Nové Město pod Smrkem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nové Město pod Smrkem
Budova městských lázní

Budova městských lázní

znak obce Nové Město pod Smrkemvlajka obce Nové Město pod Smrkemznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0513 564265
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (NUTS 4): Liberec (CZ0513)
obec s rozšířenou působností: Frýdlant
pověřená obec: Nové Město pod Smrkem
historická země: Čechy
katastrální výměra: 28,93 km²
počet obyvatel: 3 834 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 465 m
PSČ: 463 65
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Nové Město pod Smrkem
Palackého 280
N. Město p. Smrkem
463 65
starosta / starostka: Pavel Smutný
Oficiální web: http://www.nmps.cz
E-mail: novemestops@seznam.cz

Nové Město pod Smrkem
Red pog.png
Nové Město pod Smrkem
Nové Město pod Smrkem, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Nové Město pod Smrkem (německy Neustadt an der Tafelfichte) je severočeské město ležící v Libereckém krajiokrese Liberec. Město leží v severní části Jizerských hor v nadmořské výšce 465 metrů; protéká jím říčka Lomnice (přítok Smědé). V Novém Městě žijí necelé 4 tisíce obyvatel. Asi 4 km od něj již leží hranice s Polskem.

Město má tři části: Hajniště, Ludvíkov pod Smrkem a Nové Město pod Smrkem, je v něm knihovna, muzeum, základní škola, zvláštní škola, mateřská škola, základní umělecká škola, Dům dětí a mládeže, přírodní koupaliště, krytý bazén.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zhruba někdy v polovině 16. století byla na okolních kopcích Měděnci (777 m) a Rapické hoře (707 m) objevena ložiska cínu a jiných barevných kovů. Přicházející horníci se usazovali nejprve v Ludvíkově, později však začali stavět nová obydlí blíže štolám. Melchior z Redernu, tehdejší majitel frýdlanského panství, tuto těžbu podporoval a pro horníky založil roku 1584 město nazvané Nové České město (Böhmisch Neustadt). Zakladatel tomuto městu již v roce 1592 udělil následující městská práva: právo horní, právo hrdelní, právo týdenního trhu, a také mu udělil městský znak. Horníci, kteří se zde usadili, byli osvobozeni od daní a měli právo z města svobodně odejít. Město bylo postaveno během krátké doby podle předem daného plánu, což je dnes vidět na pravidelném půdorysu.

Těžba kovů skončila v polovině 17. století a obyvatelé městečka se museli začít živit prací na pilách, přádelnách lnu a bavlny a také plátenictvím. Na původně ruční domácí výrobu navázala v druhé polovině 19. století textilní výroba strojová. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Ignác Klinger, jehož továrna se stala největší v celé oblasti a v roce 1919 zaměstnávala 2256 lidí. Dalšími způsoby obživy zdejších obyvatel byla výroba porcelánu. Je třeba také zmínit výrobu dýmkových hlaviček. Obchodu se zde příliš nedařilo. Důvodem byly nedaleké státní hranice. Dnešní polská hranice byla tehdy hranicí se Saskem a o několik kilometrů dál východně již byla zase hranice mezi Saskem a Pruskem. Projíždějící obchodníci by tedy museli platit za velice krátký úsek dvakrát clo.

Věž evangelického kostela

Právě v druhé polovině 19. století zažilo město největší rozmach. Byla rekonstruována radnice, postaveny dvě velké školní budovy, kostelní věž, sokolovna, starobinec, spořitelna. Začátkem 20. století městské lázně s bazénem, evangelický kostel a město získalo železniční spojení. Byla zde také vybudována jedna z největších plynáren v celé monarchii. Obyvatelům města sloužila knihovna a muzeum s bohatými sbírkami, o které se zasloužil kněz a přírodovědec Gottfried Menzel.

Konec pro rozvoj města znamenala první světová válka. Po vzniku Československa do oblasti začali přicházet Češi. Ve 30. letech dolehla na okolí velká nezaměstnanost. Po skončení druhé světové války byla většina německých obyvatel odsunuta, část odešla dobrovolně a do uvolněných domů se nastěhovali noví obyvatelé původem z Čech a Polska, bez vztahu k okolní krajině.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město má silniční spojení s Frýdlantem a Libercem, spojení s Polskem zajišťuje hraniční přechod Nové Město pod Smrkem – Czerniawa Zdrój. Hraniční přechod na vrcholu Smrku slouží pěším turistům a cyklistům. Železničním spojením je trať mezi Frýdlantem a Jindřichovicemi pod Smrkem.

Gottfried Menzel - mramorový obelisk

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Městě pod Smrkem.

Vodní mlýny[editovat | editovat zdroj]

Krátce po založení města mu roku 1584 jeho zakladatel – Melchior z Redernu – nařídil založit dva mlýny. Ve městě tak vznikly mlýny Dolní (objekt čp. 300) a Horní (dům čp. 301). Soupis z roku 1651 však již uvádí pouze jeden mlýn s jedním strojem.[3]

Dolní mlýn stával na pravém břehu Lomnice, v blízkosti mostu, přes který vede místní Frýdlantská ulice. Jeho prvním nájemcem byl Jacob König, jehož zřejmě posléze vystřídal Kristian König. Tomu (jako nájemci) roku 1743 město mlýn prodalo. Později byl vlastníkem mlýna Georg Wiesner, jenž jej prodal mlynářské rodině Bergmannů. Ti jsou na mlýně zaznamenáváni roku 1803 a vlastnili jej až do roku 1834, kdy mlýn prodali Franzi Treuhlerovi z Dětřichovce. Poslední mlynář z rodu – Eduard Treuhler – prodal v roce 1893 již zchátralý objekt za 40 000 korun textilní firmě Ignaze Klingera, která začátkem roku 1900 nechala mlýn zbořit, aby na jeho místě zbudovala tkalcovnu.[3]

To Horní mlýn se nacházel blízko dnešní Dvořákovy ulice v místě budovy staré tiskárny na levém břehu Lomnice. Prvním nájemcem mlýna byl Jacob Schlender. K roku 1619 má mlýn v nájmu Hanz Fritsch. Další osudy tohoto objektu jsou neznámé. Ví se pouze to, že v roce 1864 přenechává poslední majitel mlýna celý objekt podnikateli Antonu Raazovi, jenž nechal mlýn zbourat a na jeho místě postavil mechanickou tkalcovnu. Ta v roce 1901 přešla do majetku textilní společnosti Klinger.[3]

Turistické cíle[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Toulavá kamera 1, str. 80–81, ISBN 80-7316-228-8
  3. a b c KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha : Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Mlýny v Novém Městě pod Smrkem, s. 93–94.  
  4. LANGER, Jiří. Na rozhlednu Smrk vede nový Nebeský žebřík [online]. Liberec: Krajský úřad Libereckého kraje, 2013-12-11, [cit. 2014-03-06]. Dostupné online.  
  5. FRAJEROVÁ, Blanka; KOVAŘÍK, Petr. Klíč k českým hřbitovům. Praha : Mladá fronta, 2013. 344 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Okres Liberec, s. 237.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu