněž povolil zavedení nového řádu ve Franciii a slíbil mu svou podporu. Pozemek pro stavbu prvního kláštera postoupil jistý šlechtic Gauthier de Châtillon. To byl počátek kláštera Cerfroid v dnešním Brumetz ve Francii, dep. Aisne.
Zvláštnosti řádu [editovat]
Řádové stanovy založené na Augustiniánské řeholi mj. ukládaly třetinu veškerých příjmů odvádět na vykupování otroků bez ohledu na momentální ekonomickou situaci komunity. Členové se mohli zavázat slavným slibem, že v případě potřeby sami sebe nabídnou za svobodu zajatce, na jehož vykoupení by už nezbylo peněz.
Významný klášter v Paříži byl zbudován ještě za života sv. Jana z Mathy na místě, kde stával kostel sv. Mathurina. Proto se v Paříži říkalo trinitářům též mathurini. Zakladatel sv. Jan z Mathy získal důvěru krále Filipa Augusta a stal se jeho dvorním bohoslovcem, duchovním rádcem a osobním kaplanem. Tento úřad byl pak přiřknut všem následujícím vrchním představeným řádu trinitářů.
Doba rozkvětu [editovat]
V době největšího rozkvětu v 15. století čítal řád na 800 klášterů po celém světě a několik tisíc členů.
Trinitáři a české země [editovat]
V Českých zemích neměli trinitáři až do 18. století žádný klášter. Nicméně veřejnosti nebyli neznámí. Zasloužili se o to především mniši z Uher, kteří i českými kraji procházeli, prosíce o almužnu.
Čechy [editovat]
V r. 1705 byl založen klášter v Praze-Slupech a v r. 1707 přemístěn do Spálené ulice ke kostelu Nejsvětější Trojice. Klášter ve Štěnovicích u Plzně založen v r. 1753 při kostele sv. Prokopa vzniklého vestavbou do raně barokní sýpky.V roce 1783 zrušen Josefem II.
Morava [editovat]
22. října 1722 byla podepsána zakládací listina kláštera v Zašové na Valašsku. Kromě císařského povolení smlouva obsahovala závazek hraběte Karla Jindřicha ze Žerotína předat trinitářům dosud nedokončený kostel v Zašové.
V roce 1747 založil majitel panství Holešov, hrabě František Antonín z Rottalu při obnoveném kostele sv. Anny v Holešově klášter Trinitářů. Původní klášterní budovu, dokončenou v tomtéž roce po levé straně presbyteria kostela sv. Anny nemohli nově příchozí mniši kvůli vlhku a zimě obývat a proto jim umožnil majitel panství dočasně přebývat v holešovském zámku. V letech 1748–1750 byla vystavěna nová budova kláštera po pravé straně presbyteria, do které se řádoví bratři definitivně přestěhovali. V roce 1752 byla vedle kostela sv. Anny vystavěna kaple sv. Flámia (sv. Kosmy a Damiána) s nástropními malbami F. Pilze zpodobňujícími panteon svatých se vztahem k trinitářskému řádu. Klášter byl zrušen v rámci josefinských reforem v r. 1782.
.JPG)
Reformy císaře Josefa II. ukončily v r. 1783 činnost všech trinitářských klášterů na území Habsburské monarchie, tedy i v zemích České koruny.
Trinitáři dnes [editovat]
V současné době má řád přibližně 600 členu z toho asi 400 kněží.[2]
Řádoví bratři vypomáhají v duchovní správě katolických farností, konají misie mezi křesťany i nekřesťany a sbírkami podporují výchovnou činnost zejména v zemích Třetího světa.
V čele řádu stojí generál. Jeho podřízenými jsou provinciálové a vikáři odpovědní za řádové provincie. Jednotlivé domy zvané konventy nebo koleje řídí ministr. Členové mají buď kněžské svěcení nebo jsou bratry laiky. Při konventech je zaveden i třetí řád pro laiky.[1]
Řád Nejsvětější Trojice má své domy na starém kontinentě především ve Španělsku a Itálii, dále ve Francii, Rakousku a Polsku. V Americe to jsou USA, Kanada a Mexiko. Samostatnou provincii najdeme též na Madagaskaru.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- EKERT, František. Církev vítězná, svazek I.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1892. Kapitola Sv. Jan z Mathy, s. 229-234.
- EKERT, František. Církev vítězná, svazek IV.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. Kapitola Sv. Felix z Valois, s. 503-504.
- ŠIGUT, František. Poutní místo Zašová. Valašské Meziříčí : Valašská knihtiskárna, 1941. Kapitola Zašová nabídnuta trinitářům, s. 12.
Reference [editovat]
- ↑ a b JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha : Klášter premonstrátů na Strahově, 1991. ISBN 80-85245-11-6. Kapitola Trinitáři, s. 68.
- ↑ a b Francouzská Wikipedie odkaz: Ordre de La Très Sainte Trinitè pour la Rédemption des captifs
Související články [editovat]
Svatý Jan z Mathy
Svatý Felix z Valois
