Moravský Krumlov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moravský Krumlov
Moravský Krumlov ze stráně v NPR Krumlovskorokytenské slepence

Moravský Krumlov ze stráně v NPR Krumlovskorokytenské slepence

znak obce Moravský Krumlovvlajka obce Moravský Krumlovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0647 594482
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Znojmo (CZ0647)
obec s rozšířenou působností: Moravský Krumlov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 49,56 km²
počet obyvatel: 5 903 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 255 m
PSČ: 672 01
zákl. sídelní jednotky: 12
části obce: 4
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Moravský Krumlov
náměstí Klášterní 125
672 01 Moravský Krumlov
starosta / starostka: Tomáš Třetina (TOP 09)
Oficiální web: http://www.mkrumlov.cz
E-mail: eposta@mkrumlov.cz

Moravský Krumlov
Red pog.png
Moravský Krumlov
Moravský Krumlov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Moravský Krumlov (německy Mährisch Kromau)[2] je město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 27 km jihozápadně od Brna na řece Rokytná. Má rozlohu 49,57 km² a v roce 2011 zde žilo téměř 6 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro, a to i přes těžké poškození na konci 2. světové války, se stalo městskou památkovou zónou.[3]

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Vinohrady, Jalovcová hora).

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Moravský Krumlov leží mezi Českomoravskou vysočinou a Dyjsko-svrateckým úvalem. Město leží v kotlině, která je ze tří stran obtékána řekou Rokytnou (takzvaný meandr řeky Rokytné).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Region Moravskokrumlovska patří k jedněm ze stabilně osídleným územím vůbec. Doklady o osídlení pocházejí již z paleolitu. Mimořádně bohaté archeologické území bylo osídleno téměř ve všech obdobích pravěku. Středověké osídlení je spojeno s hradem Rokyten v Rokytné, osídlení samotného města Moravského Krumlova je doloženo archeologickými nálezy ze 13. století. První písemná zmínka o panství a hradu pochází až z roku 1289, ale je pravděpodobné, že město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. jako opěrný bod jeho domény.

Místní jméno Krumlov, je zmiňováno v latinsky psaném listě Rudolfa Habsburského z 6. května 1277. Přívlastek „Moravský“ byl přidán kvůli odlišení od Českého Krumlova v polovině 17. století. Označení "krumm" pochází z němčiny a znamená "křivý". Je odvozeno od širokého meandru řeky Rokytné.

Roku 1289 stál v místě dnešního zámku hrad, který byl v polovině 13. stoletímajetkem Bočka z Obřan. Smrtí jeho vnuka Smila z Obřan roku 1312 jejich rod vymřel. Poté Moravský Krumlov přešel pod vládu krále Jana Lucemburského, jenž jej dal v roce 1312 do zástavy Jindřichovi z Lipé. Rod pánů z Lipé patřil k nejvýznamnějším rodům v Čechách a na Moravě. Roku 1319 se Jindřich z Lipé stal nejvyšším maršálkem Českého království. Tento úřad zastávali páni z Lipé po staletí a Moravský Krumlov patřil k jejich hlavním mocenským a hospodářským oporám. V roce 1368 hrad a město odkoupil Ješek z Kravař, po něm ho zdědil jeho synovec Beneš z Kravař a Krumlova. Páni z Kravař drželi Moravský Krumlov do roku 1437, kdy ho získali zpět páni z Lipé, kteří ho vlastnili jej až do roku 1622. V roce 1536 přijel na zámek věhlasný lékař a přírodovědec Paracelsus. Sídlil v zámecké věži a léčil Jana III. z Lipé. Za dva roky svého pobytu se mu jej nepodařilo uzdravit, napsal zde však několik významných spisů, např. třetí svazek díla Die grosse Wundersarznei a Astrologia magna. Dalším z hostů, který na zámku ošetřoval Čeňka z Lipé, byl v roce 1571 Johannes Crato z Kraftheimu (1519–1585), osobní lékař císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II.. Za pánů z Lipé byl zámek v druhé polovině 16. století renesančně přestavěn s arkádovým nádvořím o třech podlažích podle projektu italského architekta Leonarda Gara di Bisono. Posledním vlastníkem Moravského Krumlova z pánů z Lipé byl Pertold Bohobud z Lipé. Za jeho rozmařilého života upadlo panství do dluhů. Na zámku byly chovány desítky ušlechtilých koní i exotických zvířat. Byla tu krytá jízdárna a velká obora. Po bitvě na Bílé hoře byl Pertold jako moravský direktor odsouzen k smrti a jeho majetek konfiskován. Před rozsudkem však utekl do exilu, kde zemřel jako žebrák.[4]

Roku 1624 koupil krumlovský majetek od císařské komory za 600 tis. zlatých Gundakar z Liechtensteina. Lichtenštejnům se podařilo, aby krumlovské panství bylo prohlášeno za jejich dědičné knížectví (potvrzeno Ferdinandem II.). Lichtenštejnové pak drželi Moravský Krumlov až do roku 1908. Listinou z 20. června 1644 upravili znak, který vylepšili o svůj erb a knížecí korunu. města, zavedli úřední jazyk němčinu, přáli však rozvoji řemeslnických cechů. Krumlovští Lichtenštejnové si vedli jako dobří hospodáři na svém panství. Gundakar se pokusil město společně s panstvím Uherský Ostroh přeměnit na suverénní knížectví Liechtenstein, ale nezávislé knížectví pro odpor moravských stavů nepřečkalo Gundakarovy nástupce. Lichtenštejnové přetvořili zámecký areál, prováděli dílčí úpravy v jeho interiérech, kde modernizovali obytné prostory, přistavěli zámeckou kapli, založili zámecký park. V Moravském Krumlově pak nechali vystavět kapli sv. Floriána, opravili farní kostel Všech Svatých v Moravském Krumlově a rovněž i klášterní kostel sv. Bartoloměje v Moravském Krumlově.

Po Bílé hoře byl Moravský Krumlov vylidněný, vypálený a rozbořený. V roce 1645 zde drancovala 26 týdnů švédská vojska.

25. dubna 1690 zachvátil město požár a skoro celý Moravský Krumlov vyhořel. Na základě této události byl patronem svatý Florián, kterému byla zasvěcena i nově vybudovaná kaple sv. Floriána v roce 1695 nad městem.

23. listopadu 1805 navštívil zámek Napoleon Bonaparte, táhnoucí se svým vojskem ke Slavkovu. Od 14. června do 30. října 1809 tábořilo u Krumlova asi 10 000 francouzských vojáků. V letech 18661867 sem vtrhla pruská vojska při prusko-rakouské válce.

V roce 1908 bylo panství Lichtenštejnů prodáno spřízněnému rodu Kinských, kteří jej vlastnili až do roku 1945.

7. a 8. května 1945 město bombardovala Rudá armáda a při náletu bylo zasaženo 383 domů, z toho 113 zničeno do základů. Po válce se do zámku soustředily úřady z rozbořeného náměstí. Do prvního patra se nastěhoval místní okresní národní výbor, sídlily zde další úřady. Úředníci úřadovali v zámeckém vybavení po Kinských. Mobiliář byl pak později svezen na několik zámků, největší část vybavení je uložena na zámku v Lysicích. Na krumlovském zámku pak sídlila československá armáda, za které hořelo v několika různých zámeckých prostorách, do roku 1963 pak zde byl národní podnik Konekta, který se zabýval zpracováváním zahradního nábytku. Od roku 1963 zde bylo umístěno učiliště s internátem Železničního stavitelství v Brně, které zde sídlilo až do převratu. Po roce 1989 je zámek trvale v soukromých rukách.

V roce 1950 byla městu zapůjčena plátna Muchovy Slovanské epopeje, jež byla v letech 19632011 vystavena na zámku v Rytířském sále a v kapli.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Moravském Krumlově
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Moravském Krumlově.
  • Zámek Moravský Krumlov – původní hrad byl postaven nejdříve ve 40. letech 13. století, ale první potvrzená písemná zmínka o něm pochází až z roku 1289. Tehdy jsou jako jeho purkrabí uváděni páni z Obřan. Hrad byl původně zřejmě italským kastelem, tzn. že měl původně čtyři nárožní věže. Mezi lety 1313 a 1315 přešel hrad do majetku pánů z Lipé, kteří jej drželi až do roku 1368. V tomto roce prodává Jindřich III. z Lipé panství i s hradem pánům z Kravař. Za těch došlo ke stavebním úpravám hradního areálu. Po vymření pánů z Kravař se hrad dostal opět do rukou pánů z Lipé. Ti jako jeden z nejvýznamnějších rodů přestavěli krumlovský hrad na reprezentativní zámek ze skupiny tzv. moravských arkádových zámků. Je pravděpodobné, že podle tohoto vzoru byly stavěny další zámky, např. v Bučovicích, Rosicích, Náměšti nad Oslavou, Bohuticích, Hrubšicích atd. Datace přestavby je mezi odborníky diskutovaným tématem. Jisté stavební úpravy měly proběhnout již v roce 1613, ale stěžejní období přestavby spadá do 60. let 16. století. Na arkádách je vročení 1562, které bylo potvrzeno dendrochronologickým průzkumem krovů na západním křídle zámku, a tak je pravděpodobně opravdu rokem dostavby této části arkád. Moravskokrumlovský zámek je výjimečný jednak tím, že arkády se na nachází na třech stranách nádvoří (severní, západní a jižní), jednak tím, že jsou umístěny ve všech patrech zámku a nejsou pozdějšími úpravami dotčeny, tzn. zaskleny jako např. zámku v Náměšti nad Oslavou. Stavitelem byl zřejmě Leonardo Garo di Bisono, italský architekt z oblasti Lugánského jezera, jehož náhrobní kámen je umístěn v kostele Všech Svatých v Moravském Krumlově. Rovněž jeho náhrobek je mimořádný tím, že jde o první polofigurální náhrobek v českých zemích. Stavitel je na něm zobrazen s pravítkem a kružítkem. Významnost zámku a vůbec pánů z Lipé potvrzuje také to, že na něm v roce 1537 působil světoznámý lékař Paracelsus. Éra pánů z Lipé v Moravském Krulově byla završena v roce 1622, kdy je celé panství konfiskováno na základě účasti Pertolda Bohobuda z Lipé na stavovském povstání Ferdinandem II. Od koruny jej pak v roce 1625 odkupují Lichtenštejnové, jmenovitě Gundakar z Liechtensteina. Jako nejmladší ze tří bratrů založil v Moravském Krumlově tzv. malý majorát. V roce 1645 byl zámek s panstvím obsazen Švédy, kteří se usídlili přímo na zámku. Zámecký areál pak byl opravován. V 18. století byly provedeny poslední pronikavé úpravy areálu. Po úderu bleskem byla snížena hodinová věž zámku, areál byl obezděn zídkou s klasicistními branami, koncem 18. století byl zrušen příkop a vznikl tunel se zámeckým anglickým parkem. Po roce 1945 se stal zámek státním majetkem. Od roku 1963 do roku 2011 zde byla vystavována Slovanská epopej malíře Alfonse Muchy. Byla zde i expozice lékaře Paracelsa a vlastivědného buditele MUDr. Mořice Odstrčila.
  • Zámecký park – byl založen v anglickém stylu, celková rozloha parku je 12 hektarů. Leží v nadmořské výšce 249–295 m n. m. a skládá se ze čtyř částí – horního, dolního, nového parku a rokle. Dolní park byl založen kněžnou Eleonorou z Liechtensteina kolem roku 1780, kdy byl překlenut příkop, park za ním rozšířen a jednotně krajinářsky upraven. Jeho hlavním prostorem se stal dálkový průhled k zámku. Pod parkem byl koncem 18. století vybudován tzv. černý tunel – původní příjezdová cesta do Moravského Krumlova. Horní park je přístupný ze severu portálem, při kterém je umístěn morový sloup. Jeho hlavním prostorem je rozsáhlý palouk podél celé horní části lemovaný působivou alejí borovic. V letech 19781982 byla na části území vybudovaná ZŠ Ivančická se školní zahradou. Jižní část horního parku tvoří oddělený přírodní amfiteátr s vlastním vstupem. Odtud je možno nahlédnout do sousedního židovského hřbitova. Rokle je překlenuta mostem a na přilehlé rovinaté části je umístěn tenisový kurt. Uvnitř rokle byla koncem 20. let 20. století zřízena miniaturizovaná skalka imitující horskou krajinu. Nový park byl založen v roce 1910 hrabětem Ferdinandem Kinským na sever od dolního parku na prostoru bývalých vinic.
  • Kostel Všech svatých – farní kostel zmiňovaný poprvé roku 1248. Byl původně zasvěcen sv. Vavřinci. Gotická stavba zpustošena husity a znovu obnovena roku 1466. Roku 1630 poničena požárem a po rekonstrukci v letech 16361646 zasvěcena Všem svatým. Z původní stavby zbyla klenba, část věže a do trojúhelníku završený portál. V kostele se nachází zachovalé náhrobní desky, jedna z nich patří staviteli renesanční podoby zámku v Moravském Krumlově Leonardu Garu di Bisono. V bezprostřední blízkosti se nachází římskokatolický farní úřad. Stavba byla přestavována v roce 1873. Na faře údajně v roce 1571 zemřel biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav.
  • Lichtenštejnská hrobka – empírová stavba opatřená lichtenštejnským erby a stromem života. Hrobka byla vystavěna Eleonorou z Liechtensteinu pro ostatky jejího manžela knížete Karla z Lichtensteina a ostatních členů rodiny. Olejomalbu Krista Pána na kříži zhotovil vídeňský malíř Hubert Maurer.
  • Socha sv. Jana Nepomuckého u kostela Všech svatých – socha barokního světce v podživotní velikosti z mušlového vápence z druhé čtvrtiny 18. století. Socha byla v roce 2011 restaurována.
  • Klášter s kostelem svatého Bartoloměje – v roce 1354 bylo v Avignonu vzdáno povolení ke stavbě kláštera Augustiniánů – poustevníků. Gotický kostel měl mít loď údajně 53 metrů dlouhou a zasahovala daleko do dnešního Klášterního náměstí. Za husitských válek byly kostel i klášter pobořeny. Roku 1634 odkoupil zbořeninu kláštera Gundakar z Liechtensteina a začal s rekonstrukcí stavby. Kostel byl přestavěn v barokním slohu. Z původní stavby však zbyl jen presbytář. Roku 1693 byla ke kostelu přistavěna kaple Panny Marie Loretánské na půdorysu tvaru hvězdy. Výzdoba kostela pochází ze začátku 18. století. Roku 1786 císař Josef II. klášter zrušil a později zde byla továrna, pak byty a nakonec městský úřad. Pod kostelem se nachází řádová hrobka. Před kostelem stojí barokní sousoší Ecce homo.
  • Knížecí dům – nejstarší dochovaný dům na náměstí T. G. Masaryka. Jde o reprezentativní městský palác nižší šlechty, jenž získal svou podobu na počátku 17. století spojením dvou domů. Po roce 1614 připadl dům do majetku manželky majitele panství, Marii z Lipé, poté přešel dům do držby knížete Gundakara z Liechtensteina, který zde pravděpodobně zřídil sídlo pro své úředníky. Roku 1690 vyhořel, v roce 1692 byl opraven, později byl sídlem Městské spořitelny. V letech 19571960 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, aby zde mohlo být umístěno muzeum Moravský Krumlov, které prostor využívá dodnes společně s Městským kulturním střediskem a soukromými firmami.
Poutní kaple sv. Floriána
  • Kaple svatého Floriána – výrazná dominanta východně nad městem. Kaple je zasvěcena sv. Floriánovi, jehož si občané města zvolili po zhoubném požáru v roce 1690 za patrona města. Je postavena ve slohu klasicizujícího baroka. Na hlavním oltáři je Gutweinův obraz sv. Floriána, pod jehož nohami je ve vedutě vyobrazeno město kolem roku 1700. Ke kapli se vztahuje legenda o záchraně života knížete Antonína Floriána z Liechtensteina, pod kterým se splašil kůň. Jako díkůvzdání za záchranu života dal podle pověsti kníže na kopci postavit kapli. Stavba kaple byla prováděna mezi lety 16951697. Za napoleonských válek byla kaple v roce 1809 zpustošena francouzskými vojáky, až v roce 1834 byla znova vysvěcena. Prvorepublikovou tradici zde mají tradiční poutě na první neděli po svátku sv. Floriána. V jedné z věží jsou uchovávány listiny a písemnosti pro další generace.
  • Kostel svatého Leopolda v Rokytné.
  • Městské opevnění – částečně dochovaný hradební systém na obvodu vnitřního města, v jádru ze 13. století s pozdějšími úpravami. V roce 1645 bylo pobořeno Švédy. Zajímavý úsek je parkánové zdi s poloválcovitou baštou vybavenou klíčovými střílnami, dále parkán na severním obvodu města. V současnosti dosahuje výše 4 – 5 m, zeď je z lomového kamene a kvádrů. Součástí opevnění byly i tři brány, ze kterých se částečně dochovala tzv. tulešická brána se znatelným padacím mostem v budově zámku (původní přístup do města), dochovaná tzv. severní brána při pěšině na střelnici v čp. 113 a nedochovaná tzv. rakšická brána s hranolovou věží mezi budovami dnešního gymnázia. Vlastní brána byla po roce 1850 z důvodu rozšíření dopravy zrušena, hranolová pozdě gotická pětipodlažní věž zde stála do roku počátku 20. století.
  • Kaple Panny Marie v hájku v Rokytné – tzv. Mariánská studánka – romantická centrální stavba s obrazem Panny Marie. Jde o kapli z třetí čtvrtiny 19. století výrazných gotizujících forem stojí na dně úvalu směrem k nádraží. U kaple je postaven gotický almužní sloupek z mušlového vápence, pravděpodobně z 15. století.
  • Kostel svatého Vavřince.
  • Kostel svatého Leopolda v Rokytné – v jádru pozdně románská jednolodní podélná stavba z pokročilého 13. století, barokizována po roce 1734, s mocnou hranolovou jednopatrovou věží zakončenou jehlanem. Kostel je obehnán ohradní barokizovanou zídkou.
  • Židovský hřbitov – Na asi 82 arech se nachází 407 náhrobků, nejstarší z nich pochází z roku 1613. Je zde pohřben i poslední krumlovský rabín dr. Adolf Hahn. Před vstupem je umístěna pamětní deska holocaustu.
  • Hradisko Rokyten v Rokytnéhrad, který byl hospodářským a správním centrem v severovýchodní části znojemského údělného knížectví. V Rokytné sídlil velmož, správce hradu, který podléhal znojemskému údělnému knížeti. Jistě zde pobývala přiměřená vojenská družina. Při hradu bývalo tržiště, rozvíjel se obchod a řemesla. S velkou pravděpodobností zde býval také románský kostel, který byl asi jedinou kamennou stavbou. Zánik hradu bývá spojován s trestnou výpravou pražského knížete Vladislava II. proti Konrádu Otovi Znojemskému v roce 1146. Vyvrácení hradiště je doloženo v listině biskupa Jindřicha Zdíka, vydané „po dobytí hradu Rokytná“ v roce 1146. Možná bylo hradiště ještě nakrátko obnoveno a zcela zaniklo až roku 1185.
  • Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence – rezervace vyhlášená v roce 2005 o celkové výměře 86,5 ha. Nachází se zde unikátní rostlinné a živočišné společenstva, která se dochovala na geomorfologicky a mikroklimaticky mimořádně zajímavém členitém údolí řeky Rokytné zahloubené v permských slepencích. Rezervace se nachází na rozhraní Boskovická brázda a vyvřelinového masivu Brněnské vrchoviny. Boskovická brázda je zde tvořena Moravskokrumlovskou a Ivančickou kotlinou.
  • Kaple Narození Panny Marie (Polánka) je to kaple v centru Polánky.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti, které navštívily Moravský Krumlov[editovat | editovat zdroj]

Rodáci a zdejší osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Beneš z Kravař a Krumlova († 1398)
  • Ing. Arch. Bohumír František Antonín Čermák (* 1882 – †1961), architekt a stavitel projektů i v Moravském Krumlově
  • Gundakar z Lichtenštejna (1586–1658), majitel panství, zakladatel tzv. malého (Gundakarova) majorátu v Moravském Krumlově
  • Jan Jiří Guttwein (? – 1718), malíř a mědirytec. Mezi lety 1698–1714 působil v Moravském Krumlově. Autor oltářního obrazu Umučení sv. Bartoloměje v kostele sv. Bartoloměje a veduty města.
  • MUDr. Emanuel Haizl (* 1867 Jezbořice – †1916 Moravský Krumlov), vlastenecký činitel a lékař
  • Vilém Haňák (1861 – ?), pedagog, vlastivědný pracovník v regionu Moravskokrumlovska. Autor svazku Vlastivědy moravské (topografické řady), věnované soudnímu okresu Moravský Krumlov
  • Vítězslav Jonáš (* 1955), senátor, starosta
  • Jiří Kacetl (* 1976), historik, znojemský politik
  • JUDr. Heinrich Kaniak (1855 – ?), právník, vůdce německé politické reprezentace Moravského Krumlova na přelomu 19. a 20. století, německý nacionalista. Starosta města mezi lety 19091918.
  • Antonín Kašpárek (1879–1978), stolařský mistr, od roku 1919 člen správní komise a člen zastupitelstva a městské rady za stranu lidovou. Mezi lety 19231938 starostou Moravského Krumlova.
  • Josef Kaufman (* 1891 – †1978), klempíř, obchodník, amatérský archeolog, numismatik, sběratel, vlastenec, ředitel Okresního muzea v Moravském Krumlově, průvodce v galerii Muchova Slovanská epopej na zámku v Moravském Krumlově. Za První republiky člen zastupitelstva a člen komise výstavby.
  • Irena Kočí (* 1955), poslankyně, ekonomka
  • JUDr. Josef Kopřiva (1862–1938?), advokát, působící v Moravském Krumlově od roku 1900. Český vlastenec, funkcionář spolků Národní jednota pro jihozápadní Moravu, Matice Krumlovské aj. Podporovatel a zakladatel české měšťanské školy. Organizátor prohlášení Československa v Moravském Krumlově dne 3. 11. 1918. Po vzniku ČSR členem národního výboru, vládní komisař a první meziválečný starosta. V roce 1937 mu bylo uděleno čestné občanství města.
  • Marie Eleonora z Liechtensteinu (1745–1812). Rozená princezna Oettingen-Spielberk, manželka knížete Karla I. Boromejského z Liechtensteinu. Dvorní dáma císařovny Marie Terezie. Reorganizátorka zámeckého areálu v Moravském Krumlově, stavitelka lichtenštejnské hrobky v Moravském Krumlově po roce 1789, zakladatelka zámeckého parku a tzv. černého tunelu pod parkem. Nechala upravit zámeckou kapli. Členka dámského kroužku Josefa II., se kterým si korespondovala.
  • Petr Málek (* 1961), sportovní střelec a olympionik
  • Stanislav Marek (* 1970), fotbalista
  • Vladimír Morávek (* 1965),divadelní a filmový režisér
  • Jiří Němec (* 1971), zemědělec, komunální politik
  • Gustav Obrlik (1905–1943), poslanec
  • MUDr. Mořic Odstrčil (* 1843 Bezdězí – †1923 Moravský Krulmov), lékař vlastenecký činitel
  • JUDr. Václav Perek (1859–1940), moravský advokát, národní činitel. Přišel do Moravského Krumlova v roce 1890. Jedenatřicetiletý právník se stal notnou posilou místního českého národního tábora v jeho rozepřích s Němci. V roce 1891 se např. ohrazoval u moravského místodržitelství ve věci nejasností při sčítání obyvatel, kdy německá sčítací komise měla manipulovat se sčítacími archy. Perek byl zakládajícím členem místního Sokola a předsedou místního odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Z Moravského Krumlova odchází v roce 1900.
  • František Rydval (1909–1970), kněz, básník a malíř
  • Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (1812–1873), narozená v Moravském Krumlově jako princezna z Liechtensteinu. Dcera podmaršálka Mořice Josefa knížete z Liechtensteinu a Marie Leopoldiny kněžny Esterházy. V roce 1830 se provdala za knížete Jana Adolfa II. knížete ze Schwarzenbergu, se kterým procestovala Anglii a na základě této cesty nechali přestavět do novogotické podoby zámek Hluboká nad Vltavou. Zasloužila se o obnovu zámeckého parku v Třeboni a o vybudování rodinné hrobky Schwarzenbergů v Třeboni. Byla známá svou krásou a duchaplností a po několik desetiletí udávala tón vídeňské společnosti.
  • Erich Sloschek (1897–1970), regionální německý historik, autor první historické syntézy o Moravském Krumlově, kurátor muzea v Moravském Krumlově, pedagogický pracovník, úředník
  • Josef Staroštík (1908–1994), kulturní a osvětový pracovník, předseda Národní fronty v Moravském Krumlově, kronikář města, zakladatel Moravskokrumlovského zpravodaje, malíř, člen kroužku Moravskokrumlovských výtvarníků, správce galerie Muchova Slovanská epopej na zámku v Moravském Krumlově a autor třech jejích katalogů. Ředitel Průmyslu mléčné výživy, později přejmenovaného na Lacrum.
  • Alois Stehlík (1877–1945), učitel, vlastivědný pracovník, paleontolog, první ředitel měšťanské školy v Moravském Krumlově. Od roku 1919 člen správní komise a následně člen zastupitelstva a rady za Čsl. stranu socialistickou. Odborný pracovník diluviálního oddělení Moravského zemského muzea. In memoriam jmenován čestným občanem Moravského Krumlova.
  • Hans Tichý (1881–1955), poslanec, senátor, starosta, fotograf
  • Antonín Ugwitz (1854–1907), učitel, český vlastenec, spolkový pracovník, autor "Příběhů města Moravského Krumlova a sousední vesnice Rokytné" z roku 1883.
  • Drahomíra Vihanová (* 1930), filmová režisérka a scenáristka
  • Libor Zelníček (* 1965), fotbalista, trenér
  • Dagmar Zvěřinová (* 1953), manažerka, senátorka

Starostové[editovat | editovat zdroj]

Současným starostou je od roku 2010 Mgr. Tomáš Třetina.

Předchozím starostou byl Jaroslav Mokrý (* 1. listopad 1945) Do funkce byl zvolen v roce 2006. Stál v čele petiční akce proti přestěhování Muchovy Slovanské epopeje ze zámku v Moravském Krumlově do Prahy.[5][6][7] V roce 2008 neúspěšně kandidoval do krajského zastupitelstva Jihomoravského kraje za ODS.[8]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Okres Moravský Krumlov[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1960 byl Moravský Krumlov okresem, který čítal následující obce :

Běhařovice • Biskoupky • Bohutice • Branišovice (Vinohrádky) • Budkovice • Čermákovice • Damnice • Dobelice • Dobronice • Dobřínsko • Dolenice • Dolní Dubňany • Dukovany • Džbánice • Heřmanice u Rouchovan • Horní Dubňany • Horní Kounice • Hostěradice • Hrubšice • Chlupice • Jamolice • Jezeřany • Jiřice • Kadov • Kašenec • Křepice • Kubšice • Lesonice • Loděnice • Maršovice • Medlice • Miroslav (Václavov) • Miroslavské Knínice • Míšovice • Morašice • Našiměřice • Olbramovice (Babice •Lidměřice •Želovice) • Petrovice • Polánka (Moravský Krumlov) • Přeskače • Ratišovice • Rešice (Kordula) • Rokytná • Rouchovany • Rybníky • Řeznovice • Skalice • Skryje nad Jihlavou (Lipňany) • Stupešice • Suchohrdly • Šemíkovice • Šumice (okres Brno-venkov) • Tavíkovice • Trnové Pole • Trstěnice • Tulešice • Vedrovice • Vémyslice • Višňové •

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 113.  
  3. http://web.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0420/pril_info.html
  4. Ivana Mudrová – Epopej je pýchou Krumlova, MF DNES, 3.5.2002
  5. Zpráva ČTK na serveru České noviny ze 4. 11. 2008
  6. Starosta Krumlova radí nedávat Muchovu epopej tam, kde si mafiáni vypalují domy, idnes.cz, 17. října 2008
  7. Praha chce Epopej i přes požár Výstaviště
  8. Jihomoravský kraj, Kandidáti ODS do krajského zastupitelstva pro volby 2008

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAŇÁK, Vilém. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Mor.-Krumlovský okres. Brno : Musejní spolek v Brně, 1913. 368 s.  
  • Černý Jiří: Poutní místa jihozápadní Moravy, Pelhřimov 2005.
  • Schloschek Erich: Geschichte der Stadt Mährisch Kromau, Mährisch Kromau 1937.
  • Stehlík Miloš: Moravský Krumlov, 1967.
  • Ugwitz Antonín: Příběhy města Moravského Krumlova a vesnice Rokytné, Brno 1883.
  • Muzejní a vlastivědná společnost v Brně: Moravský Krumlov ve svých osudech, Brno 2009
  • SÚS a ministerstvo vnitra : "Administrativní lexikon obcí republiky Československé 1955", Praha 1955

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu