Montpelerinská společnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Setkání Montpelerinské společnosti v r. 1947 (vlevo Trygve J. B. Hoff, uprostřed Ludwig von Mises)[1]

Montpelerinská společnost (anglicky Mont Pelerin Society, francouzsky Société du Mont-Pèlerin) je sdružení ultraliberálních ekonomů založené v roce 1947 Fridrichem Augustem von Hayekem a nese jméno po místě prvního setkání, švýcarském letovisku Mont Pèlerin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mont Pèlerin 1947[editovat | editovat zdroj]

V průběhu hospodářské krize třicátých let byla vypracována v USA hospodářská politika zvaná New Deal, koncipovaná v souladu se sociálně orientovanou teorií Johna Maynarda Keynese. Po druhé světové válce se také v západní Evropě začal rozvíjet systém sociálního státu s vyššími daněmi, tržními regulacemi a sociálními programy. Na východě Evropy vznikl diktátorský socialismus se zestátněným plánovaným hospodářstvím. Liberální ekonomové oba systémy považovali za problematické a ohrožující individuální svobodu a volný trh. Socialismus sovětského typu sice vnímali jako potenciálně větší nebezpečí, ale západní Evropa mu nebyla bezprostředně vystavena.

Původem rakouský liberální ekonom Friedrich August von Hayek v roce 1944 sepsal své myšlenky na podporu ekonomické a politické svobody v knize Cesta do otroctví. O tři roky později sezval 39 ekonomů, historiků a filozofů do švýcarského letoviska Mont Pèlerin nedaleko Ženevského jezera na desetidenní jednání (ve dnech 1.10. dubna 1947). Mezi zúčastněnými na této konferenci byli např. ekonomové Milton Friedman, Ludwig von Mises, Karl Popper[2] a také Ludwig Erhard[3] a Otto von Habsburg.[4] Z tohoto setkání vzešla skupina, která si dala název Montpelerinská společnost a která se stala jednou z nejprestižnějších liberálních společností západního světa.[5]

Skupina sepsala prohlášení o svých cílech, v němž vyzdvihla význam víry v soukromé vlastnictví a volnou tržní soutěž. Nesnažila se deklarovat žádné konkrétní politické cíle, nechtěla se spojovat s žádnou politickou stranou, usilovat o propagandu nebo prosazovat ortodoxní postoje.[6] Chtěla především poskytnout prostor k výměně názorů. Sám Hayek se zásadně snažil stát stranou politiky a nechtěl být součástí nějaké školy či hnutí. Byl přesvědčen, že nikoli politická praxe, ale myšlenky z dlouhodobého pohledu formují společnost.[7]

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Montpelerinská společnost začala pořádat setkání jednou za rok či dva; od 70. let se frekvence ustálila na dvouleté periodě. Kromě valných shromáždění se od poloviny 60. let konají také nepravidelná regionální shromáždění a od konce 70. let i mimořádná setkání.[8] Akce se konají v různých velkých městech Evropy a světa. Jedno z regionálních shromáždění proběhlo v roce 1991 v Praze, o deset let později v Bratislavě. V Praze se pak uskutečnilo dosud poslední valné shromáždění společnosti v září 2012.

Tomáš Lindner uvádí, že v 60. letech se společnost radikalizovala. Oproti německým liberálům (Ludwig Erhard, Alfred Miller Armack[9]), kteří hájili význam státu při prevenci monopolů a kartelů, převládli američtí ekonomové řídící se principem „čím slabší stát, tím lepší trh“.[3]

Zlatá éra liberalismu[editovat | editovat zdroj]

Členové společnosti zakládali soukromé instituty propagující principy minimálního státu a nízkých daní. Ty publikovaly studie, analýzy a komentáře, pořádaly konference. Z menšinového myšlenkového proudu se v 80. letech stal proud většinový. Ve Velké Británii ovlivnili Margaret Thatcherovou, v USA Ronalda Reagana. Mezi lety 1982 a 1992 pět členů společnosti získalo Nobelovu cenu za ekonomii. Začátkem 90. let se těmito ideami inspirovali reformátoři východoevropských postkomunistických zemí, včetně tehdejšího federálního ministra financí ČSFR a později českého premiéra a prezidenta Václava Klause. Ten se stal členem společnosti v roce 1990.

Členská základna společnosti se rozrostla z necelých 50 na více než 500 osobností. Členství lze přitom získat jen na pozvání. Kromě již zmíněných spoluzakladatelů byli v této společnosti též Margaret Thatcherová, francouzský ministr financí Alain Madelin, belgický ministr hospodářství Jacques Van Offelen[10] nebo hlavní poradci Borise Jelcina. Ivan Štampach zmiňuje i předpokládané členství ekonomických poradců Vladimira Putina.[11]

Společnost na svém webu uvádí držitele Nobelovy ceny za ekonomii z řad svých členů, kromě Hayeka a Friedmana to byli: George Stigler, James M. Buchanan, Maurice Allais, Ronald H. Coase, Gary BeckerVernon L. Smith.[12] Zakladatel Hayek byl známý svým teoretickým sporem s Johnem Maynardem Keynesem, Buchanan je čelným představitelem Školy veřejné volby.

Z českých členů je znám i bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE a člen NERV Jiří Schwarz (členství od roku 1994, od roku 2010 je členem správní rady).[13] Schwarz zároveň předsedá Liberálnímu institutu, českému think-tanku klasického liberalismu, který mimo jiné organizoval pražskou konferenci Montpelerinské společnosti v roce 2012.

Slábnoucí vliv[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Lindner píše, že v souvislosti s častým označováním deregulace trhů za příčinu finanční krize v 21. století a s vlivem neoliberálních principů na rostoucí nerovnost společenských vrstev „je doba vrcholu Montpelerinské společnosti zřejmě pryč“. Dokládá to i tím, že člen společnosti dostal Nobelovu cenu naposled v roce 2002 a ve vrcholné politice zůstává jen Václav Klaus.[3] Nepřímo to potvrdil i Václav Klaus ve svém pražském projevu: „Nečekal jsem, že obrana myšlenek kapitalismu, volného trhu a minimálního státu bude tak slabá.“[14][15]

Předsedové[editovat | editovat zdroj]

F. A. von Hayek vedl společnost po 14 let. Poté se jeho následovníci začali ve vedení střídat přibližně po dvou letech. Montpelerinská společnost uvádí na svých stránkách přehled dosavadních předsedů správní rady:[16]

Finanční podpora[editovat | editovat zdroj]

Činnost sdružení od počátku finančně podporuje kansaská nadace William Volker Fund, která financovala již americkou účast na setkání v Mont Pèlerin. V té době byla nadace vedena Haroldem Luhnowem, zakladatelovým synovcem a pozdějším členem Montpelerinské společnosti. Nadace podporovala i volnotržní časopisy a knihy vydávané chicagskou školou a financovala vlivnou Foundation for Economic Education (FEE), která zaměstnávala Ludwiga von Mises.[17][5]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • SYROVÁ, Tereza. Mont Pelerin Society (Montpelerinská společnost). Ekonomix. 1. 3 2009, roč. 3, čís. 1, s. 26. Dostupné online.  
  • LINDNER, Tomáš. Náš boj nekončí. Respekt. 10. 9 2012, roč. 23, čís. 37, s. 35. ISSN 0862-6545.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (norsky)Den glemte økonomen: Trygve J.B. Hoff – En motpol til Frisch
  2. (anglicky) About MPS: History na stránkách Mont Pelerin Society
  3. a b c LINDNER, Tomáš. Náš boj nekončí. Respekt. 10. 9 2012, roč. 23, čís. 37, s. 35. ISSN 0862-6545.  
  4. BEDNÁŘ, Luděk. Habsburský odkaz: Lepší Otto nežli toto!. Česká pozice [online]. , 16. 7 2011 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online.  
  5. a b SYROVÁ, Tereza. Mont Pelerin Society (Montpelerinská společnost). Ekonomix. 1. 3 2009, roč. 3, čís. 1, s. 26. Dostupné online.  
  6. (anglicky) Statement of Aims na stránkách Mont Pelerin Society
  7. PAVLICOVÁ, Simona. Společnost a její funkce v díle Friedricha Augusta von Hayeka. Brno : FF MU, 2006. Dostupné online. S. 76.  
  8. (anglicky) Past Meetings: General Meetings na stránkách Mont Pelerin Society
  9. BEDNÁŘ, Luděk. Neoliberalismus není sprosté slovo. Česká pozice [online]. , 1. 1 2012 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online.  
  10. (anglicky) Mont Pèlerin Society: Inventory of the General Meeting Files (1947-1998), Liberaal Archief, 2004.
  11. ŠTAMPACH, Ivan. Socialistická Evropa?. Deník Referendum [online]. , 10. 9 2012 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online.  
  12. (anglicky)Notable Members: Nobel Prize Winners na stránkách Mont Pelerin Society
  13. ČERNOVSKÁ, Stanislava. Jiří Schwarz je členem správní rady Mont Pelerin Society. Ekonomix. 15. 12 2010, roč. 4, čís. 6, s. 14-15. Dostupné online.  
  14. mav, duk. Klaus: Západ zklamal, vrací se k socialismu. ČT24 [online]. , 7. 9 2012 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online.  
  15. (anglicky) Mont Pelerin Society General Meeting Speech: We Are Not on the Winning Side – projev Václava Klause na valném shromáždění Montpelerinské společnosti, Pražský Hrad, 7. 9. 2012.
  16. (anglicky) About MPS: Past Presidents na stránkách Mont Pelerin Society
  17. VAN HORN, Robert; MIROWSKI, Philip. The Road from Mont Pèlerin: The Making of the Neoliberal Thought Collective. Příprava vydání Philip Mirowski, Dieter Plehwe. Cambridge : Harvard University Press, 2009. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]