Železniční trať Liberec - Zittau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zittau – Liberec
Číslo trati	089 (ČD), 235, 235.1, 237.2 (DB)
Délka	26,615 km
Napájecí soustava	kV
Maximální sklon	13 ‰
Minimální poloměr oblouku	397 m
Maximální rychlost	90 km/h
Průběh trati
Legenda od Drážďan 26,75 Zittau do Zhořelce úzkorozchodná trať do Oybina/Jonsdorfu (Žitavská úzkorozchodná dráha) 24,73 viadukt přes Nisu (749 m); hranice Německo–Polsko 24,35 Správní hranice DB/PKP Porajów (plánovaná zast) 22,30 Kopaczów zrušena 12.1945 21,77 Hranice Polsko–Česko (PKP/ČD) 20,20 Hrádek nad Nisou 17,53 Chotyně 13,92 most Bílý Kostel (77 m) 13,39 Bílý Kostel nad Nisou 11,02 most přes Nisu (58 m) 10,54 Chrastava 10,15 most přes Nisu (51 m) 8,60 Chrastava-Andělská Hora 6,94 most přes Nisu (133 m) Machnín hrad 6,27 viadukt přes Nisu (225 m) 5,87 Machnín 5,25 most Machnín (39 m) od Zawidówa 0,00 Liberec do České Lípy do Tanvaldu do Pardubic

Železniční trať Liberec - Zittau je jednokolejná hlavní trať spojující severočeský Liberec se saskou Žitavou. Trať vede údolím Lužické Nisy, krátký úsek se od roku 1945 nachází území Polska.

První úvahy o železničním spojení Žitavy s Libercem se objevily již na počátku čtyřicátých let devatenáctého století, Rakouské císařství však návrhům saských investorů nebylo příliš nakloněno. Mezinárodní smlouva na výstavbu trati byla podepsána až v roce 1853. Trať byla trasována jako hlavní, důsledkem je řada mostů a hlubokých zářezů. Viadukt přes Lužickou Nisu mezi Žitavou a Porajówem (Großporitsch) se svou délkou 741 metrů dodnes patří mezi nejdelší saské železniční mosty. Slavnostní otevření trati proběhlo 1. prosince 1859.

Provoz na trati nenaplňoval původní očekávání, na což mělo vliv i složité trasování navazující trati z Liberce přes Turnov dále na Vídeň a po roce 1875 také dokončení spojení Berlína s Vídní přes Frýdlant v Čechách. K chystanému zdvojkolejnění trati tak nikdy nedošlo.

Po roce 1945 připadl saský úsek se dvěma zastávkami ležící východně od Lužické Nisy státním polským drahám (PKP), českou část převzaly Československé státní dráhy. Přeshraniční provoz byl zastaven, ČSD obsluhovaly jen úsek Liberec - Hrádek nad Nisou. Po dlouhém vyjednávání byl v roce 1951 s velkou slávou obnoven provoz mezi Hrádkem a Varnsdorfem.^[1] Na polském a německém území vlaky nestavěly.

Po zavedení bezvízového styku mezi ČSSR a NDR byly v roce 1972 zavedeny dva páry vlaků mezi Libercem a Žitavou, které byly využívány především pro malý pohraniční styk. V osmdesátých letech byl zaveden provoz rychlíku 480/481 „Kriváň“ na trase Drážďany - Košice.

V jízdním řádu Českých drah je trať součástí tratě 089 Liberec - Zittau - Rybniště. V jízdním řádu 2007/2008 však není žádný vlak, který by trať 089 projížděl celou. Vlaky z Liberce končí ve Varnsdorfu. Trať Liberec - Žitava využívají též spoje Drážďany - Liberec, na českém a polském území jsou motorové jednotky společnosti Deutsche Bahn obsluhovány českými posádkami, a vlaky společnosti Railtransport do Seifhennersdorfu. Vlaky společnosti Connex, která v předchozím období provozovala přepravu mezi Chotěbuzí a Libercem, nebyly do jízdního řádu 2007/2008 zařazeny.

Spěšné spoje jsou zajišťovány motorovými jednotkami řady 612, v případě osobních vlaků se většinou jedná o motorové vozy řady 810. Společnost Railtransport nasadila motorové vozy Uerdingen, Connex zajížděl do Liberce s motorovými jednotkami Siemens Desiro.

[editovat] Poznámky

1. ↑ SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.] : Baset, 2004. Včetně fotografie parní lokomotivy vyzdobené portréty J.V.Stalina, W. Piecka, K. Gottwalda a B. Bieruta. ISBN 80-7340-034-0. s. 69.