Smiřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Smiřice
Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích

Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích

znak obce Smiřiceznak

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0521 570877
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Hradec Králové (CZ0521)
obec s rozšířenou působností: Hradec Králové
pověřená obec: Smiřice
historická země: Čechy
katastrální výměra: 10,65 km²
počet obyvatel: 2 931 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 240 m
PSČ: 503 03
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 3
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Palackého 106
50303 Smiřice
starosta / starostka: Luboš Tuzar
Oficiální web: http://www.smirice.cz
E-mail: podatelna@smirice.cz

Smiřice
Red pog.png
Smiřice
Smiřice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Zámek ve Smiřicích

Smiřice (německy Smierschitz) jsou město v okrese Hradec Králové. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 3 104 obyvatel. Obcí protéká řeka Labe.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Pověsti o vzniku jména[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době existuje několik pověstí:

  • Vůdce prvních osadníků pronesl slova „Samé říce“
  • Žili dva rytíři. U obce Hněvčeves se pohněvali, poté oba dva měli hoře (Hořiněves) a nakonec se „smířili ku říce“ - Smiřice
  • Řád Holohlavských mnichů vedl s druhým řádem dlouhé spory, ale nakonec se „smířili ku říce“ - Smiřice

Význam znaku[editovat | editovat zdroj]

Tři jetelové lístky na stříbrném pozadí v horní polovině symbolizují úrodnost, bohatost a pastviny. Zlatý most na modrém pozadí pak symbolizuje mokřady kolem města a občasné velké záplavy, kdy byly ulice pod vodou a lidé chodili po lávkách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361, kdy je uváděna Eliška ze Smiřic. Ze zdejší tvrze pochází šlechtický rod Smiřických ze Smiřic, který vymřel v první polovině 17. století smrtí Jana Albrechta Ze Smiřic. V roce 1659 byly Smiřice vyhlášeny za město. Po 1.světové válce zde byl postaven jez s nejvyšším převýšením na Labi.

Lihovar[editovat | editovat zdroj]

Již před rokem 1755 si M.Mautner pronajal místnosti zámku a pivovaru a založil závod Malburg a syn. Závod se neustále rozrůstal až na velikost 60 000 m2. Po městě byla vystavěna vlečka, hlavně kvůli problémům s dovozem melasy po silnicích - neustále kapala ze sudů a byly jí plné ulice. Za druhé světové války byl závod zkonfiskován němci a částečně předělán na výrobu výbušnin. Po druhé světové válce se několik firem pokoušelo obnovit tradici, ale všechny pokusy se setkaly s nezdarem. Dnes v prostorech lihovaru sídlí chemička.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kaple Zjevení Páně[editovat | editovat zdroj]

Smiřickým pánům bylo vyčítáno, že okolo Smiřic je mnoho nevěřících, což dokazovala i nepřítomnost hřbitova. Základní kámen kaple byl položen roku 1699. Stavba však byla roku 1700 přerušena tragickou smrtí tehdejších majitelů panství, mladého šlechtického páru Jana Josefa a Marie Violanty ze Šternberku. Na smiřickém panství tak osiřela jejich tehdy roční dcera Marie Terezie Violanta. Zásluhou jejího poručníka, prastrýce Václava Vojtěcha ze Šternberku bylo ve stavbě kostela téměř po roce opět pokračováno. Roku 1711 se v kostele už křtilo.

Co se týká autorství stavby, je přisuzováno Kryštofu Dientzenhoferovi (1655-1722) anebo Janu Blažeji Santinimu (1677-1723). Nejde spolehlivě určit, neboť ve stavbě jsou prvky typické pro oba stavitele a stavební plány a písemnosti ke stavbě se nedochovaly, zřejmě byly zničeny při některém požáru, kterým Smiřice od té doby několikrát podlehly. Proto se nikdy nedozvíme, proč byl oltář postaven směrem na sever, nikoli na východ, jak bývá zvykem u většiny sakrálních staveb. Rozdílnou orientací oltáře se vyznačují pohanské kostely, ovšem Marie Terezie Violanta byla zatvrzelou katoličkou.

Ke kostelu přiléhá čtyřboká věž vysoká 49 metrů. Byla dostavěna v roce 1705, na vrcholku je ozdobena osmicípou hvězdou, symbolem Šternberků. Ve věži je zavěšen zvon Egidius (sv. Jiljí) o hmotnosti 1400 kg, který byl ulit kutnohorským zvonařem Jakubem Ptáčkem v roce 1519. Vedle kostela je umístěno sousoší sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1730, které původně stálo v prostoru před zámkem. Vysochal ho pravděpodobně některý z žáků Matyáše Brauna.

Interiér je jednotně barokní, hlavně kvůli rychlosti stavby. Autorem většiny maleb je Petr Brandl. U oltáře je malba Klanění tří králů. Mnoho soch není z kamene, pouze z naštukovaného dřeva. Sloupy rovněž nejsou z mramoru, nýbrž ze směsi různých druhů sádry. Častokrát se objevuje motiv osmicípé hvězdy, symbolu Šternberků.

O této stavbě se dozvěděl i papež a pozval Marii Terezii Violantu do Říma. Svoji spokojenost vyjádřil darem - obrazem madony na dřevěné desce. Marie Violanta nechala v Benátkách obraz vyzdobit perlami, zlatem a českými granáty. Smiřická madona byla přes 200 let vystavena nad oltářem, poté zrestaurována a uložena do repositáře. Přežila obě světové války a dnes můžete v kapli vidět pouze repliku.

V roce 1971 byla kaple odsvěcena a mezi lety 1975 a 2004 několikrát restaurována. Slavný houslista Jaroslav Svěcený si kapli oblíbil pro její ozvěnu a každoročně se zde konají Smiřické svátky hudby. Občas se koná i jiný koncert, pořádají se svatby.

Kaple je národní kulturní památkou.

Nádraží[editovat | editovat zdroj]

Liberecký podnikatel Johann Liebig nesouhlasil s původním návrhem budovy místního nádraží na Pardubicko-liberecké dráze a nabídl, že postaví budovu podle svých představ a na svůj náklad. Díky tomu mají Smiřice jediné nádraží na území ČR, která je postaveno ve stylu loveckého zámečku včetně tzv. „zvířecího příkopu“. Dostalo zvláštní ocenění v anketě „Nejkrásnější nádraží ČR roku 2007“.

Zámek Smiřice[editovat | editovat zdroj]

Původně vodní tvrz ze 14. století, v 16. století přestavěna v renesanční zámek, kolem roku 1700 byl barokně upraven. Na zámeckém dvoře byl provozován pivovar. Dnes je zámek sídlem městské knihovny a používá se jako kanceláře.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době se v obci nachází základní škola, mateřská škola, Kulturní dům Dvorana, Dům dětí a mládeže, pobočka České pošty, chemička, pila a sklárny. Dále se zde nachází vlakové nádraží na trati Hradec Králové - Jaroměř (- Liberec). Odbočná lokální trať do Hněvčevsi je už pouze sporadicky užívána pro nákladní dopravu.

Smiřická Obora[editovat | editovat zdroj]

Smiřická Obora je ekologická rezervace spravovaná městem Smiřice. Byla uměle vytvořena v období od r.1995 - 1999, kvůli úbytku přirozených mokřad a slepých ramen Labe, které sloužily jako hnízdiště či rozmnožovací území obojživelníků. Obora je rozdělena na dvě části, ekologickou a rekreační zónu, oddělené dřevěnou lávkou. Nejdůležitějším prvkem ekologické části je strmý severovýchodní břeh určený pro hnízdění břehulí. Pozorování dokazují, že záměr se povedl, roku 2005 bylo možno vidět přes 90 párů břehulí říčních. Mimoto je zaznamenán zvýšený výskyt ještěrek obecných, slepýšů i užovek. Na údržbě se podílí Přírodovědný kroužek ANAX. V rekreační části je možnost plavání a rybaření s rybářským lístkem, obojí na vlastní nebezpečí. Vstup do rezervace je přísně zakázán.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Smiřice ve Wikimedia Commons