Machnín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Machnín
Libec, Machnín, Rynoltická street.jpg
charakter sídla: místní část
domů: 243
PSČ: 460 01
součást obce: Liberec
okres: Liberec
historická země: Čechy
katastrální území: Machnín (113,377 km²)
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Machnín je XXXIII. místní částí města Liberce. Katastrální území Machnín zahrnuje kromě ní ještě místní části XXXIV-Bedřichovka a XXXV-Karlov pod Ještědem. Machnín sousedí s libereckými částmi Bedřichovka, Horní Suchá a Karlov pod Ještědem a s částmi Stráže nad Nisou, Kryštofova Údolí a Chrastavy. Machnínem protéká Lužická Nisa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katastrální členění Liberce

Obec byla patrně založena někdy ve 14. století pány z Donína. Nazvána pak byla podle manželky purkrabího Viléma z Donína, která se jmenovala Machna. Původní název vsi byl tak Machnadorf, uváděn je ale také jako Mochendorf, Machndorf a Mochendorff. Poprvé je zmíněna roku 1428 v záznamech o bitvě mezi Janem Kralovcem a Lužičany. Osud vsi je odpočátku poznamenán její polohou na rozhraní grabštejnského a frýdlantského panství a blízkostí hradu Hamrštejna. Ves tak časem přecházela z vlastnictví jednoho panství na druhé a zpět, jak se měnily hraniční poměry okolí. Patrně kvůli tomu byla v okolí vystavěna další tzv. Haléřová tvrz.

V okolí obce, na Ovčí hora (Ještědsko-kozákovský hřbet)|Ovčí hoře, se těžily různé kovové rudy. Šlo olovnaté a měďené rudy – chalkopyrit – a také limonit. Později byla objevena ložiska stříbra u Panenské Hůrky. Těžba se sice přerušila za třicetileté války, definitivně se zastavila v polovině 18. století. Vykutané železo se zpracovávalo v hamru na břehu Nisy (ostatně hrad Hamrštejn byl podle něj pojmenován). I když tento hamr patrně existoval již před samotným hradem a je tak údajně jedním z nejstarších na českém území, písemně je doložen až v půli 16. století.

Obyvatelé Machnína se převážně živili jako zemědělci, pracující kolem panského dvora – pozdějšího statku. Vzhledem ke své poloze na hlavní trase směrem na Žitavu, nebyl Machnín ušetřen snad žádnému blízkému vojenskému tažení od bitvy pod Hamrštejnem roku 1428 do prusko-rakouské války 1866. Na druhou stranu tato poloha přinesla do Machnína v 19. století rozvoj dopravy – nejprve se ke Staré ulici přidala státní silnice do Chrastavy (1845), pak do Kryštofova Údolí (1858) a o rok později také železniční trať Liberec – Žitava, který překonává Nisu 700 m dlouhým mostem.

Roku 1850 byly k Machnínu přičleněny okolní obce Bedřichovka a Karlov. V roce 1885 byl založen obecní hřbitov s malou kaplí. Roku 1902 bylo v Machníně 28 zemědělských, 60 průmyslových podniků a 15 domácích živností. Od téhož roku byly zdejší prameny hlavním zdrojem vody pro liberecký vodovod, v obci samotné byl vodovod zřízen až roku 1934 po provedení nových vrtů. Do konce první světové války byl Machnín ryze německou obcí s bohatou spolkovou činností. V letech 19261931 byl Machnín rozšířen o Novou čtvrť postavením třiceti nových domů na pozemcích kolem hřbitova. Zároveň byl v této lokalitě postaven nový pseudogotický kostel Božího srdce Páně. V obci byly dvě školy – česká jednotřídka a německá trojtřídní obecná, jedenáct hostinců, prodejnu spotřebního družstva a spořitelní a záložní spolek.

I když od vzniku Československa tvořili obecní zastupitelstvo zástupci Svazu zemědělců, KSČ a Československé národně socialistické strany, nakonec se vývoj přiklonil k dominanci henleinovců. Koncem druhé světové války sloužila machnínská škola jako útočiště pro uprchlíky ze Slezska, v obci byl dočasně ubytován maďarský dobrovolnický sbor a jednotka Vlasovců. Počátkem roku 1945 měl Machnín ve 213 domech 1717 obyvatel (1566 Němců), po hlavní fázi odsunu zůstalo jen 230 Němců a roku 1948 žilo v obci jen 100 Němců a 1141 Čechů. Někdejší statek, který býval ještě v 19. století poplužním dvorem grabštejnského panství a v roce 1926 se stal majetkem města Liberce, a ostatní zemědělské usedlosti byly kolektivizovány a od roku 1953 spadaly pod Státní statek Liberec. Dne 1. 7. 1980 byl Machnín připojen k Liberci jako 33. čtvrť a téhož roku sem byla prodloužena linka č. 16 MHD, která sem jezdí dodnes. Roku 1991 měl Machnín 926 obyvatel.

Kostel Božského srdce Páně

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Machnínem prochází železniční trať 089 z Liberce přes německou Žitavu do Rybniště. Nachází se zde dvě železniční zastávkyMachnín a Machnín hrad. V Machníně zastavují příměstské autobusové linky z Liberce do Chrastavy a Frýdlantu, dopravce ČSAD Liberec, i linka 16 liberecké městské dopravy jezdící z terminálu Fügnerova v centru města až na Novinu, kterou provozuje Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Linka byla v bezpečnostním průzkumu mezi cestujícími vyhodnocena jako nejnebezpečnější městskou linkou v Liberci.[1] Problémová je zejména kvůli nepřizpůsobivým občanům z machnínské ubytovny, v autobusech údajně dochází i k fyzickým konfliktům[2], dopravní podnik se rozhodl do vozů nainstalovat bezpečnostní kamery. První autobus s nainstalovanou kamerou do Machnína vyjel počátkem roku 2013.[3]

Přes Lužickou Nisu je mezi Machnínem a chrastavskou částí Andělská Hora místo mostu, zničeného při povodni v roce 2010, zprovozněn unikátní transbordér.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Machnín ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PLUHAŘ, Adam. Každého pátého řidiče liberecké MHD okradli, dopravce instaluje kamery. iDnes.cz [online]. 2012-03-07 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.  
  2. ŠILER, Ivan. Teror na autobusové lince 16 pokračuje. Liberecký deník [online]. 2011-02-09 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.  
  3. LUBAS, Miloslav. Autobus hrůzy hlídá kamera. Cestující v něm napadali řidiče i revizory. iDnes.cz [online]. 2013-02-13 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec : Dialog, 1996. S. 568-571.