Jakub Krčín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
pomník Jakuba Krčína na hrázi rybníka Svět

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 Kolín nebo Polepy1604 Sedlčany) byl jeden z nejznámějších českých rybníkářů.

Pocházel z chudého zemanského rodu. Měl za sebou nedokončená studia vodohospodářství na Karlově univerzitě. Po studiích působil na panství Viléma Trčky z Lípy, poté na přímluvu pana Trčky z Lípy vedl hospodářství kláštera v Borovanech. Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka, kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova. Roku 1569 se stal regentem rožmberského panství. V těchto funkcích se zasloužil o hospodářský rozkvět rožmberského panství. Zpočátku nevycházel nejlépe s Petrem Vokem, proto jej rožmberský vladař poslal do Prahy, kde se zúčastnil soutěže na stavbu akvaduktu na Pražský hrad. Tuto soutěž v konkurenci italských stavitelů vyhrál a zbytky jeho akvaduktu jsou na Pražském hradě patrny dodnes.

Ve výstavbě rybníků na Třeboňsku navázal na Štěpánka Netolického, mnoho rybníků zbudoval (například Spolský, Potěšil) či rozšířil (například Opatovický, Záblatský, Dvořiště, Naděje, Skutek). Roku 1571 založil rybník Nevděk (dnešní Svět), kvůli kterému nechal zbourat část Třeboně. Od roku 1584 šest let budoval největší rybník Rožmberk, nacházející se přímo na Lužnici. Za účelem jeho ochrany byla současně s jeho výstavbou vytvořena Nová řeka, převádějící povodňové průtoky Lužnice do Nežárky.

Pán na Sedlčanském panství[editovat | editovat zdroj]

početní peníz
J. Krčína, 1573

Za svoje služby byl Vilémem z Rožmberka odměněn roku 1569 dvorem Leptáč a dvěma vesnicemi. Tento majetek ale patřil až do husitských válek církvi a on sám správně vytušil, že při tehdy stále sílících snahách o restituci církevního majetku by mohl o tyto pozemky přijít. Vymyslel tedy chytrou lest - nechal na těchto svých pozemcích vybudovat obrovskou oboru (při její stavbě bylo zbořeno 42 usedlostí a dokonce padly za oběť i dvě vesnice: Horní a Dolní Třebánky). Obora, přesně dle Krčínova plánu, naprosto uchvátila Viléma z Rožmberka a ten souhlasil s výměnou - roku 1580 získal Sedlčany a Křepenice a Vilém z Rožmberka zase oboru a dvůr Leptáčov, kde nechal následně vybudovat renesanční letohrádek Kratochvíle. Vilém z Rožmberka se však zřejmě o jeho promyšleném plánu dozvěděl a 31. srpna 1580 doplnil dohodu o postoupení sedlčanského panství nezvyklým dovětkem: Jakub Krčín měl získat panství dědičně pouze v případě, že zplodí mužské potomky (Jakub Krčín byl v té době bezdětný). Pokud by měl dcery, tak ty měly být po jeho smrti vyplaceny a majetek se měl vrátit Rožmberkům. O své sedlčanské panství se Jakub Krčín staral velmi dobře, a to i přesto, že nadále vykonával rovněž funkci regenta ve službách Viléma z Rožmberka (a to až do roku 1589). V Sedlčanech vybudoval pivovar, panský mlýn a sádky na ryby. V Křepenicích vystavěl tvrz nazvanou Nový hrádek Krčínov, kam se přestěhoval po dokončení Rožmberka.[1] Závěr života strávil na tvrzi v Obděnicích, kde také zemřel. Dodnes není známo přesné datum jeho skonu a ani místo, kde je pohřben. Ovšem na kostele v Obděnicích na Sedlčansku je napsáno, že „zde je pochován Jakub Krčín z Jelčan, významný stavitel jihočeských rybníků“.

Osobní život Jakuba Krčína[editovat | editovat zdroj]

Jeho první manželkou se stala paní Dorota, vdova Slepičková z Krumlova, rozená z Radkovic, která byla o třicet let starší než Jakub Krčín. Tento sňatek, uzavřený roku 1566, byl majetkově promyšlený, jelikož mu tehdy hrozilo vězení pro dlužníky. Sňatkem vyženil měšťanský dům v Českém Krumlově a značné bohatství. I přes vysoký manželčin vysoký věk trvalo toto manželství celých 21 let. Krčínovou druhou manželkou byla Kateřina Zelendarová z Prošovic, kterou si vzal roku 1588, rok poté, co ovdověl. Druhá žena mu však zemřela již roku 1601. Měl s ní šest dcer:

  • Marianna - zemřela v dětském věku. Je pohřbena v kostele v Dublovicích.
  • Anna Kateřina - provdala se roku 1604 za Maxmiliána Velemyšlského z Velemyšlevsi a sídlila na tvrzi v Obděnicích, kterou vybudoval její otec.
  • Ludmila - provdala se za Adama Šťastného Vojkovského z Milhostic. Po bitvě na Bílé hoře odmítla ona i její manžel přestoupit na katolickou víru a museli se vystěhovat. Žili v Sasku a v Pirně.
  • Eliška - provdala se roku 1610 za Václava Svatkovského z Dobrohoště u Sedlčan. V době po bitvě na Bílé hoře odešla s manželem do emigrace a žila v Drážďanech.
  • Johanka - provdala se za Oldřicha Myšku ze Žlunic a na Kamýku. Jejich majetek byl po bitvě na Bílé hoře konfiskován. Po smrti své ženy uprchl Oldřich do Saska. Jejich dvě dcery utonuly ve Vltavě při cestě za svým otcem, když byly přepadeny na své loďce u obce Velká dvěma lupiči.
  • Žofie - provdala se za Zikmunda Hložka ze Žampachu. Po Bílé hoře byl jejich majetek konfiskován a oni upadli do chudoby.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jakub Krčín je jméno dvou rychlíkových spojů (R 664 a R 665) Českých drah, které projíždějí místy Krčínova působení.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DRAHOTA, Leoš. Ztracený Krčín. Moskyt [online]. 2005-07-25 [cit. 2010-09-07]. Dostupné online. ISSN 1213-6905.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KŘIVÁNEK, Jiří; NĚMEC, Jan; KOPP, Jan. Rybníky v České republice. Praha : Consult, 2012. 303 s. ISBN 978-80-903482-9-5. S. 155–159.  
  • MÍKA, Alois. Osud slavného domu : rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice : Růže, 1970. 200 s.  
  • Podivuhodné osudy v českých dějinách III., autor Pavel Toufar, vydalo nakladatelství Moba v roce 2004.
  • Josef Haubelt: Jakub Krčín z Jelčan : list z historie jižních Čech, Praha : Rodiče, 2003, ISBN 80-86695-18-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]