Milica Černohorská
| Milica Černohorská | ||
|---|---|---|
| princezna černohorská velkovévodkyně ruská |
||
| Princezna Milica v roce 1889 | ||
| Doba sňatku | 1889 - 1931 | |
| Manžel | Petr Nikolajevič Ruský | |
| Úplné jméno | Milica Ada Petrović-Njegoš Černohorská | |
| Tituly | Její královská výsost princezna; velkovévodkyně Ruská |
|
| Narození | 14. červenec 1866 | |
| Cetinje, Černá Hora | ||
| Úmrtí | 5. září 1951 | |
| Alexandrie, Egypt | ||
| Potomci | Marina, kněžna ruská; Roman, kníže ruský; Nděžda, kněžna ruská; Sofie, kněžna ruská |
|
| Dynastie | Petrović-Njegoš; Romanovci (sňatkem) |
|
| Otec | Nikola I. Petrović-Njegoš | |
| Matka | Milena Vukotić Černohorská | |
Milica Petrović-Njegoš (14. července 1866, Cetinje - 5. září 1951, Alexandrie) byla rozená černohorská princezna, druhý potomek černohorského knížete a později krále Nikoly I. a jeho ženy, kněžny a královny Mileny Vukotoć.
Patřila k dynastii Petrovićů-Njegošů a byla členkou černohorské královské rodiny. Sňatkem s velkovévodou Petrem Nikolajevičem se stala také členkou dynastie Romanovců a ruskou velkovévodkyní.
Obsah |
Život [editovat]
Dětství a vzdělání [editovat]
Princezna Milica se narodila 14. července 1866 v královském paláci v Cetinje, kde vyrůstala se svými sourozenci.
Stejně jako její sestry Zorka, Anastázie, Marica a Elena, tak i Milica byla již jako dítě vzdělávána v Petrohradu na Smolného institutu. V Rusku onemocněla princezna tyfem a především na přání carevny Marie Alexandrovny se vrátila zpět do Černé Hory, aby se ve své rodné zemi zotavila. V roce 1882 se po vyléčení do Petrohradu vrátila a dokončila své vzdělání s několika vyznamenáními. Stala se brilantní a uznávanou pianistkou ne jen v Rusku. Avšak v roce 1885 ji postihla první životní tragédie - smrt její sestry Maricy.
Manželství a rodina [editovat]
26. července 1889 si princezna Milica v Petěrgofu vzala velkovévodu Petra Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. a carevny Alexandry Fjodorovny. Z manželství vzešly čtyři děti:
- Marina Petrovna, kněžna ruská (11. března 1892 - 15. května 1981) ∞ kníže Alexandr Galitzinský (bezdětná)
- Roman Petrovič, kníže ruský (17. října 1896 - 23. října 1978) ∞ hraběnka Praskovia Šeremetěva (2 děti)
- Naděžda Petrovna, kněžna ruská (3. března 1898 - 21. dubna 1988) ∞ kníže Mikuláš Orlov (2 děti)
- Sofie Petrovna, kněžna ruská (*/† 3. března 1898), pochována na klášterním hřbitově v Kyjevě, kde byla její babička, velkovévodkyně Alexandra Petrovna jeptiškou.
Druhým manželem Miliciné sestry, princezny Anastázie byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič, starší bratr Miliciného manžela Petra.
Rasputin [editovat]
Milica se po svatbě nijak zvláštně nezapojolavala do oficiálních záležitostí na carském dvoře. S manželem Petrem si vedli poklidný život v soukromém paláci nedaleko Petrohradu, až na Petrovy vojenské povinnosti. Při reprezentativních schůzích Milica svého manžela sice doprovázela, věnovala se ale hlavně charitativním sdružením, díky čemuž si vysloužila u ruských lidí velkou poctu. Milica se po vystudování začala zajímat, stejně jako její sestra Anastázie, o mystiku a obě dvě i s manžely patřily ke skupině esoterických lidí. Bohužel, možná díky jedné z Miliciných darovaných finančních prostředků a jejím zájmům se do Petrohradu dostal ruský mystik Grigorij Rasputin, který významně ovlivnil život carské rodiny na počátku 20. století.
Milica často o Rasputinovi psala carevně Alexandře Fjodorovně, se kterou udržovala velmi dobré vztahy. Nakonec Rasputina carevně i carovi osobně představila. Avšak postupem času začala Milica pochybovat o Rasputinové roli kazatele, vážně uvažovala o Rasputinově věrohodnosti a nakonec v roce 1909 varovala carevnu před jeho kacířskými názory a výhružkami a dala jí také knihy, které měly tento názor podpořit. Rasputin si ale víru cara i carevny definitivně získal záchranou života jejich syna, careviče Alexeje. O pár týdnů později se Milica s manželem sešli s carským párem při soukromé večeři, avšak Alexandra se k ní od té doby chovala chladně. "Od té doby byl blízký vztah carevny k mým rodičům navždy zlomen", jak později ve svých pamětích napsal Milicin syn Roman.
Exil [editovat]
V roce 1919, krátce před invazí Rudé armády, byla Milica s manželem, dětmi a mnoha dalšími členy carské rodiny nucení odejít do exilu. Na palubě britské válečné lodi HMS Marlborough se dostali do exilu ve Francii, také 17. ledna 1931 v Cap d´Antibes zemřel Milicin manžel Petr, což ji velice citově poznamenalo. Necelý rok po jeho smrti se ovdovělá velkovévodkyně přestěhovala se svým synem Romanem a jeho rodinou do Itálie, kde pobývala na dvoře krále Viktora Emanuela III., jehož ženou a tudíž královnou byla Milicina sestra Elena.
Po několikaletém pobytu u své sestry Milica odešla do Egypta, kde 5. září 1951 zemřela. Spočívá po boku svého manžela v hrobce pravoslavného kostela archanděla Michaela v Cannes na jihu Francie.
V tomto článku je použit překlad textu z článku Princess Milica of Montenegro na anglické Wikipedii.