Chrastava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Liberecku. O části obce Štětkovice pojednává článek Chrastava (Štětkovice).
Chrastava
Náměstí 1. máje s radnicí a morovým sloupem

Náměstí 1. máje s radnicí a morovým sloupem

znak obce Chrastavavlajka obce Chrastavaznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0513 564117
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (NUTS 4): Liberec (CZ0513)
obec s rozšířenou působností: Liberec
pověřená obec: Chrastava
historická země: Čechy
katastrální výměra: 27,46 km²
počet obyvatel: 6 217 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 295 m
PSČ: 463 31
zákl. sídelní jednotky: 17
části obce: 8
katastrální území: 7
adresa městského úřadu: Městský úřad Chrastava
Nám. 1. máje 1
463 31 Chrastava
starosta / starostka: Ing. Michael Canov
Oficiální web: http://www.chrastava.cz
E-mail: podatelna@chrastava.cz

Chrastava
Red pog.png
Chrastava
Chrastava, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Chrastava (německy Kratzau) je město v severních Čechách, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží asi 8 km severozápadně od Liberce v nadmořské výšce 295 m a má přibližně 6 tisíc obyvatel. Město v Žitavské pánvi je obklopeno několika pohořími - na jihozápadě leží Ještědsko-kozákovský hřbet, dále na západ jsou Lužické hory a na východě Jizerské hory. Chrastavou protéká říčka Jeřice, která se za městem vlévá do Lužické Nisy.

Ve městě jsou 4 mateřské a 2 základní školy, je zde také výchovný ústav. Od roku 2012 nad městem stojí termální lázně.

Chrastava je též název centrální místní částí města Chrastava. Ta je tvořena jednak katastrálním územím Chrastava I, zahrnujícím centrum města, a též katastrálním územím Chrastava II, které je od centrální části odděleno pásem místní části Dolní Chrastava a tedy tvoří exklávu místní části Chrastava.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrastava kolem roku 1750

Nejstarší osídlení bylo založeno již v 10. století slovanským kmenem Milčanů, ke skutečnému rozvoji obce však došlo až ve 13. století, kdy do českého pohraničí pozval král Přemysl Otakar II. osadníky ze západní Evropy, zvlášť z německy mluvících oblastí, aby tento tehdy pustý kraj pozvedli. Nejstarší dochovaná zmínka o obci pochází z knihy o placení desátků z roku 1352, kde se vyskytuje pod jménem Craczauia. Město osídlili horníci ze saského města Pirna, kteří v okolí Chrastavy začali těžit měď, cín, olovo, stříbro a železo.

Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kajšperka podnikal loupežné nájezdy do oblasti Lužice. Hrad byl i s přilehlým městem zničen vojsky Šestiměstí roku 1433. To samozřejmě vyústilo v pokles počtu obyvatel s následnou stagnací. Někdy bylo místo dokonce popisováno jako pusté. K částečné obnově města došlo již v druhé polovině 15. století, ovšem zásadní roli v dalším rozvoji města měl majitel grabštejnského panství Mikuláš II. z Donína, který v letech 1512-1539 obnovil Chrastavě městská práva, udělil městu řadu privilegií, včetně práva na vaření piva či hrdelního práva. V roce 1581, kdy byl majitelem zdejšího panství Jiří Mehl ze Střelic – vicekancléř českého království za vlády Rudolfa II., získala Chrastava svůj městský znak. Těžba rud v okolí města skončila v 16. a 17. století. Obyvatelé města byli nuceni změnit způsob obživy a ve městě začaly vznikat manufaktury – a to především textilní. Když se Chrastava stala roku 1855 okresním městem a roku 1859 byla městem vedena železniční trať z Liberce do Žitavy, vedlo to k prudkému rozvoji průmyslu i kulturního života.

Po podepsání Mnichovské dohody se celý okolní kraj stal částí německé Třetí říše. V souvislosti s tím navštívil krátce dne 6. října 1938 Chrastavu vůdce Adolf Hitler. Během války se v místním závodě Spreewerk vyráběly granáty. V této továrně pracovali zajatci, totálně nasazení a ženy z nedalekého koncentračního tábora. Po skončení druhé světové války byla většina zdejších německých obyvatel odsunuta. V letech 19451948 poklesl počet obyvatel z 8000 na pouhé 3000.

Po roce 1948 bylo ve městě v provozu několik textilních továren (Textilana, Bytex, Kolora) a několik strojírenských podniků (Elitex, STS, LVZ). Padesátá a šedesátá léta 20. století byla poměrně bohatá na společenský a kulturní život ve městě, ovšem v době normalizace došlo k výraznému útlumu většiny těchto aktivit. Tento nepříznivý stav byl ještě více prohlouben uzavřením a demolicemi prostorů určených pro kulturu a zábavu jako např. taneční sály v Hotelu Praha, či v restauraci Střelnice nebo Koruna. Výstavba nového kulturního domu v Chrastavě byla sice započata v druhé polovině 80. let, objekt však nikdy nebyl dokončen a v současné době je již zdemolován. Dne 28. září 2012 při otvírání nového mostu se zde odehrál tzv. chrastavský incident, útok na Václava Klause.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Vlastní město Chrastava je tvořeno katastrálními územími Chrastava I, Chrastava II a původně samostatnými obcemi Dolní Chrastava (Unterkratzau) a Horní Chrastava (Oberkratzau). Katastrální území Chrastava I a Chrastava II, ač spolu nesousedí, tvoří společně místní část Chrastava. Katastrální území Dolní Chrastava v západní části města je zároveň místní částí, jeho jižní výběžek odděluje Chrastavu II od centra města. V Dolní Chrastavě se nachází železniční nádraží i větší část chrastavské západní průmyslové zóny (její zbytek patří do Chrastavy II). Katastrální území Horní Chrastava leží ve východní části města a člení se na tří místní části: Horní Chrastava, severně od ní Vysoká (Hohendorf), dnes rekreační osada, a v jižní části Víska (Kratzauer Neudörfel). Víska byla založena panským výnosem před rokem 1713, její obyvatelé se věnovali hlavně zemědělství a lesním pracím, dnes má převážně rekreační charakter.

Andělská Hora (Chrastava) (Engelsberg) je katastrální území a místní část v jihozápadní části města, při Lužické Nise. Byla původně samostatnou hornickou osadou založenou ve 13. století. V obci se těžilo stříbro a měď. Částí Chrastavy se stala roku 1960.

Dolní Vítkov (Nieder Wittig) a Horní Vítkov (Ober Wittig) jsou katastrální území a místní části připojené k městu ze severu. Tvoří souvislý pás zástavby v údolí Vítkovského potoka. Vítkov vznikl ve 14. století, na Horní a Dolní byl rozdělen roku 1615, opět spojeny do jedné obce byly roku 1945. Udržel si zemědělský charakter. Kostel Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově je z roku 1350.

Členění místní části Chrastava[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Chrastava I zaujímá centrální část města Chrastavy. Vlastní jádro města tvoří základní sídelní jednotku Chrastava-střed. Území severně od Kostelní ulice je základní sídelní jednotkou Vítkovská-východ. Do ní patří už i chrastavský kostel svatého Vavřince, dále například škola, výchovný ústav, koupaliště a několik továren (průmyslová zóna však přesahuje i do Horní Chrastavy). Jižně od centra města se nacházejí základní sídelní jednotky U hřbitova, Liberecká, Sídliště Střelecký vrch, Střelecký vrch a Na kopci.

Katastrální území Chrastava II (a zároveň základní sídelní jednotka Na hůrce) je exklávou místní části Chrastava, oddělenou od centrální části pásem místní části Dolní Chrastava. Zahrnuje oblast od Nádražní ulice na jih až k Ovčí hoře, kolem Andělohorské, Tovární a Ještědské ulice.

Geografické okolí[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Chotyně, Hrádek nad Nisou, Žitava Dolní Vítkov, Horní Vítkov, Bogatynia Frýdlant, Hejnice, Lázně Libverda Růžice kompasu
Bílý Kostel nad Nisou, Rynoltice, Jablonné v Podještědí Sever Nová Ves, Mníšek, Oldřichov v Hájích, Fojtka
Západ   Chrastava   Východ
Jih
Přírodní park Ještěd Andělská Hora, Kryštofovo Údolí Machnín, Liberec, Jablonec nad Nisou

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Chrastava bývala střediskem textilního a strojírenského průmyslu. Byly zde pobočky textilních továren Textilana, Bytex a Mykana, z podniků strojírenských zde byl Elitex, LVZ (Liberecké vzduchotechnické závody) a STS (Strojní a traktorová stanice). Dnes jsou ve městě následující průmyslové podniky:

  • Grupo Antolín
  • Benteler
  • Vzduchotechnik

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V Chrastavě se nachází stanice na železniční trati 089 z Liberce přes Hrádek nad Nisou a německou Žitavu do Rybniště, kde zastavují osobní vlaky soukromého dopravce Vogtlandbahn Liberec – Rybniště / Seifhennersdorf a také spěšné vlaky Českých drah Liberec – Drážďany. Další zastávka stojí v místní části Andělská hora.

Obcí prochází silnice první třídy I/13 a také silnice druhé třídy II/592. Autobusovou dopravu zde zajišťují dopravci ČSAD Liberec, BusLine a ČSAD Česká Lípa.

Přes Lužickou Nisu je mezi chrastavskou částí Andělská Hora a libereckou částí Machnín místo mostu, zničeného při povodni v roce 2010, zprovozněn unikátní transbordér.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chrastavě.
Lužické vojsko pod vedením Jana z Polence poráží u Chrastavy husity v čele s Prokopem Malým, Václavem Koudelníkem a Janem Královcem (listopad 1428)
Radnice v Chrastavě (1646)
Kostel sv. Vavřince
  • Kostel sv. Vavřince je dominantou města. Pseudogotický kostel stojící na nevysokém návrší byl do současné podoby přestavěn v letech 1866-1868.
  • Radnice pochází z roku 1646.
  • Barokní morový sloup je z roku 1732.
  • Železný secesní most přes říčku Jeřici byl památkou chráněnou státem. Dne 7.8.2010 se během ničivých záplav zřítil do koryta řeky.
  • Městské muzeum sídlí v někdejším nosticovském panském domě z 16. století, který byl později přestavěn na zájezdní hostinec a později na hotel „Černý kůň“.
  • Rodný dům malíře Josefa Führicha je dnes pobočkou městského muzea.
  • Muzeum hasičské techniky bylo otevřeno roku 1997.
  • Curia Vítkov je replika velmožského dvorce z 12. století. [1]

V okolí města se nacházejí ruiny dvou hradů:

  • Hamrštejn stával již roku 1357 jako ochrana blízkého vodního hamru. Hrad sloužil jako útočiště nejprve husitům, poté lapkům. Byl pobořen roku 1455 lužickými vojsky. Dnes stojí zbytky obou hradních věží a části hradeb.
  • Roimund býval silně opevněným hradem, ze kterého dnes zbývají jen zbytky hradeb a příkopu. Protože byl hrad sídlem vůdce loupeživé tlupy Jana z Vartemberka, byl rozbořen roku 1442 lužickými vojsky.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Chrastava je rodištěm celkem deseti akademických malířů. Nejvýznamnějšími z nich jsou J. Führich, V. Kandler a G. Kratzmann.

  • Josef Führich (18001876), český akademický malíř, který působil jako profesor na vídeňské umělecké akademii a roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu
  • Vilém Kandler (18161896), český akademický malíř
  • Richard Placht (1880 - 1962), česko-rakouský sochař a medailér, vytvořil přes 300 plaket, medailí a mincí; působil v Hlavním mincovním úřadě ve Vídni
  • Willi Sitte (19212013), německý akademický malíř, dlouholetý předseda Spolku výtvarných umělců NDR
  • František Turpiš (1898 - 1918), účastník protihabsburského odboje, italský legionář, padl do zajetí a byl popraven
  • Rudolf Loudát (1898 - 1944), účastník protinacistického odboje, za svou odbojovou činnost byl popravený v Drážďanech
  • Rudolf Fuksa (19301952), účastník protikomunistického odboje, jako agent chodec popravený v Praze na Pankráci

Povodeň 7. srpna 2010[editovat | editovat zdroj]

Zničený secesní most po povodni 7. srpna 2010

Po vydatném nočním dešti stoupla v dopoledních hodinách hladina říčky Jeřice natolik, že se během několika málo minut vylila ze svého koryta a zaplavila prakticky celé město. K vodě z Jeřice se přidaly proudy vody z okolních polí, takže se město stalo pastí, ze které nebylo úniku. Řadu lidí musel ze střech domů zachraňovat vrtulník, evakuována byla většina obyvatel z centra i dalších částí města podél řeky.

Voda napáchala obrovské škody na veřejném i soukromém majetku, většina ulic města byla více či méně poškozená. Voda strhala všechny lávky přes Jeřici, ostatní mosty byly buď zničené anebo poškozené. Symbolem zkázy ve městě se stal krásný železný secesní most, který patřil mezi památky chráněné státem, a který se během povodně zřítil do rozbouřené Jeřice.

Škody způsobené povodní se jen v Chrastavě vyšplhaly až na 1 mld. korun. Do této sumy jsou započítány škody na obecním majetku (místní komunikace, mosty a lávky, poničená infrastruktura), ale i škody na soukromém a krajském majetku (především krajské silnice).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYDRA, František, a kol Hrádecko–Chrastavsko na starých pohlednicích = Alte Ansichtskarten aus dem Gebiet von Grottau und Kratzau. Hostivice : Baron, 2005. ISBN 80-86914-04-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]