Jakob Freimann
| Jakob Freimann | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1. října 1866 Krakov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. prosince 1937 (ve věku 71 let) Špindlerův Mlýn  Československo |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Holešov |
| Povolání | rabín a historik |
| Znám jako | vrchní rabín |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Partner(ka) | Regina Freimannová |
| Rodiče | Abraham Chajim Freimann Sofie Freimannová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakob Freimann (1. října 1866 Krakov – 23. prosince 1937 Špindlerův Mlýn) byl židovský rabín, životopisec a historik, který působil na území dnešního Polska, Česka a Německa. Jeho posledním působištěm byl Berlín, kde byl vrchním rabínem až do své smrti v roce 1937. Pochován je v Holešově na Moravě, kde dříve 20 let působil.
Rodina a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Krakově, který byl tehdy součástí habsburské monarchie, a pocházel z rabínského rodu. Jeho otcem byl rabín Abraham Chajim Freimann, matkou Sofie, rozená Latnerová. Náboženství se učil u rabínů Szymona Sofera a Akiby Kornitzera. Maturoval na gymnáziu v polském Ostrowu, kde také studoval talmud pod vedením svého strýce, významného židovského učence a rabína Dr. Israela Meir Freimanna, jehož dceru, svou sestřenici Reginu, pojal roku 1891 za manželku. Z manželství s Reginou se narodilo šest dětí: Sofie, Ella, Valerie, Ernst, Gertruda a Alfred. Významným židovským učencem byl rovněž Jakobův bratranec (bratr Reginy) profesor Aron Freimann, historik, hebraista a bibliograf ve Frankfurtu nad Mohanem a New Yorku.[1][2][3]
Již ve svých dvaceti letech byl Jakob Freimann po absolvování rabínského semináře v Berlíně roku 1886 ordinován na rabína. Dále studoval literaturu, orientalistiku, filozofii a roku 1890 byl na univerzitě v Tübingenu promován doktorem filozofie.[1][2][3]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Krátce po promoci odešel na své první rabínské působiště do Dolních Kounic na Moravě. Zde se také narodily jeho dvě nejstarší dcery. Dne 3. září 1893 vysvětil Novou synagogu v Holešově, kam se také s rodinou přestěhoval a kde následně působil jako rabín dvacet let. Byl vůbec posledním holešovským rabínem. Dále byl inspektorem židovských škol na severní Moravě a předsedou Spolku rabínů Moravy a Slezska. Před vypuknutím první světové války odešel do Německa a se stal vrchním rabínem v Poznani.[1][2][3]
Od roku 1929 zastával funkci vrchního rabína v Berlíně a současně byl hlavou židovského náboženského soudu (av bejt din). Na rabínském semináři v Berlíně vyučoval mimo jiné dějiny a dějiny židovské literatury. Většina jeho berlínského působení spadá do období, kdy již Německo ovládali nacisté. Bydlel vedle berlínské Nové synagogy. Zemřel na cévní mozkovou příhodu v roce 1937 ve Špindlerově Mlýně, kde s rodinou slavil výročí svatby své nejstarší dcery. Pohřben byl v Holešově, patrně proto, aby se jeho hrob nestal terčem nacistů. Jeho hrob sousedí s hrobem rabína Šacha.[1][2][3][4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Kromě prací zaměřených na halachickou středověkou literaturu a teologických textů publikoval také studie o dějinách židů v Bonnu, Holešově, Poznani, Prostějově, Přerově, a Xantenu. Sepsal pojednání o židovských rabínech v Přerově a přispíval biografickými články do Jüdisches Lexikon, Germania Judaica a do Encyklopaedia Judaica. Dlouhodobě spolupracoval s redakcí Huga Golda a to zejména na dvou projektech: na knize Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (Židé a židovské obce na Moravě v minulosti a současnosti) a na vydávání časopisu Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei (Časopis pro dějiny Židů v Československu).[3][1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e POCZET POZNAŃSKICH RABINÓW [online]. Wirtualny Sztetl [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b c d MACHALA, Jan. Nová synagoga v Holešově: památky jejího vzniku, slávy a zániku. In: Střípky z historie Holešovska II. : sborník Vlastivědného kroužku Holešov 2011-2012. Holešov: Město Holešov, 2014. ISBN 978-80-260-6079-6. S. 80.
- ↑ a b c d e FREIMANN, Jakob, Dr.. In: JANSEN, Katrin Nele. Biographisches Handbuch der Rabbiner. Teil 2, Die Rabbiner im Deutschen Reich 1871–1945. Band 1. München: K·G·Saur, 2009. ISBN 978-3-598-24874-0. S. 199–200. (německy)
- ↑ Rabíni působící v Holešově [online]. Olam - Společnost Judaica Holešov [cit. 2017-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-06.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Festschrift Dr. Jakob Freimann zum 70. Geburtstag. Berlin 1937.
- JANSEN, Katrin Nele (ed.): Biographisches Handbuch der Rabbiner. Teil 2, Die Rabbiner im Deutschen Reich 1871–1945. Band 1, München 2009.
- KLENOVSKÝ, Jaroslav: Židovské památky Holešova. 3. vydání. Holešov 2010.
- MACHALA, Jan: Nová synagoga v Holešově: památky jejího vzniku, slávy a zániku. In: Střípky z historie Holešovska II. : sborník Vlastivědného kroužku Holešov 2011-2012, Holešov 2014.
- MUSZYŃSKI, Lech: Poznańscy rabini. In: Jerzy Woronczak (ed.): Żydowskie gminy wyznaniowe. Studia z dziejów kultury żydowskiej w Polsce, vol. 1, Wrocław 1995.
- SALOMONSKI, Martin (ed.): Jakob Freimann zum Gedächtnis. Berlin 1938.
- WITTENBERG, Jonathan: My Dear Ones : One Family and the Final Solution. London 2016.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakob Freimann na Wikimedia Commons - POCZET POZNAŃSKICH RABINÓW Wirtualny Sztetl.org (polsky)
- Guide to the Jakob Freimann Collection, 1827-1937 Center for Jewish History
